Umírněný optimismus |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

S Trumpovou inaugurací můžeme konečně očekávat realizaci mírového plánu na východní Ukrajině, ať už to bude přechodné řešení korejského nebo kyperského formátu, válka skončí. Kupodivu i komentáře velkých mainstreamových média se nesou na vlnách umírněného optimismu, Putin až na česká média a Lipavského kancl se už dávno nezmiňuje v termínech diktátor a vrah, ale jako nepříjemný politik, s kterým se bude muset ještě řadu let nějak spolupracovat. V podtónu většiny komentářů se nikdy nezapomene na obnovení ruských energetických dodávek na Západ, ani nejštvavější proválečná média úplně nezapomněla na problém drahé energie, který dusí evropský průmysl, samozřejmě až na Česko, Fialovým hlavním politickým hitem je slogan o energetické nezávislosti na Rusku.

V bodech mírového vyjednávání, jak je prezentují západní média, se kombinují dobytá území nebo v donbaské terminologii osvobozená území, členství Ukrajiny v NATO, bezpečnostní záruky pro Ukrajinu atd. Řešení problému je velmi komplikované až neřešitelné, protože se vychází z falešného předpokladu, že agresorem je Rusko, pokud se vyjde z principu, který odpovídá realitě, že agresorem je NATO a provokace kyjevského režimu, najít řešení není zdaleka tak obtížné. V poslední době pod tíhou událostí v poli přišel k rozumu i Zelenský, v interview japonským novinám poprvé připustil diplomatické řešení konfliktu. Rýsují se obrysy řešení Trumpova týmu, např. plán poradce prezidenta Trumpa pro uregulování ukrajinského konfliktu generála Kelloga: Rusko si ponechá dobytá území; otázka členství Ukrajiny v NATO se o 10 let odloží; postupné odbourávání sankcí a konec démonizace Vladimíra Putina. Ukrajina se samozřejmě nemůže nutit k oficiálnímu souhlasu se ztrátou území, ale musí se zavázat, že ke změně status quo nikdy nepoužije sílu. Podle Kelloga Kyjev obdrží od USA bezpečnostní záruky a dostatečnou vojenskou pomoc, tím se myslí především obranné zbraně, podle stávající vojenské doktríny ve vyrovnané situaci útočník nemá proti dobré obraně moc šancí. Kellogův plán předpokládá zastavení palby a rozmístění jednotek NATO mezi oběma stranami. Je otázkou jestli v poli vítězící Rusko se spokojí s přechodným stavem a s perspektivou budoucího členství Ukrajiny v NATO.

Diskuze o jednotkách NATO v nějaké formě zabezpečující mír na Ukrajině se už intenzívně vedou v Bruselu, ve Francii, Británii a jinde. Není obtížné pochopit, co to znamená, stačí se podívat pár let zpátky do Bosny nebo Kosova, není vůbec směšnou nadsázkou tvrdit, že NATO je fašistickou institucí, kterou demokraticky řídí anglosaské elity, ukázalo se, že ty kdysi nejsměšnější konstrukce komunistických ideologů se potvrdily. V Bosně odnože natovských mírotvorců dusí politicky a ekonomicky srbský národ víc než v minulosti Osmani, v Kosovu vytlačují mírotvorci srbský národ z jeho historické země.

Problém zla, které NATO přináší i Česku, není možné vůbec otevřít, nelze totiž dost dobře diskutovat krásu jarního rána v hospici slepých. Na Donbase mají velkou zkušenost se západními mírotvorci, v roce 2014 po státním převratu na Ukrajině a vyhlášení nezávislosti východoukrajinských republik, bylo dohodnuto mezi donbaskými suverenisty a ukrajinským režimem, že jednotky OBSE budou monitorovat zastavení palby, tyto jednotky měly mandát postupně dojednat de-eskalaci konfliktu, dohody jim zajišťovaly volný pohyb po celém Donbase. Nakonec se prokázalo, že Západ proměnil tyto jednotky v ukrajinskou výzvědnou agenturu, která ukrajinskou stranu informovala o pohybu donbaských jednotek, reportovala o jejich výzbroji a velitelských kádrech. Jednotky OBSE prováděly skutečnou výzvědnou činnost pro ukrajinskou stranu a informace předávaly i do velících center NATO. Po těchto zkušenostech Rusko nemůže souhlasit s jednotkami NATO rozmístěnými v oblasti, nikdo v Rusku takovému mírovému plánu neuvěří.

Je možné, že větším problémem než odstoupení východních území Rusku budou otázky garancí ukrajinské bezpečnosti, miliardy tekoucí na Ukrajinu a velké dodávky zbraní nejdou z vůle lidu, ale z vůle momentálně vládnoucí kasty v západních zemích, která nepovládne věčně a nové vládnoucí elity nemusí mít zájem Ukrajinu podporovat. Zelenský prohlásil, že jeho vláda bude usilovat o členství v NATO nebo o natovský bezpečnostní deštník pro ta ukrajinská území, která Rusko nedobylo, což ovšem v dnešní situaci není reálné a otvírá to otázku bezpečnostních záruk mimo rámec členství v NATO. Ruský prezident bezpočtukrát varoval před snahami roztáhnout nad Ukrajinou deštník bezpečnosti NATO pod velením USA, bezpečné je pouze takové uspořádání, které garantuje bezpečnost všem účastníkům.