Ukrajina: OSN je k ničemu, tvrdí Podoljak

Poradce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak se v rozhovoru s ukrajinskou novinářkou a teatroložkou Nataljí Vlaščenko tvrdě pustil do Organizace spojených národů (OSN), kterou označil za „úřad určený k vydělávání peněz“, jenž neplní svou původní funkci. „Fiktivní“ jsou podle něj i Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), Červený kříž či Amnesty International. Video i se zvukovým záznamem rozhovoru je dostupné na sociálních sítích a Telegramu.

„Emoce, které vyvolává OSN, budou vždy negativní, stejně jako v případě dalších mezinárodních institucí – MAAE, Mezinárodního červeného kříže, Amnesty International – to všechno jsou fiktivní organizace, které zanášejí naše vědomí absolutně odpadními hodnoceními. Kdyby nebyly, asi bychom mnohé otázky řešili lépe a rychleji,“ prohlásil poradce šéfa ukrajinské prezidentské kanceláře Andrije Jermaka.

Podle Podoljaka si svět zvykl žít v iluzi, že v případě krize někdo zasáhne, ale ve skutečnosti jde podle něj v případě OSN o zcela nepřítomnou organizaci.

Kritika OSN je z úst zřejmě nejznámějšího poradce ukrajinského prezidenta z pohledu Ukrajiny tvrdá a v mnohém pravdivá, nicméně o tom, že OSN je de facto neakceschopná v řadě konfliktů ,které probíhají na různých místech světa, se samozřejmě ví desítky let.

Jen několik málo konfliktů po konci II. světové války bylo režírováno OSN. Hned první velký konflikt v Koreji v letech 1950/53 byl ještě režírován OSN. 25. června 1950 situace eskalovala v otevřený konflikt, když severokorejské jednotky vpadly do Jižní Koreje. V roce 1950 Sovětský svaz bojkotoval zasedání Rady bezpečnosti OSN na protest proti zastoupení Kuomintangu – vlády Čínské republiky na Tchaj-wanu namísto Číny v této instituci. Absence Sovětského svazu v Radě bezpečnosti umožnila Spojeným státům prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN schvalující vojenskou intervenci v Koreji.Z této historie plyne jedno poučení – není dobré absentovat při jednáních Rady bezpečnosti.

Válka v Zálivu v roce 1990/91 byla rovněž pod patronací OSN. Válka v Zálivu či válka v Perském zálivu (2. srpna 1990 – 28. února 1991), někdy označovaná jako první válka v Zálivu, a pro operace vedoucí k nahromadění vojsk na území Saúdské Arábie i k její obraně známá jako operace Pouštní štít (2. srpna 1990 – 17. ledna 1991) a operace Pouštní bouře (17. ledna 1991 – 28. února 1991) během bojové fáze, byla ozbrojeným konfliktem mezi Irákem a koalicí 28 států v čele s USA, kterým OSN poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu. Na straně OSN se zúčastnilo i Československo.

Není ostatně náhodou, že válka v Koreji probíhala pod patronací OSN krátce po konci II. světové války, kdy se ještě SSSR nestačil pořádně v OSN „rozkoukat“ a že válka v Kuvajtu proběhla pod patronací OSN v době rozpadu východního bloku a těsně před rozpadem SSSR, který byl pod Michailem Gorbačovem rovněž neschopen jakékoliv vojenské akce.

Válka na Ukrajině tak je analogií války ve Vietnamu, snad jen s tím rozdílem, že zatímco Vietnam byl podporován formálně nerozborným blokem pod nadvládou SSSR proti USA, válka na Ukrajině probíhá mezi Ruskem a Ukrajinou podporovanou Západem (NATO).

OSN dnes nemá ani v minulosti neměla žádné zásadní možnosti, jak ovlivňovat konflikty mezi státy. Kromě sovětské chyby nevyužití práva veta v roce 1950 se totiž zásadní dokumenty takovéhoto typu schvaluji v Radě bezpečnosti, v nichž mají státy vítězů II. světové války právo veta.

V této souvislosti proto musím konstatovat, že pokud se ukrajinští politici domnívali, že budou mít na své straně OSN, byla to do značné míry iluze. V OSN sice velká většina států odsoudila ruskou agresi proti Ukrajině jako neslučitelnou s Chartou OSN, nic zásadního však z toho neplyne. Podpora Ukrajiny Západem je navíc nejen pomalá, ale zejména je ovlivněna tím, že Rusko vlastní velké množství jaderných zbraní a podpora Ukrajiny je tak určitou hrou na to, aby válka příliš neeskalovala. Právě ruská pozice jaderné velmoci je přesně tím, na co ruská politika sází a sázela. Pokud si ukrajinští politici na čele s prezidentem Volodymyrem Zelenským nechtěli tento fakt připustit a považovali a zřejmě stále považují použití jaderných zbraní Ruskem jako nepravděpodobné, pak stratégové v USA zřejmě takového názoru nejsou. A právě zde vidím zásadní rozpor mezi politikou tak zvanou „reálnou“ a politikou „ideální“, jak by podle Charty OSN měla mezinárodní politika vypadat.

Navíc je však OSN ještě pod zásadním vlivem klimatického alarmismu. Jen tak si lze vysvětlit, že na konci jednání G20 v Indii je vydáno zúčastněnými státy včetně Ruska oficiální stanovisko k válce NA Ukrajině, zatímco Ukrajina by v onom stanovisku chtěla mít slova válka Ruska PROTI Ukrajině. OSN pak vydá kritické stanovisko nikoliv k textu o Ukrajině, ale kritizuje „nedostatečný pokrok v otázce ochrany klimatu“ státy G20. Zatímco válka na Ukrajině má jistý nezanedbatelný potenciál přerůst ve světový konflikt (a podle jiného experta z Ukrajiny už III. světová válka začala), klimatičtí alarmisté soustředění kolem OSN kritizují G20 za „podceňování klimatické hrozby“.

Je nutné navíc i připomenout, že politika ignorování jaderného nebezpečí v rukách politiků největších států světa byla provozována v éře Mao Ce-tunga , který jaderné zbraně SSSR a USA označoval jako „papírové tygry“. Zřejmě pod vlivem obrovského množství čínské populace, kde na nějakém životu nezáleželo.

Kritika OSN ze strany Ukrajiny tak spíše než o OSN hovoří něco velmi podstatného o autorovi stížnosti na OSN a další světové organizace, které tvrdě kritizuje. A mimochodem, Světová zdravotnická organizace (WHO) dosáhla během pandemie covidu (2020/22) takového vlivu, že hovořit o „iluzi“ není vůbec na místě. Je pravdou, že nejvíce zákazů se vydávalo právě ve státech Západu hned těsně za vládou komunistické Číny. A světe div se (nebo ne??), ruská agrese proti Ukrajině změnila propagandistické stereotypy z největšího nepřítele lidstva covidu na Rusko. A jak to šlo rychle, že ano. Jen vytrvalí strašiči typu MUDr. Prymuly stále covidem straší.

Svět je prostě nedokonalý a bude nedokonalý. OSN není nic jiného než soubor reprezentantů stovek států a státečků se svými zájmy a potřebami. A je navíc v zajetí doktríny klimatického alarmismu a slibuje nedozírné následky, pokud vlády světa něco nepodniknou s emisemi kysličníku uhličitého. I s tím by měl poradce prezidenta Ukrajiny počítat.