Kuras: Z Bruselu přichází cenzura




Sdílet článek:

V komentářích čtenářů pod našimi rozhovory se často objevuje otázka, jak může Kuras stále hlásat „zaplať pánbůh za západní civilizaci“, když o ní zároveň píše tak kriticky. Jak jim tu diskrepanci vysvětlíte?

Není to diskrepance, už jsem to několikrát vysvětlil, zopakuji ještě jednou. Západ (tj. parlamentní demokracie se základními občanskými svobodami a právy – tedy včetně „východu“ jako Japonsko, Jižní Korea, Indie, Tchajwan a podobné), je pořád to nejhumánnější a nejbezpečnější politické uspořádání, jaké svět má. Všechna ostatní jsou horší. Stále se to potvrzuje poměrem, kolik lidí prchá na Západ, a kolik z něj. Kriticky – a vlastně spíš satiricky – o něm píšu proto, že se už několik desetiletí dopouští chyb a podrazů, které jej oslabují a směřují k jeho zániku. A nedělejme si iluze, že by jej mohlo nahradit něco lepšího – nic takového na světě není. Na vybranou máme jen Rusko, Čínu a islám, jehož hlavním exponentem je Írán. Z těch se pomalu tvoří jednotná „osa zla“, jak by ji asi nazval Ronald Reagan. Pád Západu by vedl k zániku humanistické civilizace na celé planetě. Snažím se svým drobným podílem přispět k její záchraně, s pomocí našich laskavých čtenářů, doufám.

A co výzvy některých politiků a komentátorů, že alespoň po dobu ruské agrese bychom Západ neměli kritikou oslabovat?

Upozorňuji na právě takové chyby a podrazy, jimiž se Západ sám oslabuje, takže se ho tím snažím posilovat – nebo se to alespoň v nejlepší víře domnívám. Ale opakuji znovu, že i při všech těch vadách, chybách a podrazech je Západ to jediné, co k obraně humánní civilizace máme. A jediná naše šance je ty chyby a podrazy napravovat nebo se jich vystříhat.

Kterou takovou chybu nebo podraz teď pokládáte za nejakutnější?

Evropský parlament právě vydal návrh usnesení žádajícího nejtvrdší, nejrozsáhlejší a nejpodrobnější cenzuru od dob komunismu. Za téměř totálního mediálního zatmění – alespoň jsem nikde v českých médiích nezaznamenal, že by si jej někdo všímal. Jako by byl záměrně vydán, když se všichni soustředí na Ukrajinu a tak zůstal nepovšimnutý.

Je zakuklený do právnické hantýrky a hromady klišé, jaké si pamatujeme z usnesení sjezdů komunistické strany. Má tu chucpe odvolávat se na Listinu základních práv EU, Chartu OSN, Rezoluce Valného shromáždění OSN, Úmluvu o ochraně lidských práv, a podobné mezinárodně právní dokumenty. Navazuje na „Akční plán proti dezinformacím“ vydaný EU Komisí v roce 2018. Taky na jakési dřívější dokumenty jako „evropský akční plán pro demokracii“, „boj proti hybridním hrozbám“, „Akční plán na podporu oživení a transformace“,„Dezinformace s dopadem na EU”, „soubor opatření v rámci aktu o digitálních službách”, „kodex zásad boje proti dezinformacím”. A další dva tucty podobných dokumentů, z nichž člověk žasne, kolik toho úředníci EU stihnou vymyslet a sepsat, co normální člověk nestačí za celý život přečíst. Pak uvádí asi tři tucty důvodů a příčin proč toto usnesení vydává, ale hlavní je „zahraniční vměšování, které představuje závažné porušení všeobecných hodnot a zásad, na nichž je Unie založena, jako je lidská důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, dodržování lidských práv a základních svobod, demokracie a právní stát”. Následuje tvrzení, že „cílem zahraničního vměšování je překrucování faktů a předkládání nepravdivých informací, umělé nafukování jednostranných argumentů, diskreditace informací s cílem degradovat politický diskurz a v konečném důsledku podkopat důvěru ve volební systém, a tedy i v samotný demokratický proces”. A ujišťuje, že „zahraniční vměšování, manipulace s informacemi a dezinformace představují porušení základních svobod projevu a informací, které jsou zakotveny v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie, a ohrožují jak tyto svobody, tak demokratické procesy v EU a jejích členských státech”.

Co je na tom tak děsivého?

