Rusko, závěrečná řeč moskevského zastupitele Alexeje Gorinova u soudu, který ho potrestal sedmi lety v trestanecké kolonii za to, že odsoudil ruskou válku na Ukrajině :
“Můj otec se vrátil z druhé světové války jako invalida. Stejně tak jeho bratr. Ale oni plnili a splnili svou povinnost. Svou posvátnou povinnost bránit vlast před nepřítelem.
Moskvu jsem zažil ještě v 60. letech. S veterány, bez rukou, bez nohou, slepé. Ti, kdo válku přežili, o ní mluvili velmi málo. Jak jsem dospíval, pochopil jsem proč. Protože válka jako taková, ať už ji nazýváte jakkoli, je ta nejposlednější, nejodpornější a nejšpinavější věc.
Věc, která není hodna člověka, kterému vesmírem a evolucí byla svěřena péče o udržení a rozmnožování veškerého života na naší planetě.
Jsem přesvědčen, že válka je nejrychlejším prostředkem dehumanizace, kdy se stírá hranice mezi dobrem a zlem. Válka je vždy násilí a krev, roztrhaná těla a odervané končetiny. Vždycky je to smrt. Nepřijímám ji a odmítám ji. To mě naučila naše společná minulost.
A pravděpodobně nejen mě: ruský trestní zákoník má články 353 a 354, které stanoví tvrdou odpovědnost za přípravu, vedení a propagaci agresivní války. Domníval jsem se, že Rusko vyčerpalo svůj limit válek již ve 20. století.
Ale naše současnost je Buča, Irpiň, Hostomel.
Říkají vám něco jména těchto měst? Zajímejte se, pokud ještě nevíte, co se tam stalo. A potom neříkejte, že jste nic nevěděli. Rusko už pět měsíců provádí vojenské operace na území sousedního státu a ostudně je nazývá „speciální operací“.
Slibují nám vítězství a slávu. Proč se tedy tolik mých spoluobčanů stydí a cítí vinu? Proč mnozí z nich opustili a stále opouštějí Rusko? A proč má naše země najednou tolik nepřátel? Je možné, že je něco v nepořádku v nás?
Pojďme, zamysleme se!
Dejte nám možnost alespoň diskutovat o tom, co se děje. Výměnu názorů. Je to přece naše ústavní právo! Já jsem to vlastně už udělal. Na zasedání obecního zastupitelstva jsem vyjádřil svůj názor, svůj lidský postoj k předmětu hlasování. K tomuto názoru, tomuto postoji, jsem byl motivován na základě svého přesvědčení. A podpořila ho většina přítomných! A teď mě soudí.
Vypadá to, a to všechno je z naší společné minulosti, že jde o další lekci, ze které jsme se nepoučili. Pronásledování za slovo, vykonstruované případy, rychlý soud, opožděné prozření: „Jak to, my jsme to nevěděli?“
V letech stalinského teroru byl můj děda obviněn z výzev ke svržení sovětského systému, na jehož vytvoření a upevnění se přímo podílel. Můj děda se dožil plné rehabilitace, o půl století později.
Doufám, že moje rehabilitace bude trvat mnohem kratší dobu. Můj trestní případ je jedním z prvních, ale v Rusku jsou stovky takových trestních případů, vedených proti našim spoluobčanům, kteří přemýšlí a mluví o tom, co se děje. Ničí to rodiny, ničí to životy mladých lidí. A mluvím zde za všechny, kteří ještě nebyli postaveni před soud.“
„Všem, kteří jsou postiženi novou vlnou represí, přeji nezlomnost, stejně tak jako celému ukrajinskému lidu.
Pro sebe si přeji – stát se v budoucnu velvyslancem Ruska na Ukrajině.“
Alexej Gorinov
Be the first to comment