Ubohost, kam se podíváš

Prezident Miloš Zeman je o dva měsíce mladší než já, takže kdybychom spolu vyrazili na tramp, musel by mi chodit pro pivo. Nedávno zde na Neviditelném psu Karel Hvížďala definoval intelektuály jako lidi, kteří vyčnívají z řady, plují proti politickému proudu a jako skřivánci v dolech indikují dusivý plyn, oni ventilují zápach zkorumpované či totalitní společnosti. Zřejmě se spolu se svými disidentskými přáteli za takového intelektuála pokládá, ale faktem je, že s týmiž přáteli již desítky let pluje spokojeně a naprosto konformně v liberálním proudu, z něhož mu nevyčnívá ani špička nosu, takže se roli intelektuála totálně zpronevěřil.

To Miloš Zeman je jiný, on nikdy neplul s proudem, natož liberálním, a i jako prezident vyčníval nad zelenou hladinu bruselské bažiny, připomínám třebas jeho skvělý, před pár lety spatra pronesený projev před Radou Evropy o licoměrnému postoji EU k Rusku – na jedné straně bezzubé sankce za obsazení Krymu, na straně druhé výhodné obchodování s ruským plynem, o bývalém německém kancléři Gerhardu Schröderovi, předsedovi výboru akcionářů konsorcia Nord Stream 2 AG (jen krycí firma, jejímž většinovým vlastníkem je Gazprom) a od roku 2017 předsedovi dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněfť ani nemluvě. Jestli je Miloš Zeman označován jako prokremelský agent, co pak jsou Gerhard Schröder, Angela Merkelová a další němečtí politici, kteří Putinovi otevírají energetická vrata Evropy dokořán?

Tragédií však je, že si prezident Zeman nechal rozleptat charakter dvěma silně negativními emocemi – nenávistí a pomstychtivostí. Jeho osud se může vepsat do každé učebnice psychologie jako příklad, jak může nenávist a pomstychtivost devastovat i tak výjimečného člověka, jakým Miloš Zeman bezesporu býval. Jak známo, Miloš Zeman vyrůstal v neúplné rodině, jen s matkou, a očividně neměl žádný vzor, jak se má chovat chlap. Skutečný chlap, když ho někdo naštve, tak dá tomu dotyčnému přes hubu a tím je to vyřízeno. Jak to třebas udělal Miroslav Macek, když před sněmovními kamerami v roce 2006 jednu ubalil Davidu Rathovi. Jenže Miloše Zemana neměl kdo toto naučit, on v sobě po desetiletí ženským způsobem tutlá zlobu a nenávist, aniž by si uvědomoval, jak si tím otravuje charakter. (Jakých se asi dočkáme v budoucnu psychologických reakcí od jedinců vychovávaných stejnopohlavními páry, až dospějí?)

Miloš Zeman je obrazem osobní tragédie člověka, který mohl být velkým státníkem přinejmenším evropského formátu, a místo toho se nechal zničit vlastními běsy. Možná si to někde v koutku duše přece jen uvědomuje a osobně si myslím, že odtud pramení jeho alkoholismus, který ho letos na podzim dostal do špitálu. Slušný člověk ho může pouze litovat a přát mu co největší kus zbývajícího zdraví, ničemný pak vytloukat politické body, ničemný proto, že už o žádné body nejde.

Celá ta upachtěná, upocená a uslintaná kauza kolem prezidentovy způsobilosti měla jakýs takýs smysl do doby, než Andrej Babiš prohlásil, že prezidentovo pověření na sestavení nové vlády odmítne. Poté smysl absolutně ztratila a vyjevuje jenom ubohost všech zúčastněných, kteří v ní pokračují. Babiš nepochybně byl Zemanův kůň, ale tím odmítnutím se mu vyvlékl z ohlávky a celá tahanice o to, kdo bude jmenovat nového premiéra, zda prezident nebo předseda nové sněmovny, je už bezpředmětná, protože ať už ten nebo onen (asi ona) mají na výběr pouze jediné jméno – Petr Fiala. Tak k čemu ta odporná a ubohá hádanice, kde se rozebírá stále dokola, kdo a kdy může prezidenta zbavit způsobilosti vykonávat jeho úřad, kde se vytahují na poslední chvíli videa a povolává policie, a přitom všichni mají plná ústa etiky. Snad nikdy se v českých médiích tak často neskloňovalo slovo etika, i když skutečně etické by bylo mlčet.