Tvrzení, že nějaká informace může ohrožovat svobodu informací. Svoboda informací může přece být ohrožována jen potlačováním informací. A to právě tento dokument žádá. Zavádí „ochranu před subjekty, které se dopouštějí zahraničního vměšování a manipulace s informacemi, zneužívají tyto svobody ve svůj prospěch”, a proti nimž „je nezbytné zintenzivnit preventivní boj, neboť demokracie závisí na lidech, kteří přijímají informovaná rozhodnutí”. Geniální twist absurdity: aby občan mohl přijímat informovaná rozhodnutí, nesmí přijímat informace, z nichž by se mohl srovnáváním a ověřováním informovat, jaké by mělo být to jeho „informované“ rozhodnutí. Takže může rozhodovat jen neinformovaně.

Takže jak ta ochrana má vypadat?

Její „prvořadou prioritou je odolnost a připravenost občanů EU”. Dokument vyslovuje „znepokojení, jak jsou občané EU nepřipraveni a jak je potřeba je připravovat, i preventivně, včetně právních zákroků proti šiřitelům dezinformací.“ A vyzývá, aby EU „vytvořila přiměřené kapacity”, samozřejmě „adekvátně financované“, a „vhodná opaření”, včetně „připisování odpovědnosti pachatelům a jejich pojmenovávání, ukládání sankcí a přijímání protiopatření”. K tomu patří – a tohle je krásná věta – „posílení prognostické kapacity a interoperability EU a jejích členských států s cílem zajistit solidní připravenost, pokud jde o předvídání, prevenci a zmírňování zahraniční manipulace s informacemi.“

Dokument je „znepokojen množstvím slabých míst a mezer v současných právních předpisech a politických opatřeních na úrovni EU i členských států, které mají umožnit odhalování zahraničního vměšování, zamezit mu a bojovat proti němu“. A žádá nápravu.

Tedy vyzývá Komisi, aby „v rámci svého orgánu vytvořila pracovní skupinu v čele s Věrou Jourovou jakožto místopředsedkyní Komise pro hodnoty a transparentnost, která by zkoumala stávající právní předpisy a politická opatření a odhalovala mezery, jež by mohly nepřátelské subjekty zneužít, a naléhavě Komisi vyzývá, aby urychleně tyto mezery odstranila a umožnila budování odolnosti občanů.“

Přístup by měl zahrnovat „celou společnost a celou veřejnou správu“, zaměřovat se zejména na „odstrašování, připisování odpovědnosti a kolektivní protiopatření, včetně sankcí”.

Byla by to sranda, kdyby to nebyl průser, jak praví jedno moravské rčení. Jestli pořád ještě někdo pochybuje, že bruselská byrokracie – včetně většiny poslanců – má totalitní choutky, může si ten více než stostránkový dokument přečíst zde.

Jedna z oblastí, které cenzuru zahraničního informačního vměšování nezavádějí, je zřejmě ještě anglofonní svět. Tam se i o rusko-ukrajinském konfliktu ještě informuje bez nějaké „správné“ linie?

Stále tam funguje přístup „ano-ale“, a to i třeba v jednom a tomtéž médiu. Objevilo se pár návrhů na vypnutí ruských TV kanálů Russia Today a Sputnik, ale v cenzuru je nikdo neproměnil. Připomeňme si z historie, že ani uprostřed druhé světové války Británie nerušila ani netrestala poslech německé propagandy a z jejího hlavního hlasatele si utahovala přezdívkou „Lord Haw-Haw“. Opak v Německem obsazené Evropě byl trestán smrtí, v komunismu vězením. Taky si připomeňme, že Rusko hned po invazi do Ukrajiny zneschopnilo nezávislá média, vypnulo internety, a trestá neschválené informace vězením. Do této kategorie nás námi zvolení europoslanci s paní Jourovou zařazují – a s nimi i námi zvolená česká vláda.

Jak tedy Britové nebo Američané referují o rusko-ukrajinské válce?

Schvalování ruského útoku v tamních médiích samozřejmě nenajdeme, ale docela časté jsou argumenty, jak k němu Západ přispěl „ponižováním Ruska“, tím že nebral na vědomí jeho „legitimní bezpečnostní zájmy“. Nebo tím, že místo nějaké obdoby Marshallova plánu po pádu komunismu za Jelcina pustil do Ruska spoustu padouchů, kteří se spolčili s tamními padouchy a tunelovali ruskou ekonomiku.

