Trumpovy „kotrmelce“ a jiné mediální výkřiky

Zdá se, že prezident Donald Trump ťal do živého. Oznámení tak zvaných „recipročních cel“ vůči státům, s nimiž mají USA velký obchodní deficit, vyvolalo vesměs bouřlivé komentáře. Velmi podrážděně na vyhlášení cel reagoval kde kdo. I Andrej Babiš, který před pár dny sám sebe označil za „trumpistu“, se do Trumpa kvůli clům velmi zle pustil. Obvinil ho, že „nerespektuje demokracii“ a zařadil se tak do řady evropských politiků, kteří Trumpovi nemohou přijít na jméno.

Nyní citát z médií: Washington/Peking – Spojené státy zavedou od začátku příštího týdne nová cla na čínské zboží, jehož roční dovoz do USA dosahuje hodnoty 200 miliard dolarů (zhruba 4,4 bilionu Kč). Oznámila to v pondělí administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Čína dnes ohlásila odvetná cla na americké zboží v hodnotě 60 miliard dolarů, která vstoupí v platnost také začátkem příštího týdne. Uvedla rovněž, že podala na americká cla stížnost ke Světové obchodní organizaci (WTO). Jde o další eskalaci obchodní války mezi první a druhou největší ekonomikou světa.

Věřili byste, že je to zpráva z 18.9.2018? A přesto je to tak. V době svého prvního prezidentství se Trump snažil snížit dovoz z Číny. Dnes vlastně dělá to samé, pouze svou politiku pozměnil tak, že vysokými cly chce omezit dovozy ze všech zemí, s nimiž mají USA velký obchodní deficit. Primárně je však tato politika opět zaměřena zejména proti Číně, což jen podtrhlo „překvapivé“ oznámení o pozastavení cel vůči všem státům o 90 dní s jedinou výjimkou, a tou je Čína. Ta totiž oznámila odvetná cla na Trumpova cla a Trump další zvýšení cel na čínské zboží ve výši vysoko nad 100 %. Celní válka tak v současné chvíli zuří „jenom“ mezi USA a Čínou.

Vraťme se o několik desítek let zpět. Komunistická Čína se na počátku devadesátých let minulého století „otevřela“ světu. Západ měl ohromnou výhodu. Východ reprezentovaný SSSR přestal existovat. Komunisté během roku 1989 ztratili moc nad státy východní Evropy a proces rozkladu pokračoval do rozpadu SSSR v roce 1991. Politika Michaila Gorbačova, které dominovalo slůvko „perestrojka“, se zhroutila a SSSR přestal existovat a změnil se na Společenství nezávislých států SNS. Komunisté v Číně dospěli k jedinému možnému závěru. Musíme otevřít svou ekonomiku Západu, pokud chceme se Západem udržet krok.

A Západ šel Číně na ruku. Mělo to své výhodné stránky. V Číně nebylo nutné řešit ekologii obecně a dopady na životní prostředí. Zejména těžký průmysl viděl možnost vyhnout se přísným regulacím a využít na poměry Západu směšně nízké mzdové požadavky čínských zaměstnanců. Během dalších let se tak do Číny a přidruženě i do dalších států jihovýchodní Asie přesunula výroba nejen těžkého průmyslu, ale i výroba většiny spotřebního zboží. A logicky, díky této obchodní politice Číny a západního kapitálu, vzrostl podíl dovozu z Číny a dalších států jihovýchodní Asie do Evropy i USA.

Dnes je zřejmé, že Čína je již dostatečně silná na to, aby mohla diktovat světové ekonomice podmínky globálního obchodu. Západ se tak dostal do pozice, že se většina spotřebního zboží doveze z Číny a je tak na Číně závislý. EU je tak v pozici, kdy by měla s komunistickou Čínou dojednávat společný postup proti USA? To je zřetelný nesmysl ve světě, kde se opět zjevila otázka bezpečnosti jako hlavní téma globální politiky. Čína si brousí zuby na Tchaj-wan a zdá se, že dříve nebo později dosáhne svého bez ohledu na slova o podpoře Tchaj-wanu.

Trump tak ve svém druhém volebním období dělá to samé, co v prvním. Dělá to ale „jinak“. Vyhlásí celní válku celému světu (kromě Ruska a Běloruska!?), politici EU zuří a vyhlašují důrazný odpor k této politice a pak Trump vyhlášená cla „odloží“ (podobný scénář jako vůči Mexiku a Kanadě) a politici EU jsou opět v „šoku“. Hovoří se a opět tím více o Trumpově „nevyzpytatelnosti“ a o Trumpovi a jeho týmu se hovoří jenom s despektem jako o hlupácích a lidech, kteří „nerozumí ekonomii“.

Nyní jsme tedy v mediální fázi „kotrmelců“ a bude se tedy jednat a bude-li chtít EU v jednání uspět, bude muset v lecčems Trumpovi ustoupit. Bude se tedy vyjednávat „kompromis“, který může Trump vydávat za své vítězství. Na „vítězství“ může hrát i EU. A stále se najde hodně propagandistů, kteří budou na Trumpa házet jen a jen špínu a označovat ho za diktátora ala Vladimir Putin.