TGM a demokracie: Skeptický demokrat |

Sdílet článek:

Osoba T. G. Masaryka je u nás považována za demokrata par excellance. Masaryk je pokládán za vzor demokratického politika a je považován docela oprávněně za velkého zastánce demokracie. Ovšem jeho skutečné názory na demokracii zase tak jednoznačné nejsou. Masaryk byl skutečně dosti pro demokraticky orientován, ale stejně tak dobře by se dal označit za skeptického demokrata. Podívejme se na některé jeho názory stran demokracie blíže.

O všem se hlasovat demokraticky nemá!

A začněme tím, jak Masaryk vnímal právo. Už to ukazuje, že nebyl stoupencem totální (absolutní) demokracie, v které se může hlasovat o všem. V případě práva se dle historika Radana Haina Masaryk distancoval od právně pozitivistické teorie, podle níž je pozitivní právo závazné samo o sobě. V případě neslučitelnosti pozitivního práva s právem přirozeným, se mělo toto (dle Masaryka) nelegitimní právo tolerovat, respektive se mělo na něj dočasně přistoupit, dokud nebude možné takovéto právo revidovat. Do jisté míty tedy Masaryk pozitivní právo respektoval (1). To je zesíleno také tím, že Masaryk zahrnoval do přirozeného práva i práva sociální – jako právo na práci a na existenční minimum (2)! Nicméně pro Masaryka existovaly nějaké eticky nezpochybnitelné normy, které dle něj každého ústavodárce pro tuto svou vlastnost zavazují, i když nejsou kodifikovány (3). Z tohoto lze úspěšně odvodit, že Masaryk nebyl stoupence totální demokracie, čili demokracie, ve které se dá hlasovat ovšech aspektech života člověka. V jeho pojetí se o některých principech a lidských právech nemohlo demokraticky hlasovat. V tomto ohledu byl tedy Masaryk stoupencem omezené demokracie.

Masaryk také neradil lidem to, aby se spoléhali jen na stát. To je jasně patrné z jeho proslovu z doby Velké hospodářské krize, kdy Masaryk prohlásil následující: “Až dosud je bídy daleko víc než pomoci. Veřejná sociální péče stačí se svými prostředky stěží na čtvrtinu dětí, hladových, neošacených, bezmocných a mravně ohrožených. Jakými bychom byli občany, kdyby měl za nás myslet a dělat všecko jen stát? Demokracie je přece také iniciativa. To, co činíme ze své dobré vůle, má větší cenu než to, co nám nařizuje zákon nebo daňový předpis.” (4). Z této citace je patrné, že Masaryk si uvědomoval, že nucená solidarita neznamená vlastně žádné velké projevení mravnosti ze strany plátců daní. V jeho pojetí byl také zřejmě stát blahobytu limitovaný, tak říkajíc nebyl zřejmě zamýšlen zcela od kolébky do hrobu.