Připomíná se, že Ukrajina není tou vzornou demokracií, jakou by si EU představovala, funguje tam rozsáhlá korupce s oligarchy podobnými ruským. A taky do toho vstupují úvahy, jak Rusko uchlácholit, když jsme tolik závislí na jeho energetice. Teď do toho ještě vstupuje hrozba farmářům, jak se zastavil přísun krmiva z Ukrajiny, tvořící až třetinu potřebného.

Na pozadí většiny komentářů je cítit neochota se do konfliktu zaplést přímo vojensky. Se všemi podobnými výhradami se obecně fandí Ukrajině. Dost zábavný projev sympatií je změna přepisu ruského Kiev na ukrajinský Kyiv. Zelenský je za hrdinu, někteří dokonce jeho postoj a řečnictví hodnotí jako „churchillovské“. Putin je velepadouch zralý na soud v Haagu.

Taky se upozorňuje – těžko říct, zda oprávněně – že mediální dezinformace provádí nejen Rusko, ale i Ukrajina. Uvádějí se údajné příklady podvodného použití starých fotografií vydávaných za autentické z dnešních bojů. Ukrajinská zpráva, že Rusové zničili nebo poškodili památník Babi Jar, pamětní místo nacistického masakru 34 tisíc Židů, se prokázala jako vymyšlená.

Některé komentáře přisuzují i vinu Bidenovi, který několik týdnů před invazí předem přiznal, že NATO by na obranu Ukrajiny v případě invaze nezasáhlo – což Putina nenechalo na pochybách a mohlo ho k invazi povzbudit. Na jistou míru západního pokrytectví se upozorňuje připomínkou, že ač jsou s Ruskem v konfliktu kvůli Ukrajině, společně ve Vídni jednají s Íránem o zrušení sankcí a navrácení miliard dolarů – i přes opakované upozorňování rozvědek, že Írán pracuje na jaderné bombě a zrušení sankcí mu to urychlí.

Ale téměř všichni se vyslovují pro ukončení války jednáním co nejdřív. A to i s tím, že by rusky mluvící východní části a Krym připadly Rusku a Ukrajina zůstala neutrální. Tedy vlastně to, co Putin od začátku žádal. Objevilo se několik článků snažících se vysvětlit, že se sice mezi Ukrajinci nějací sympatizanti s nacismem určitě najdou – uvádí se i ozbrojená jednotka s názvem Azov a s insigniemi připomínající nacistické – ale že nařčení z nacismu se na Ukrajince vztahovalo za války a dnes je to spíš Putinův výmysl, popřený už tím, že si Ukrajina zvolila židovského prezidenta.

Což nás přivádí k Izraeli a jeho opatrnému, ambivalentnímu, skoro neutrálnímu přístupu k rusko-ukrajinské válce. Ten je motivován čím?

Zpráva izraelského reportéra, že Ukrajinci nepravdivě zneužili Babi Jar k propagandě, Izraelcům připomněla historický ukrajinský antisemitismus a třebaže Ukrajině jako přepadenému národu fandí, berou ji s rezervou. S Ruskem má Izrael křehkou dohodu, která mu dovoluje v Sýrii – kde Rusko ovládá letecký prostor – útočit na íránské nebo Íránem podporované vojenské cíle, a nechce o ni přijít, nemohl by se bránit útokům ze syrského území.

Izrael také pozorně sleduje chování Západu, z něhož by mohl odhadnout, jak by se choval v konfliktu Izraele s Íránem. A usuzuje, že by se pravděpodobně ocitl bez podpory Západu. Bývalý premiér Netanyahu nové vládě radí, aby v tomto konfliktu nestranila nikomu a soustředila se na skutečnou „existenční hrozbu“ jíž je Írán, zvlášť když se mu svět chystá rušit sankce. Ruskou invazi sice izraelská vláda odsoudila, ale nabídla se jako prostředník k mírovému jednání a premiér Bennett odletěl do Moskvy jednat s Putinem a pak telefonicky ze Zelenským.

Rusko-ukrajinský konflikt ohrožuje evropskou energetiku nedostatkem nebo vysokou cenou energií. To například v Británii rozvířilo debatu o platnosti Green Dealu a možných náhradních zdrojích. Co kdo navrhuje?

