Vývoj státního rozpočtu v letošním roce vyvolává řadu dohadů. Především o tom, jaká bude nakonec výše jeho deficitu, protože již nyní (po pěti měsících) je jasné, že schválená výše deficitu rozpočtu je zcela nereálná.
K modelaci vývoje letošního rozpočtu budeme potřebovat více čísel, než je obvyklé. Snad to laskavý čtenář pochopí, protože využití těchto čísel a propočtů by mělo umožnit lépe pochopit, jak se asi tento rozpočet tvořil.
Z čeho je možné vyjít? Domnívám se, že analýza letošního rozpočtu se musí opírat o posouzení tzv. alikvóty. Vycházíme z toho, že rozpočet je v průběhu roku v podstatě rovnoměrně naplňován – tedy jak příjmy, tak jeho výdaje v průběhu roku se v podstatě rovnoměrně čerpají.
Daňové inkaso běží kontinuálně, DPH přichází tak, jak probíhá spotřeba, stejně je tomu s daněmi fyzických osob, také se platí kontinuálně atd. Obdobně je tomu s výdaji, platy ve státním sektoru se čerpají rovnoměrně, financování jiných potřeb státu také probíhá rovnoměrně v průběhu roku. Pokud tam dochází k nějakým menším měsíčním výkyvům, pak se tento výkyv v průběhu dalších měsíců zpravidla srovná. Uplynulých pět měsíců je tak dostatečná doba, aby se menší výkyvy vyrovnaly.
Právě posouzení alikvotního čerpání rozpočtu může proto odhalit, nakolik je rozpočet sestaven věrohodně. Měsíční alikvóta je tedy rozpočtena na dvanáct měsíců (tedy za jeden měsíc by mělo být dosaženo zhruba 8,3 % jak čerpání rozpočtu, tak i jeho příjmů).
Co ukazují čísla o vývoji rozpočtu za letošních pět měsíců?
Výdaje rozpočtu byly vyčerpány ve výši 41,7 %. To odpovídá alikvótě – budeme-li důslední, pak alikvóta je 41,5 % a tedy rozpočet je čerpán dokonce v nepatrném předstihu.
Příjmy rozpočtu ovšem výrazně zaostávají, zde se uvádí realizace příjmů ve výši 34 %. Oproti alikvótě je zde výrazné zaostávání – 7,5 %.
V minulém roce příjmy rozpočtu za stejné období dosahovaly 37,3 % celoroku a byly tedy podstatně lepší. Byly především lepší daňové příjmy – 38,8 % plánu. Letos jsou daňové příjmy také lepší – 35,9 %, ale ani toto zlepšení nestačí na pokrytí celkového výpadku ostatních příjmů.
Když to zjednodušíme, pak náš závěr je jediný: rozpočet za pět měsíců obdržel příjmy pouze za čtyři měsíce! To je podstata onoho deficitu 271 miliard, kterému se někteří politici tak diví.
Dále rozpočet počítá s celkovými příjmy ve výši 1941 mld., tedy pokud to přepočteme do měsíční alikvóty, pak by každý měsíc měl dostávat zhruba 160 mld. příjmů.
Deficit rozpočtu zapracovaný na návrhu rozpočtu na letošní rok je 295 mld. – znovu přepočteno do alikvóty – předpokládá se, že měsíční deficit bude kolem 24 mld.
Když toto vše promítneme (orientačně) do výsledků letošního státního rozpočtu za leden až květen, pak jeho výsledek je naprosto jasný: pět měsíčních deficitů představuje 120 mld. a výpadek měsíčních příjmů 160 mld. (byť to není úplně celá ztráta měsíčních příjmů). Proto výsledek nemůže být o moc jiný než skutečně dosažený deficit 271 mld.
Je také snad jasné, že pokud se nestane nic mimořádného, pak výsledek na konci roku se bude zásadně lišit od toho, co tato vláda slíbila a nechala si v parlamentu schválit.
Ale k tomu, jak to bude na konci roku, se ještě vrátíme.
Zásadním problémem letošního rozpočtu je něco jiného. Letošní rozpočet počítá s tím, že jeho výdaje se oproti minulému roku zvýší o 18 %. Jeho příjmy budou dokonce ještě vyšší (o 20 %), také oproti minulému roku.
Vývoj příjmů rozpočtu se dá velmi jednoduše odhadnout od vývoje hrubého domácího produktu. Mluví se o tzv. složené daňové kvótě – to je podíl daňových příjmů plus sociální pojištění vůči hrubému domácímu produktu anebo jednoduché daňové kvótě (týká se pouze vybraných daní vůči HDP).
Použít vývoj daňové kvóty na orientační odhad příjmů rozpočtu je opodstatněné i tím, že příjmy rozpočtu v podstatě odpovídají vývoji ekonomické činnosti. Tedy dá se orientačně předpokládat, že roste-li hrubý domácí produkt pak zhruba ve stejném rozsahu rostou i rozpočtové příjmy.