Zastupitelská demokracie lepší přímé demokracie

Masaryk nebyl stoupencem široké lidové demokracie. Hain k tomu píše: “Konstitucionalismus a parlamentrismus bez politicky vzdělaných voličů a poslanců pokládl Masaryk za maskovaný absolutismus; ale ani ten nejlepší parlament nemůže odhlasovat, co je pravda, právo a mravnost, a Masaryk proto (ideální) demokracii označuje za vedenou většinu; jinak má demagogie dveře otevřené. Zde se ukazuje Masarykova výrazná přirozeně právní tendence, která ho zavedla do střetů se soudobými obhájci právního pozitivismu. Dělba moci, spolurozhodování, rovnost před zákonem a základní svobody pro něj představují natolik základní principy moderního ústavního státu, že nesmí spadat do rozhodovací spravedlnosti žádného sboru – byť by byl jednou ze státních mocí. Ústavodárce má sice tyto principy ústavně kodifikovat, ale principy platí nezávisle na ústavě. V tomto bodě tedy Masaryk staví hráz etice obsažené ve většinovém principu – etice, kterou se jinak svou obhajobou všeobecného a rovného volebního práva a (méně důrazně) práva na referendum a lidovou iniciativu snaží prosadit. Výstižně říká, že ‘demokratismus pojímá princip autority jen eticky: suverenita lidu nesmí být chápána ve smyslu absolutistické suverenity monarchů.’.” (5). Od roku 1907 bylo v Rakousku (Předlitavsku) všeobecné volebního právo do Říšské rady. Jak víme nakonec to monarchii stejně nepomohlo a nacionální napětí to nedokázalo utlumit. Co ovšem na toto všeobecné volební právo (platící jen pro muže) říkal Masaryk? Inu, toto: “Že všobecné právo hlasovací samo sebou ani náš národ ani Rakousko nespasí, rozumí se samo sebou. Žádná instituce neprospěje národu, který pro instituci… není zralý.” Všeobecné volební právo jakožto výraz institucionální rovnoprávnosti všech občanů a národů Rakouska pokládal Masaryk za nutný, ale ne dostatečný předpoklad zdárného sociálního a politického vývoje společnosti (6). Ve své knize “Otázka sociální” byl Masaryk ještě radikálnější, když napsal: “Žádná a sebevětší masa nezaručuje sama sebou pravdy a jistoty, posud žádná masa nedovedla myslit, myslit museli (třebas pro masu) jednotlivci… Všecka činnost skutečně tvůrčí vzniku svého v mase neměla a nemá.” (7).

Vzdělání nezbytné

V roce 1919 Masaryk napsal, že kdo při lidovém hlasování agituje, vyhrává, a to zvláště je-li politický lid nevzdělaný a neví, jak má rozhodovat o vlastním osudu. Jinde pak uvedl: “Lid… bezprostředně neví, co chce. Parlament se tedy nemůže omezit na to, že bude tlumočit nejasně neurčitou náladu lidu. Parlament musí vůli lidu teprve samostatně tvořit.” (8). Samozřejmě Masaryk nepopíral jakožto demokrat vůli lidu, ale opakovaně poukazoval na nutnost zvýšení vzdělanosti mas, jež je nezbytná už proto, že voliči by měli vybírat co nejkvalifikovanější představitele. Dokud nebudou voliči a zvolení dostatečně vzdělaní, nemůže být dle něj ani parlamentarismus jiný než nedokonalý. A jinde k tomu Masaryk dodává: “Bez přísného zachování kulturního censu nelze strany, demokracii a parlament uchránit před demagogií.” (9) Masaryk hájil zastupitelský princip a určité instituce přímé demokracie přijímal pouze jako obohacení demokracie zastupitelské. Tvrdil, že: “Bez parlamentu vyvíjí se diktatura a absolutismus většiny.” (10).

Proto nepřekvapí, že v Masarykově koncepci státu byla škola také pilířem demokracie: “Učitel na škole má dětem vštěpovat republikánství, demokratickou svobodu a rovnost.” (11) A ani to, že Masaryk v podstatě volal po novém demokratickém člověku: “Demokracie, nová demokratická republika vyžaduje nových lidí, nového člověka, nového Adama. Člověk je bytostí zvykovou; máme-li mít demokracii opravdovou, moderní, důslednou, musíme odvyknout starším zvykům politickým, to jest všem druhům a formám násilnosti. To především znamená také heslo – odrakouštět!” (12).

Kritik stranictví

Ovšem dle Masaryka ani zastupitelský systém nebyl bez vad, měl sklon k oligarchickému elitářství: “Jako zastupitelské těleso je každý parlament… oligarchická korporace, oligarchická jako celek na vnějšek vůči voličstvu a oligarchická uvnitř.” Masaryk pak nazývá parlamentní sbor místem, které se snadno mění v rejdiště demagogů (13).