Několik vlivných hlasů, včetně některých ministrů, navrhuje, aby se v Británii povolil „fracking“ čili dobývání břidličného plynu, jehož ložiska se už před několika lety našla v Lancashiru. Námitky byly tehdy ekologické, vysvětlující, že na rozdíl od rozlehlého Texasu by těžba byla příliš blízko obydlených oblastí, jimž by mohla otrávit spodní vody. Ministr financí Sunak už propočítal, že Green Deal je finančně téměř neproveditelný. A Nigel Farage zakládá hnutí za referendum o „nulových emisích“. Provází je sloganem „vládnoucí třídy nás vedou do zkázy“. Se svým obvyklým vtipem k tomu přidává, že „nedáme-li si pozor, ta jediná nula bude na našich bankovních účtech“.

Ve Francii došlo k zajímavé přesmyčce na politické frontě vlastenecké alias populistické, která se snaží porazit Macrona v prezidentských volbách. Z těch dvou výrazných osobností zatím vede Le Penová nad Zemmourem, ale tato přesmyčka by to mohla změnit?

Od Le Penové k Zemmourovi přechází její neteř a bývalá poslankyně Marion Maréchalová. Manažeři Zemmourovy volební kampaně hovoří o dalších, zatím nejmenovaných členech Le Penové strany Národní sdružení, kteří budou přecházet k Zemmourovi, ale počítají i s přeběhlíky ze středopravé strany republikánské, kteří Maréchalové fandí. Zda se jejich optimismus potvrdí, ještě není jisté, zato ale jisté je to, že k vítězství nad Macronem se budou muset nakonec sjednotit zemmourovci i lepenovci.

A obvyklá komedie týdne?

Arizonský senát zjistil z voleb roku 2020 v okrese Maricopa přes 190 tisíc volebních lístků, na nichž podpisy neodpovídaly podpisům v registru.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

5 Comments

  1. Docela se těším,až za půl roku budou všichni ti,kteří dnes nadávají Burešovi do estébáků a Zemanovi do komunistů,budou hájit elitního komunistického rozvědčíka z Varšavské smlouvy jakožyo ideálního presidenta.Twl,to se nachechtáme 🙂

  2. žid Ze je prolhaný, křivý padouch, jen nepoučený nebo zblblý to nerozpozná. Soudruh Zelenskyj dělá užitečného idiota svým souvěrcům z korporárního fašismu. Ten nazývají liberální demokracií, svobodou, suverenitou a podobnými podvodnými hesly. Z toho vyplývá, že Západní systém je založený na lžích, farizejství hodnot, falešné měně kryté jenom strachem, podvodech a zločinech. Covidismem s biologickými zbraněmi, dobrovolně povinnými jedovatými opichy, loupení majetku lidí, otevřenou lživou propagandou a cenzurou odkrývá svůj skutečný ksicht.

    Cílem akce Ukrajina je uloupení Ruska a jeho zdrojů. Na otrocích nezáleží. Snižují přece CO2 a metan. Planeta podle nich je přelidněná, i proto provozují na různých místech světa přes třista laboratoří na biologické zbraně, další “”mutace covidů””!!! Na hranicích Ruska jich měli několik desítek.
    Globální spiklenci mají naspěch. .idé jako Schwab, Soros, Rothschild, Gates, Blair nebo britský princ Charles jsou staří zmetci. Chtějí, aby se „ Velký reset “ odehrál ještě za jejich života.

    Spěchají také proto, že si uvědomují, že čím více lidí se „probudí“.

  3. Kdysi jsem psal, že budou lidi hrabat prstíčkem po Babišovi a už se to potvrzuje. Já teda ne, protože poslouchal taky ambasádu a očkováním mě hodně nasral.

  4. cituji–Vždy se zakazuje to, co se předpokládá. Je-li zakázán určitý zločin, znamená to zákonitě, že je u člověka předpokládáno jeho provedení. Zákon tedy dělá z každého člověka možného zločince a podezřívá ho předem ze spáchaných činů, které ještě nejen nespáchal, ale na které ještě ani nepomyslel. Teoreticky. Ve skutečnosti člověka napadá každý uskutečnitelný zločin. Toto se u něho zkrátka předpokládá a on sám souhlasí se zákonným strašákem v poli své neřestné duše. Nemůže být mýlky v předpokladu zákazu a zločinu. Není žádný zločin a trest. Trest už je přítomen v předpokladu zákazu. Čin ještě nebyl vykonán, ale budoucí zločinec už se předem smířil se ztrátou svobody a cti. A člověk snáší tuto potupu, jež na něm ulpívá, a nestřese ji jako ohavnou pavučinu z šatu svého poskvrněného důstojenství. Nestřese ji štítivým pohybem ruky, ani tvář se mu nezkřiví odporem. Sám předpokládá, že není-li dosud zločincem, bude jím, zcela jistě jím jednoho dne bude a pak se podrobí svému trestu, který se nad ním po léta už vznášel. Bude tomu říkat „spravedlnost“, zatímco Já tomu říkám nečestné otroctví.

