Studená válka centrálních bank?

Dále Trump oznámil, že zavede cla na dovoz zboží z EU kvůli unijnímu postupu proti americkým technologickým firmám a kvůli deficitu ve vzájemném obchodě se zbožím.

Vyhmátnutí zrovna hliníku a oceli je pro EU ránou na komoru. Kvůli Green Dealu v EU nejvíce na světě zdražují energie a výroba oceli je extrémně energeticky náročná. Proto se evropská ocel stala enormně drahá a tudíž nekonkurenceschopná. Ocelárny a slévárny napříč Evropou bankrotují. A nejvíce exponované těžkému průmyslu v rámci Evropy jsou Česká republika a Německo. V Česku firmy spojené s hutnictvím jsou prakticky všechny ve ztrátě a postupně odpadávají, v Německu nedávno oznámila zásadní problémy Thyssen Krupp. Další zdražení evropských ocelářských výrobků z titulu amerických cel je tedy cosi jako poslední rána z milosti.

Na situaci obratem ve svém prohlášení reagovala předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová, která řekla, že Evropská unie neponechá nejnovější americká cla na dovoz oceli a hliníku do Spojených států bez odpovědi. Prý vyvolají tvrdá a přiměřená protiopatření. Takže obchodní válka mezi Amerikou na jedné straně a Evropskou unií a Čínou na druhé straně je tímto již v plném proudu.

Je jasné, co to znamená pro inflaci a podniky, které budou z Evropy hromadně odcházet do USA. Nyní však na informaci o clech reagují také finanční trhy, a to velmi přímočaře. Děje se v přímém přenosu to, co se děje vždy, když se svět bojí inflace: rostou ceny zlata. Cena zlata ještě zrychlila svůj už tak vysoký růst a poprvé překonala hranici 2900 dolarů za troyskou unci. Jen od začátku roku 2025 si tak připsala přes deset procent.

Vysoká cla by měla znamenat vyšší inflaci na obou stranách oceánu. Vyšší inflace by zase měla znamenat vyšší úrokové sazby v USA. A vyšší úrokové sazby by měly teoreticky být pro zlato nepříznivé, protože prohlubují jeho nevýhodu proti investicím přinášejícím úroky, jako jsou například dluhopisy. Jenomže to je skutečně jenom teorie. Mnohem větší vliv má fakt, že lidé se inflace bojí a nenachází mnoho jiných spolehlivých investičních příležitostí. Do toho přistupují centrální banky, které dál nakupují nezměněným tempem.

Skoro to připomíná závody, která centrální banka naplní své devizové rezervy zlatem dříve než ostatní. Jako za studené války probíhaly závody ve zbrojení, teď jako by probíhaly závody v přechodu na zlaté devizové rezervy. Vkrádá se otázka, jak to číst. Může se snad stávající světový monetární systém v nadcházejících letech rozpadnout podobně, jako se rozpadnul brettonwoodský měnový systém? Může hypotetický rozpad urychlit přechod velkých států na CBDC – digitální měny centrálních bank, které už v podstatě nejsou penězi, protože nesplňují ani jeden definiční znak peněz?

Na tyto otázky odpovědět neumíme a neumí to asi nikdo, ani samy centrální banky ne; pouze můžeme říci, že tento hon za zlatem ze strany centrálních bank je bezprecedentní. A jeho charakter naznačuje, že poptávka po zlatu není u konce. Také letos tedy cena zlata dál poroste. A právě uvalení amerických cel celý tento proces ještě víc zrychlilo přispělo.

Markéta Šichtařová, deník.to