Vývoj daňové kvóty zpracovaný do návrhu současného státního rozpočtu předpokládá, že jednoduchá daňová kvóta bude 17,6 % a bude stejná jako v roce 2022. Složená daňová kvóta bude 33,1%, stejně jako v minulém roce.
Jestliže tedy státní rozpočet na letošní rok počítá s růstem inkasa příjmů vyšším o 20 % oproti minulému roku, pak musí také kalkulovat s růstem hrubého domácího produktu o 20 % v nominálním vyjádření, protože daňové zatížení HDP se nezvyšuje.
Je tento předpoklad, růst nominálního HDP, vůbec reálný? V minulém roce byl cenový růst HDP tzv. cenový deflátor 8,6 %. Hrubý domácí produkt v běžných cenách se v minulém roce zvýšil o 11,2 %, v tom byl reálný růst produktu o 2,5 %.
Pro letošní rok jakýmsi blíže nespecifikovaným postupem zřejmě dospělo ministerstvo financí k tomu, že růst nominálního HDP bude dvojnásobný oproti minulému roku a tedy i inkasa rozpočtu porostou tempem 20 % meziročně. Lze sice registrovat, že deflátor HDP v prvním čtvrtletí letošního roku je vyšší než 11 %, ale to pořád nestačí. Navíc cenový růst se zpomalí, protože už to bude růst proti zvýšenému růstu minulého roku.
Pochopit logiku tohoto postupu je možné pouze tak, že někdo učinil toto politické rozhodnutí, které s reálným ekonomickým vývojem nemá vůbec žádnou souvislost.
Česká ekonomika má nulový růst a udrží-li se tento růst do konce roku, pak to bude asi malý zázrak. Očekávám spíše mírný pokles. Také okolní země kalkulují s poklesem růstu, tak proč by právě naše ekonomika měla být takovou výjimkou?
Postavit růst daňového inkasa na tomto naprosto imaginárním růstu HDP, který se nedá vůbec ničím odůvodnit, je prostě diletantství. Domnívám se, že odborný aparát ministerstva financí si musí být vědom toho, že takový předpoklad založený do rozpočtu na letošní rok je naprosto nereálný a nemám pro to, jiné vysvětlení, že k takovému návrhu rozpočtu byl „přesvědčen“.
Jak by tedy rozpočet na letošní rok mohl nakonec skončit?
Vycházím z toho, že nic zásadního se v ekonomice nestane a vývoj bude pokračovat setrvačností dále. Ono zasahovat do některých výdajových položek rozpočtu v průběhu roku moc dobře nejde. Když se podíváme blíže na strukturu výdajů, pak už polovina výdajů je vydána a na největších položkách se moc ušetřit nedá.
Pokud jde o příjmy, je to obdobné. Myslet si, že inkaso DPH vzroste o 17 %, když maloobchodní obrat je letos za třetinu roku nižší reálně o 8 % a započteme-li do jeho růstu 15 % růstu cen, což je nadsazené, tak pořád jsme nanejvýš někde kolem 6 až 8 % růstu tržeb a teprve z nich se dá odvodit růst inkasa DPH. Tedy zcela mimo záměr rozpočtu.
Právě modelace vývoje DPH je ukázkou určité manipulace. Víme, že maloobchodní obrat reálně klesá již 12 měsíců v průměru měsíčně více než o 6 až 7 %. Ani růst cen ho nemůže dostat od úrovně, se kterou počítá rozpočet. Jak potom počítat s tak vysokými příjmy? Možná to ale není manipulace, je to jen snaha někde ty daňové příjmy najít, když si to vrchnost žádá.
Podobně je to i s jinými příjmovými položkami. Pouze daně z mezd a platů se plní (zatím) a také sociální pojištění.
Takový docela realistický scénář o vývoji do konce roku, by mohl počítat s tím, že se vládě podaří „ztratit“ do konce roku ještě další příjmy k tomu již ztracenému jednomu měsíci příjmů. Vždyť na to má přece ještě dalších sedm měsíců. A co by se asi tak mohlo na chování vlády zásadně v těchto měsících změnit? Vždyť ona ten vývoj asi není ani schopna monitorovat.
Možná ztráta příjmů již bude menší než dosud. Potom na konci roku bude deficit státního rozpočtu původně uvažovaných 295 mld. a k tomu se dá přičíst dalších až 200 mld. a budeme někde kolem 500 mld.
Doufám, že to nebude více. Nakonec dá se to vždy nějak ve finále „odřídit“ a dostat se pod tuto magickou hranici. Upravit některé výdaje a přesunout je do nového roku to není nic, co by nebylo známo.
Na začátku mluvíme o tom, jak by to mohlo v závěru roku s deficitem rozpočtu dopadnout. Samozřejmě, je to nějaká hypotéza. Opírá se o to, jak dosud vláda působí. Je v ní tolik nesourodých zájmů, že pokračování dosavadní linie, dosavadní setrvačnosti je téměř jisté.
Ale třeba se někde mýlíme…
(10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment