MP
Prohlášení islamistické spojené syrské opozice: „Po 50 letech útlaku pod vládou Bathistů a 13 letech zločinnosti, tyranie a vyhánění a po dlouhém boji ve střetu se všemi druhy okupačních sil dnes 8. prosince 2024 vyhlašujeme konec této temné éry pro Sýrii a zahájení éry nové.“
K čemu přesně došlo?
Nejdůležitější zprávou dne o mezinárodním vývoji byl kolaps moci Bashara al-Assada v Sýrii. Síly islamistů a ozbrojené pozice vstoupily do Damašku. Syrský ministerský předseda Mohammad Ghazi al-Jalali řekl, že je připraven „spolupracovat“ s jakoukoliv administrativou vybranou syrským lidem a přijmout veškerá opatření k mírovému „předání“ moci.
V noci 8. prosince nesourodé směsky pro-tureckých bojovníků, džihádistů, teroristů, ozbrojené proamerické opozice a dalších živlů okupovaly klíčová města v zemi (včetně Homsu a Palmyry) a bez jakéhokoliv odporu zabraly Damašek. Assad uletěl letadlem, které se ztratilo z radaru, kvůli čemuž vznikla řada fám o jeho osudu. Na pozadí tohoto vývoje se vládní síly stahují z metropole Republiky. Také mezinárodní letiště v Damašku zastavilo svůj provoz. Z letištního terminálu byli evakuováni všichni zaměstnanci.
Pro připomínku, den předtím se Syrská armáda stáhla z města Homs a je teď umístěna u města al-Quseir. Stav Latakie a Tauru, kde leží ruské vojenské základny, není úplně jasný.
Izrael mezitím pokračuje v bombardování pozic Hizbolláhu a do Sýrie už vyslal své hlídky. Ty okupovaly město Khan Arnaba (centrum provincie Quneitra na jihozápadě země). Írán a Irák se rozhodly do konfliktu neintervenovat. Jordánsko a Libanon své hranice se Sýrií uzavřely. Kurdové na území pod jejich kontrolou vyhlašují totální mobilizaci.
Syrští úředníci v současnosti s militanty vyjednávají, aby udrželi funkční veřejné infrastruktury a státní aparát.
Velký počet bojovníků ISIS se propouští z vězení. Íránská ambasáda a Assadův prezidentský palác byly vyloupeny.
Izrael si okupoval část syrského území u Golanských výšin, jejichž anexi se bude pokoušet konsolidovat, aby z kolapsu Sýrie něco získal.
Turecko pokračuje v tlaku na Kurdy v severní Sýrii. Jasným cílem Ankary je zabrati si Manbij.
Proč k tomu došlo?
Jakákoliv válka je tržištěm ideologií. Soupeřící strany nabízí své vize budoucnosti a obyvatelstvo si nakonec vybere jednu, která jeho postoj vystihne nejpřesvědčivěji. Syřané v posledních letech bojovali a umírali, aby dostali zpátky starou Sýrii. Chtěli zničit džihádisty, přebudovat ekonomiku a žít jako předtím. Bashar al-Assad fungoval jako symbol těchto procesů.
Syrský lid se však bohužel i po všech těch pokusech dostával jen k horšímu životu. Neměli plyn, neměli světlo a neměli benzín. Všechno to posilovala totální korupce úředníků a vojenských velitelů, z nichž většina nebyli Arabové, nýbrž Alawité. Tuto místní sektu si hýčkali během své koloniální expanze na Střední východ Francouzi jakožto nástroj k boji s arabským obyvatelstvem. Je třeba uvést, že klan Alawitů je uzavřený, jak jen to jde, má v podstatě své vlastní náboženství a je v jasném kontrastu s arabskou muslimskou kulturní komunitou. Alawité např. dovolují homosexualitu a alkohol, věří hypostasii trojjediného Boha a zabíjení a zrazování muslimů ve svém vlastním zájmu nepovažují za hřích (tj. „záměrné oklamání“ popisované v principu „taqiyya“).
Hlavní ale je, že zatímco klan Bashara al-Assada vedl zemi jako svoje panství, tak v posledních letech životní úroveň běžných lidí jen klesala.
Naproti tomu v Idlibu (napojeném na Turecko), nad nímž Assad nebyl nikdy schopen znovu převzít kontrolu, tam měli plyn a světlo a nebyl tam žádný problém obchodovat. Když ofenziva militantů začala, vojáci vládní armády nechápali, proč by měli umírat na frontě. Měli sice techniku a munici, proč by ale měli na teroristy střílet? Ano, oni ty militanty zastavovali, ano, přišli o pár tisíc vojáků, ale k čemu to bylo, když i po vítězství to bylo jenom horší?