  5. cituji-nenávidím cenzur. Cenzura považuje každé kritické, provokativní a svobodné slovo za natolik silné a nebezpečné pro falešnou pýchu člověka, že má potřebu bdít a neustále střežit a mazat byť i jen pouhé slovní výpady vůči lidstvu. Ano, je to tak! Knihy se možná už veřejně neupalují, i s jejich autory, zato se stále v tichosti, leč rázně, autoritativně a bez diskuse, tu a tam někomu smažou z webových stránek například recesistické kuchyňské recepty na úpravu lidské mrtvoly ke konzumaci (jako se to stalo mně). Stačí, když si někdo stěžuje; přičemž zde opět přichází ke slovu – a k moci! – ta nejsprostší, ale zároveň i nejúčinnější opora každé formy vlády: anonymní udavačství. Plody ducha takto stále přicházejí vniveč a nic s tím nikdo nenadělá. Hnusí se mi mentalita lidí, kteří vidouce něco, co se jim nelíbí, chtějí to hned zakazovat. A je zvláštní, že tato sorta lidí také hned najde své horlivé přímluvce a poslušné vykonavatele jejich svévole. Ale co je komu po tom, co si Já nebo kdokoli jiný píše! To je přece moje soukromá věc, třebas viditelná na veřejnosti. Komu se co nelíbí, ať zavře oči nebo se dívá jinam. Nikoho nenutím číst, co jsem napsal. Já také nečtu jejich špatně napsané výšplechty. Já musím od ostatních také ledacos pro mne urážlivého přetrpět a nemohu to proto zakázat. Jestli by mělo být vůbec něco zakázané, pak v prvé řadě zakazování svobodných projevů slova. Ta přece nikomu ve skutečnosti neubližují, pouhá slova nikoho nezabíjejí – a třikrát běda, že ne…! A dozví-li se člověk o sobě občas drsnou pravdu – třebas to, že mezi jeho masem a masem zvířat není zvláštního rozdílu, což z každého masožrouta dělá v podstatě kanibala … nemusí mu být ten šok a duševní újma z tohoto poznání hned na škodu. Hlupák nad tím sice kvičí jako zařezávané podsvinče, ale jen trochu rozumný člověk se nad tím alespoň zamyslí, poučí se nebo i pobaví. Takto potrefený normální člověk však hned začne kejhat a rozčilovat se: „Já že jsem hrubý, nekulturní a neotesaný surovec s morálkou kanibala? Zakázat! Zrušit! Smazat! To uráží mou důstojnost!“ Nic nevadí, že je to pravda, kterou právě svým vulgárním projevem dokázal, a že tím pádem takový člověk žádnou důstojnost mít nemůže, a tak si ji ani nemůže pro sebe nárokovat. Cenzura je totiž vždycky vulgární projev hlouposti a nadutosti zároveň. Poznáte vždy cíp vyčnívající pravdy smetené pod koberec, kdekoli zasahuje cenzura. Ale cenzura byla, je a bude za všech dob, dokud bude lidstvo lidstvem; skutečná svoboda v lidské společnosti nikdy nebyla, není a nebude, protože její zastánci jsou vždy jen osamocení, bezmocní, výjimeční jednotlivci utiskovaní většinou. Hlásá se sice navenek velkohubě svoboda slova, ale urážky lidského majestátu všudypřítomná cenzura nepřipouští – a neodpouští. Ale co je to za svobodu slova, když jím nemůžeš urazit lidskou důstojnost? Já mám naopak za to, že jedině v těchto urážlivých útocích na lidstvo spočívá neotřesitelná pravda o něm; pravda, která by se měla stále říkat a psát a otloukat lidem o hlavu. A kam by to vůbec dospělo, kdyby měla mít cenzura moc nad slovem? Za chvíli by bylo potlačeno veškeré, byť i jen trochu kritické myšlení, a zůstaly by jen pusté plky holčiček o tom, jak je všechno krásné a jak uhnat chlapa. Za chvíli bych nemohl ani hlásat základní misantropickou poučku, že lidi jsou verbež! – ZDROJ MISANTROP

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*