Po 60 letech spolupráce se švédskou kanceláří Amnesty International opustil organizaci spoluzakladatel Per Wästberg.
Stalo se tak kvůli zprávě obviňující ukrajinské ozbrojené síly ze spáchání „válečných zločinů“.
Per Wästberg, spoluzakladatel švédské pobočky Amnesty International, rezignoval. Nesouhlasil se zveřejněním zprávy o porušování lidských práv ze strany ukrajinských ozbrojených sil.
V rozhovoru pro noviny Svenska Dagbladet Wästberg řekl: „S těžkým srdcem ukončuji svou dlouhou a plodnou spolupráci s touto organizací kvůli prohlášením Amnesty o válce na Ukrajině.“
Organizace se zpočátku zaměřovala na propouštění vězňů, ale postupem času svůj mandát rozšířila, vysvětlil.
Wästberg založil Amnesty Sweden spolu s Hansem Göranem Franckem v roce 1964. V letech 1976 až 1982 byl šéfredaktorem největšího švédského deníku Dagens Nyheter a od roku 1998 je členem výboru pro udělování Nobelových cen za literaturu.
Před více než týdnem, 4. srpna 2022, zveřejnila Amnesty International zprávu o akcích ukrajinské armády a jejich porušování válečných zákonů. Ukrajinská armáda podle organizace používala vojenskou techniku v obytných čtvrtích, nemocnicích a školách, čímž záměrně vystavovala civilní obyvatelstvo obrovskému nebezpečí.
Ukrajinská armáda mimo jiné využívala univerzitní budovu v Artemowsku jako vojenskou základnu a v průběhu války poškodila okolní obytné budovy, uvedli lidskoprávní aktivisté. Většina škol (22 z 29), které zaměstnanci Amnesty International navštívili na jihovýchodě Ukrajiny, byla obsazena ukrajinskou armádou, vojenským vybavením nebo zbraněmi, uvádí zpráva.
V průběhu těchto vyšetřování výzkumníci našli důkazy, že ukrajinská armáda ostřelovala ruské cíle raketami z hustě obydlených obytných oblastí a také zřídila vojenské základny v civilních budovách v 19 městech a vesnicích. Pořízené satelitní snímky také posilují přesvědčení výzkumníků, že jde o zajetý postup.
„Většina obytných oblastí, kde se vojáci nacházeli, byla kilometry od frontových linií. V okolí existovaly životaschopné alternativy, které neohrožovaly civilisty – jako jsou vojenské základny, zalesněné oblasti nebo jiné budovy dále od obytných oblastí. V případech, které jsou zdokumentovány, si Amnesty International není vědoma toho, že ukrajinský vojenský personál umístěný v civilních budovách v obytných oblastech požádal nebo pomohl civilnímu obyvatelstvu evakuovat blízké budovy – nepřijali všechna možná opatření na ochranu civilistů,“ píše dále.
Přeživší a svědci také říkají, že ukrajinská armáda začala operovat v blízkosti jejich domovů ve stejnou dobu, kdy byly ruské cíle ostřelovány raketami – načež civilní obyvatelstvo bylo vystaveno velmi velkému nebezpečí, když ruské síly reagovaly na ostřelování. Říká se, že tento typ taktiky byl použit na mnoha různých místech a ve zprávě je vystaven neúprosné kritice:
„Mezinárodní humanitární právo vyžaduje, aby se všechny strany konfliktu pokud možno vyhnuly rozmístění vojenských cílů v hustě obydlených oblastech nebo v jejich blízkosti. Mezi další povinnosti patří ochrana civilistů před účinky útoků, jakož i odstranění civilistů z blízkosti vojenských cílů a poskytování účinných varování tváří v tvář útokům, které mohou mít dopad na civilní obyvatelstvo.“
Vedoucí ukrajinské kanceláře Amnesty International Oksana Pokalčuková po zveřejnění zprávy rezignovala. Řekla, že organizace neposkytla ukrajinskému ministerstvu obrany dostatečný čas na odpověď. Pokalčuková popsala obsah zprávy jako „podporující ruské narativy“.
Ukrajinské úřady zprávu kritizovaly. Amnesty International se snaží „amnestovat“ Rusko a „přesunout odpovědnost na oběť,“ řekl ukrajinský prezident Vladimir Zelenský, jak se dalo očekávat. Michail Podoliak, poradce prezidentské kanceláře, vyzval k přezkoumání toho, zda Amnesty International měla z Ruska prospěch. Řekl, že mezinárodní humanitární instituce byly zdiskreditovány.
Ruské velvyslanectví ve Spojených státech přijalo publikaci pozitivně. V prohlášení diplomatické mise se uvádí, že odpor je známkou toho, jak těžké bylo „umlčet pravdu“. USA podle velvyslanectví tím, že obviňují Rusko z válečných zločinů, pouze „zkreslují pravdu“.
Amnesty International zdůraznila, že ignorování porušování lidských práv kteroukoli stranou konfliktu nepředstavuje „přesvědčivé podávání zpráv“ o situaci v oblasti lidských práv, a že zpráva o ukrajinských silách neznamená ospravedlnění ruských akcí.
Organizace uvedla, že požádala ukrajinské úřady o vyjádření v pátek 29. července, ale autoři zprávy je stále neobdrželi ani o pět dní později, ve středu 3. srpna.
Amnesty International uvedla, že závěry zprávy o akcích ukrajinských ozbrojených sil nebyly přehodnocovány. Organizace tvrdila, že jediným účelem zprávy bylo zajistit ochranu civilistů, a že „utrpení a rozrušení“ způsobené jejím zveřejněním je hluboce politováníhodné.
Na závěr ještě přidávám aktuální video z Jelenovky (natočeno v sobotu):
Bylo by vhodné se zamyslet, zda AI na Ukrajině nemá náhodou pravdu. A bohužel dle dalších a dalších svědectví i fotek ji má. Ukrajinská “armáda” záměrně umisťuje do civilních objektů vojenské jednotky, zbraně či munici. A pak se všichni diví, že tam byl zásah a kolik civilních objektů a civilistů bylo zničeno. Ptal se někdo kde se ve střežené ocelárně najednou vzalo tisíc civilistů? Pokrytectví nejhrubšího zrna. A přiznejme si, kdyby to byla regulérní válka, pak první cíle jsou infrastruktura. Ale např. elektrárny, rafinerie a další vesele jedou dál. V Kyjevě defilují politici jak na orloji. To by se v zemi zmítané válkou nikdy nestalo. Mluvil jsem s Ukrajinci, tato válka jim příjde krajně podivná, jako celá, rozkradená Ukrajina je.
Když rusové obléhají a dobývají město, kde ho tak asi mají Ukrajinci bránit? Na poli nebo v lese? Ne, pochopitelně v tom městě. Města se skládají převážně z civilních budov. Co dělají civilisté ve městě vzdáleném pár kilometrů od pomalu se pohybující fronty? Měli být už dávno v čudu a také vesměs byli.
Doufám, že stále platí lidová rčení: Lež má krátké nohy a: Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe.
Nedám si dnes po obědě viržinko. Neplačte, sami jste si to zavinili!