Situace okolo dobíjecích stanic ukazuje, jak moc lze věřit politikům jejich „elektrické sliby” |

Sdílet článek:

PETR PROKOPEC

Někdy není od věci postavit si vedle sebe politické sliby a realitu. A v tomto případě je bilance mimořádně tristní. Němečtí politici se zavázali, že do roku 2030 bude v zemi milion veřejných dobíjecích bodů, k ničemu takovému se ale realita ani pořádně neblíží.

Čas od času dostávám rozhořčené emaily od majitelů elektrických aut. Ti si stěžují na náš kritický postoj k těmto vozům, neboť dle jejich názoru je bateriový pohon tím nejlepším, co je kdy v životě potkalo. Tedy až poté, co si koupili dům, který následně pokryli solárními panely. Nejde však o jedinou věc, která podobné pisatele spojuje. Většina z nich dodává, že stejně jako mohou svá auta dobíjet doma, je mohou dobíjet také v práci. A do té to mají co by kamenem dohodil. A protože částku, jakou si průměrný Čech vydělá za měsíc, mají na kontě za pár dnů, opravdu není, nač by si stěžovali.

Výše zmíněná slova mohou znít závistivě, tak tomu ale opravdu není. Elektromobily mají své zákazníky, o tom žádná, ale nařizovat je všem lidem bez rozdílu je něco docela jiného. Nakonec lidí, kteří vlastní elektromobil a bydlí v paneláku, případně pak dokonce v pronajatém bytě, bude minimum. Tedy pokud se u nás vůbec někdo takový najde. Veřejné dobíjení se tak stává stěžejním. A pokud zákonodárci v podstatě nařizují, že od roku 2035 nic jiného než elektromobily nebude moci být v prodeji, pak je zapotřebí, aby majitelé takových aut měli kde dobíjet. Pokud se to nestane, nemohou jezdit, a tedy ani fungovat.

Němci se rozhodli, že svůj dieselový škraloup nejlépe smyjí s pomocí elektromobility. Na její oltář tak tečou miliardy eur, přičemž vláda se mimo jiné zavázala, že v roce 2030 bude mít veřejnost k dispozici milion veřejných bodů. Aby nicméně tomuto závazku politici mohli dostát, je zapotřebí, aby se týdně zprovoznilo zhruba 2 200 nových bodů, tedy přes 300 denně. Nejde navíc o jeden den nebo týden v roce, ve stejném tempu je třeba upalovat dalších skoro 7 let. Že realita za politickými sliby zaostává, není překvapením.

Dle německé spolkové agentury zaměřené na elektrické sítě nicméně bylo k závěru loňského roku veřejnosti k dispozici pouze 80 541 dobíječek. Každý týden jich tedy vzniklo pouze 540. Takové tempo nicméně dalece nekoresponduje s registracemi elektromobilů, neboť těch v v provozu průměru přibývá 68 tisíc měsíčně. Zatímco tak v květnu 2021 připadalo na jeden dobíjecí bod 17 elektroaut, loni v dubnu šlo již o 22 vozů s bateriovým pohonem. A momentálně se jedná o 23 elektromobilů. Začíná tak být jisté, že občasné fronty nejenže nikam nezmizí, stání v nich naopak bude jen častější a delší.

Trochu nám to připomíná nedávný český „omyl“, kdy všichni podnikatelé nutně museli mít datovou schránku. Až poté se ovšem zjistili, že v důsledku tohoto kroku zamířily na internet citlivá data. Politici pak sice oznámili, že vše se změní, ovšem to je totéž, jako přinést mrtvému zimník. Dokud tedy za svá rozhodnutí neponesou plnou odpovědnost, která je klidně připraví o majetek a dostane do vězení, můžeme i nadále počítat pouze s tím, že ze své bubliny budou vydávat rozhodnutí, která negativním způsobem ovlivní velké množství lidí, aniž by je samotný dopad vůbec zajímal.

Pokud je tedy veřejnost tlačena do elektromobilů, politici musí zajistit, že daná auta bude kde nabíjet. A pokud svým závazkům nedostojí, bude jim vyměřena taková pokuta, jenž bude odpovídat veškerým škodám. Půjde tedy ne o miliony, ale spíše o stovky miliard. V té chvíli by rázem podobné nesmysly zmizely ze světa. Jenže to se již prakticky začínáme bavit o ještě mnohem větší utopii, než jakou se má stát elektrická ráj.