Teroristé zvítězili v informační a psychologické válce, v bitvě o mysl lidí, kterou syrská vláda úplně a nezvratně prohrála. Nebylo to vůbec neúčelné, Turci jako první spěchali, aby do Aleppa dostali elektřinu a vyčistili silnice.
Ke vzdání se Palmyry a Deraa nedošlo jen, protože vojáci prostě utekli, ale protože už nevěřili ve svou budoucnost a v obraz Al-Assada, který už pro nikoho nic nesymbolizoval.
Takže by nás nemělo překvapovat, že vojáci utekli ze svých tanků bez jediného výstřelu a pěšky utekli do Damašku.
Co přijde dál?
Kolaps armády Bashara al-Assada v Sýrii je velice podobný tomu, co jsme viděli v Afghánistánu během ofenzivy Talibanu a vyhnání Američanů, a ještě to i překonává.
Změna moci v Sýrii může proběhnout podle několika scénářů až do rozdělení a rozpadu této arabské země.
První scénář možného vývoje v Sýrii předjímá zřízení Syrské demokratické republiky po svržení administrativy prezidenta Bashar al-Assada nějakou aliancí opozice s různými frakcemi i přes jejich ideologickou různost. Ač je taková možnost těžko realizovatelná, tak by ji podpořilo Turecko, Rusko, Spojené státy i evropské země, jelikož by zachovala jednotu Sýrie.
Druhý scénář znamená vytvoření Islámské republiky Sýrie, kdy páteří nové vlády budou zástupci Hayat Tahrir al-Sham. V takovém případě by Sýrii vládli zástupci Salafistů (hnutí v sunnitském islámu), kteří necítí ideologické nepřátelství k Izraeli a ke Spojeným státům.
Třetí scénář je vytvoření proti-šiítského státu v Sýrii pod kontrolou Izraele. Jeho doktrína by se zakládala na proti-íránské orientaci, blokádě hnutí libanonských šiítů Hizbollán a na znemožňování jejich logistické a vojenské podpory z Teheránu.
Čtvrtý scénář je vytvoření Federativní republiky Sýrie pod záštitou Spojených států, což by ji balkanizovalo rozdělením do malých loutkových států.
Pátý scénář pro Sýrii předjímá její rozdělení a rozpad. Pokud opozice a příznivci země nedosáhnou dohody, tak se v Sýrii občanská válka znovu eskaluje. To by nakonec vedlo k jejím naprostému kolapsu.
(5 votes, average: 4,80 out of 5)
Loading... 
Typický příklad porážky režimu pasivitou.
Ta má obvykle větší úspěch než revoluce a povstání.
Když se objeví nová uvěřitelná a dost silná elita, tak nespokojený lid stávající elitu prostě jen NEPODPOŘÍ.
Spokojenost a nespokojenost lidu bývají vládami neprávem podceňovány.
Viz i rok 1989.
Jak by to asi bylo dnes v ČR ???
Co na tom celém připadá nejrozkošnější mně: KoZí postoj „Hurá! Asad padl, sláva! Žádáme občny svých zemí, aby se urychleně vrátili do vlasti!“ To je hodně zajímavý myšlenkový postup a na první pohled to nemá ani hlavu, ani patu. Na druhý pohled má – ovšem ani hlava, ani pata nevypadají pěkně.
Další rozvrácený stát, další posílání islámu. A hloupá nevzdělaná děcka tomu v diskusích na Novinkách ještě tleskají
O naší kolemjdoucí kočičce se ale nedá tvrdit, že by byla děcko. To by bylo nepřesné, ba i nespravedlivé a tak trochu i dehonestující. Správnější a pravdě mnohem přívětivější je uvést hloupoučká nevzdělaňoučká fosíliečka.
„..posílení“
Mohl by je pan dobyvatel umístit do Čečenska kde to šlape jak hodinky a na světě by byl konečně klid který tam pan dobyvatel tankama zavedl a otcovsky jim domluvil.
Pešku. Fuj, jak to mluvíte o USA, našem tatíčkovi, mentorovi a ochránci! Styďte se. Čečensko jste vybral špatně, Ramzan je tam nepustí.
M. No Amíci když lapali ty lidumily co jim zbořili ty mrakodrapy až do jejich hnízda v Libii a Iráku, tak lid taky jásal a ženské si mysleli že budou šlechtičny jako Vy. No a vidíte jak to tam dopadlo. Tak budeme sledovat repete č.3. No a Vy buďte ráda že nemusíte chodit v tom prohnilém západě jako bubák. Tak těm ženským aspoň něco pěkného přejte když si pan dobyvatel vzal jenom jednoho zřejmě s kufry zlata a šmytec.