Ubohost, kam se podíváš.

Je to přibližně 600 let, kdy se jistý kardinál nechal slyšet, že „v Čechách zná Bibli každá selka“. Kdyby sem vtrhl dnes, mohl by směle říci, že „v Česku zná ústavu každý hospodský ožrala“. Všem, od žáků základních škol až po důchodce je už známo, co obnáší odstavec 66 ústavy (není to příznačné, že toto číslo je součástí ďáblova čísla 666?!), takže víme, že ústava již karty rozdala, že kdyby nesvolal novou sněmovnu prezident, sešla by se podle ústavy v tentýž den sama, a že stejně bude sestavením nové vlády pověřen Petr Fiala, ať už bude Miloš Zeman zbaven výkonu prezidentské funkce, nebo nebude. O to se tato kauza stává každým pokračujícím dnem ubožejší a ubožejší.

Nikterak nechci hájit hradní gang, je mi z duše protivný jako mnoha dalším. Ale snažím se vyvarovat osobní nenávisti a pomstychtivosti, která z projevů některých politiků a novinářů zřetelně čiší, nechci prostě propadnout těmže běsům jako Miloš Zeman. Kancléř Vratislav Mynář a hradní mluvčí Jiří Ovčáček jsou dnes politické mrtvoly, které mají před sebou maximálně rok a půl života, ale spíše jen pár měsíců, než upadnou do zapomnění. Tak proč s nimi vést nechutnou mediální válku, kterou už stejně prohráli?

Kvůli nenávisti a pomstě?

Vnucuje se otázka, kde zůstali čeští slavní investigativní novináři, proč už dávno nerozkryli pozadí, které se skrývá za vazbami mezi Milošem Zemanem a takovými lidmi, jako je kancléř Vratislav Mynář nebo prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, respektive další členové prezidentovy kanceláře. Jenže investigativní novináři typu Janka Kroupy umějí jenom jedno – jako poslušní pejskové aportovat schválně „puštěnou“ informaci, aby se dala v médiích použít jako klacek na protivníky toho, kdo ji „pustil“. Ubohost, kam se podíváš.

Ani to však není důvod, proč se zaplétat do boje s těmito padlými veličinami, proč klesat na pochybnou morální úroveň hradních funkcionářů, jak to učinil předseda senátu Miloš Vystrčil, místo aby je ignoroval, poněvadž nic jiného si tito lidé nezaslouží. A přitom si ještě tak hloupě naběhl, že se nepřesvědčil, že existuje video zachycující prezidentův podpis na svolání nové sněmovny a vyprovokoval policii k prošetření pravosti. Ubohost, kam se podíváš.

Jestliže tedy ona ubohá záležitost, zda má či nemá být prezident Miloš Zeman zbaven způsobilosti k výkonu svého úřadu, stále, byť zbytečně pokračuje, je třeba se ptát proč. Proč se politici bývalé opozice a nyní designované vládní pětikoalice nepřestávají snažit vyautovat prezidenta, který je už stejně mimo hru? Soudím, že je za tím strach z onoho velkého démonického bubáka, kterého sami z Andreje Babiše vytvořili, Ačkoli ve volbách toho bubáka povalili, stále se bojí jeho stínu, a přestože pořád dokola omílají, jak jsou jednotní, přinejmenším čtyři hlavní hráči zřejmě mají strach, že by některého z nich mohl démonizovaný Babiš přetáhnout na svou stranu, kdyby ho prezident Zeman přece jen i přes jeho odmítání pověřil sestavením vlády. Jsou obětí bludu, do kterého se sami uvrhli, a proto budeme muset sledovat tu nechutnou tahanici až do konce, dokud Senát a pak Poslanecká sněmovna prezidenta Zemana způsobilosti nezbaví.

Ubohost, kam se podíváš.