Masaryk vždy dle historika Radana Haina přistupoval ke stranictví s jistou skepsí. Zvláště ostře je kritizoval už koncem 19. století, kdy stranám, které ustrnuly v ideologické zákopové válce, vytýkal, že potlačují jedince, a polemicky je nazýval překážkou pokroku vzdělanosti. Roku 1898 napsal, a poněkud tak předpověděl, jednu ze skutečností, kterou se hojně zabývala později Teorie veřejné volby, následující: “Neoriginálnost politických stran je úžasná. Nemají téměr politiky samostatné, která by šla za určitými a jasnými cíli – žijí většinou vlastně jen z chyb svých odpůrců… Tou vzájemnou negací se často stává, že strany taktikou programově seberůznější stávají se sobě docela podobnými – člověk nenapodobuje jen své kamarády, ale také své odpůrce, a to tím více, že mu imponují… až nakonec dochází k běhu o závod, jehož cíl je všem účastníkům závodu vlastně neznámý. Kdo pozoruje svět, brzy prohlédne tento zvláštní konsensus nepřátelských stran.” (14). I v době první republiky Masaryk kritzoval stranictví a domníval se, že se zájem celku ztotožňuje s výlučným zájmem stran a tudíž několika osob. Parlamenty dle něj nebyly ještě zastoupením národa, lidu, masy, nýbrž stran a vlastně kotérií, vlivných a silných jednotlivců (15).

Závěr

Jak je tedy patrné, Masaryk dával přednost zastupitelské a poněkud elitářské demokracii před přímou demokracií. Domníval se, že masy samy neumějí myslet a varoval před diktaturou a absolutismem většiny. Nebyl pro totální (absolutní) demokracii. Měl výhrady i k zastupitelské demokracii. Velký význam pro dobré fungování demokracie pro něj mělo vzdělávání a vůbec vzdělanost voličů. Je tato vzdělanost u nás dnes dostatečná? Zlepšila se výrazně od dob Masarykových? Pro příklad jedna citace z článku o úrovni českých škol: “Ve čtenářské gramotnosti zaostává Česko dlouhodobě, zaostávalo dokonce i zkraje tisíciletí, kdy přitom v matematice a přírodních vědách poráželo velkou část světa. V roce 2018 získali čeští žáci v průměru 490 bodů, což je podobný výsledek je ve výsledkově úspěšném roce 2000, kdy to bylo 492 bodů. Čeští žáci dlouhodobě zaostávají ve schopnosti pracovat se textem a kritickým myšlením správně zhodnotit obsažené informace. Vysoce nadprůměrné pozice, které čeští žáci opustili v roce 2000 (516 bodů v matematice, 513 v přírodních vědách), se zpět dobýt nepodařilo a nějakou dobu ještě nepodaří… Téměř polovina učňů má čtenářské dovednosti na nejnižší gramotnostní úrovni. V základních školách je takto slabých žáků téměř třetina.” (16). Je toto dostatečné pro demokracii? Ať tak nebo onak, dá se jistě říci, že Masaryk byl poměrně dost skeptickým demokratem.

(1) Hain, R. Teorie státu a státní právo v myšlení T. G. Masaryka. Praha: Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum 2006, s. 85 a 86.
(2) Tamtéž, s. 165-166.
(3) Tamtéž, str. 164.
(4) Mahler, Z. Ano, Masaryk. Praha: Nakladatelství Slávka Kopecká 2007, str. 100.
(5) Hain, R. Teorie státu a státní právo v myšlení T. G. Masaryka. Praha: Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum 2006, str. 75.
(6) Tamtéž, str. 160.
(7) Tamtéž, str. 138.
(8) Tamtéž, str. 140.
(9) Tamtéž, str. 140-141.
(10) Tamtéž, str. 143 a 145.
(11) Čapek, K. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Československý spisovatel 1969, str. 15.
(12) Hofbauer, J. Velký starý muž: Kniha o Masarykovy. Olomouc: Burian a Tichák 2018, str. 112.
(13) Hain, R. Teorie státu a státní právo v myšlení T. G. Masaryka. Praha: Univerzita Karlova – Nakladatelství Karolinum 2006, str. 145.
(14) Tamtéž, str. 153.
(15) Tamtéž, str. 154.
(16) Zde je nové vysvědčení českých škol. Obsahuje příjemná překvapení i alarmující data [online, 2019]. Dostupný z (přístup I/2021): https://zpravy.aktualne.cz/domaci/vysledky-pisa-2018-uroven-ceskych-skol/r~ac2b3d4215b611eaac760cc47ab5f122/.