S rychlým poklesem inflace ECB nepočítá

Hlavní funkční náplní centrální banky je především stabilita její měny, která se posuzuje přes ukazatel inflace, který nemá být vyšší než její předem známý inflační cíl. V eurozóně jsou to dvě procenta, která jsou již několik měsíců ve všech členských státech několikanásobně vyšší a měnová politika ECB do června letošního roku nereagovala. Důvody jsme od její prezidentky Christine Lagardové slyšeli různě, především hovořila o její dočasnosti způsobené vším možným jen ne masou tištěných peněz, což se každý měsíc dostalo na evropský finanční trh. Nyní nevíme, zda z její strany šlo o „lhaní“, nebo o „odbornou nezpůsobilost“. Je to v podstatě jedno, něco však naznačuje její stanovisko na vrcholném setkání renomovaných finančních institucí v portugalské Sintře, kde řekla: „Nemyslím, že se někdy dostaneme zpět do časů nízké inflace“. Toto si můžeme vysvětlit i tak, že funkci prezidentky nezvládla. Výsledek? Znehodnocení peněz všech účastníků evropského finančního trhu.

Inflační doložka bude součást ceny

Se stejným problémem se však setkáváme i ve vládní fiskální politice, jejímž důsledkem jsou nynější dluhy ve státním rozpočtu, které se splácejí ne z výnosů z levně půjčených peněz, ale v mnoha případech jen novými půjčkami, což se hodně podobá Ponziho schématu zhodnocování a následného defraudování investovaných peněz jen z nových vkladů. Potom se však nedivme, že důsledkem bude nejprve hospodářský pokles, pak recese a nakonec dnes často skloňovaný pojem stagflace, pod kterým rozumíme pokles HDP při současném růstu inflace, s čím jsme se ale v eurozóně dosud nesetkali. Dnes to ale vypadá tak, že kdo si z konkurenčních důvodů nebude moci promítnout do předmětu podnikání narůstající inflační doložku, bude se muset dříve či později is podnikáním poroučet.

Úspory domácnosti mimo zájem bank

Jak se podaří zpřísněné měnové politice ECB „přiškrtit“ inflaci si však nějakou dobu počkáme, protože víme do jakých problémů se může eurozóna dostat v souvislosti s nynější zadlužeností jejího jižního křídla. Pokud se ale mluví o zvyšování úroků, tak jen v souvislosti s úvěry, téměř vůbec ne s vklady. A tak si klademe oprávněnou otázku proč centrální banka dává komerčním bankám čerstvě vytištěné peníze, které nejsou kryty v podstatě ničím a nikým a „nenařídí“ vyšší úroky na vklady domácnosti, jejichž peníze jsou kryty výsledky práce a proto mají svoji cenu, nechápeme.