Studie vytáhla na světlo špinavá tajemství elektrických aut |

Sdílet článek:

Připomíná to pohádku o císařových nových šatech. Všichni vidí, že císař je nahý, říci to naplno si ale troufne málokdo. Naštěstí takových přibývá a i tato studie poukazuje na to, že elektromobily často jen přesouvají problém z jednoho místa na druhé. A snadno při tom více uškodí než pomohou.

Politici už mnohokrát dokázali, že jsou mistry v pokrytectví. Stačí si vzpomenout na cigarety a tabák, které jsou pro lidský organismus nepochybně škodlivé. I v době, kdy se zakazuje kde co – a tím nevoláme po zákazu cigaret -, ovšem jen nechávají oblepovat krabičky nepříjemnými snímky a dívají se jinam. Naopak elektromobily, o jejichž reálném přínosu lze z mnoha důvodů pochybovat, jsou politiky prezentovány jako bezchybné řešení pro všechny. A současně jsou všem přímo či nepřímo nařizovány.

Že zdaleka nejde o tak skvělé řešení, jak někteří tvrdí, se zmiňujeme pravidelně, ve společnosti ale pořád uslyšíte i relativně inteligentní a informované lidi šířit zcela nekritické postoje k nim. Také kritických pohledů ale přibývá a nejnověji jsou slyšet ze Spojených států. Tam by prezident Biden rád dostal těžbu materiálů nezbytných pro výrobu zejména baterií, čímž jim ale dělá trochu medvědí službu. O podstatu věci, pakliže se jej přímo netýká, se běžný Američan zajímat nemusí. Když mu ale za domem chce někdo těžit lithium, je to jiná.

Magazín Ars Technica tak tento týden zveřejnil zprávu, kterou by zastánci elektromobility nejraději zakázali. Bateriová auta totiž nestaví do toho správného, tedy zeleného světla. Místo toho z nich doslova dělá slony v porcelánu, kteří snadno mohou napáchat mnohem více škod než ony cigarety. Jednoduše i proto, že jakákoliv s nimi spojená negativa se politici snaží zakrývat, nebo na ně alespoň neupozorňují. Ona ale existují a zanedbatelná nejsou.

Report Arc Technica poukazuje mj. na solné pláně jihoamerické pouště Atacama, která jsou již pokryta mnoha tyrkysově zbarvenými „bazény“, jenž dokazují, jak zde dochází na extrakci lithia. Z toho důvodu však dochází k otravě spodních vod i půdy. V Kongu pro změnu dochází na dětskou práci při těžbě kobaltu, v důsledku čehož se některé ratolesti nedožijí ani deseti let. A aby toho nebylo málo, v Číně prosakují do země toxické chemikálie z neodymia potřebného na výrobu magnetů. Představa, že se tohle – byť tedy ne všemi negativy – bude dít v USA, není pro Američany lákavá.

Problémem pro naši planetu navíc není jen samotná těžba, ale rovněž stále vyšší množství energie, která je s tím spojená. Emise vyprodukované při výrobě jedné tuny karbonátu lithia jsou totiž ve srovnání se stejným množství oceli trojnásobné. Kvalita minerálů nacházejících se v té či oné rudě navíc začíná snižovat, což znamená, že extrakce je stále náročnější. Třeba kvalita měděné rudy mezi lety 2001 a 2017 klesla natolik, že při rafinaci vzrostla spotřeba energie o 32 % a pohonných hmot o 130 %.

Řešením tohoto problému přitom nejsou ani obnovitelné zdroje. Vědci totiž spočítali, že pokud spotřeba zelené elektřiny vzroste o 1 %, zvýší se množství skleníkových plynů v ovzduší o 0,9 %. Jen použití permanentních magnetů ve větrných turbínách tak mezi lety 2010 a 2020 vyústilo v 32 miliard tun emisí. Ve své podstatě tak klín vytloukáme klínem, místo aby politici nechali vývoj v prvé řadě evoluci. Nejlepším řešením se ukazuje v prvé řadě snížení energetických nároků toho či onoho, ne způsob výroby oné energie. Stále úspornější spalovací auta se tak zdají být lepším řešením než dvou- a vícetunová elektrická SUV, ta energii opravdu neušetří.

Jelikož se nicméně zdravý rozum z politiky nejspíše vytratil, budeme nejspíše stále častěji svědky populismu. Výsledkem pak bude maximálně zlepšení životního prostředí na papíře, neboť řešením rozhodně není přesunutí emisí z jednoho průmyslového odvětví do druhého. Jak jsme již zmínili, pomohla by jejich celková redukce. Něco takového je však v rámci masové elektrifikace aut nereálné z hlediska jejich výroby i provozu.