Na straně pilotů

Stávkou 900 pilotů je dotčeno je až 250 odletů a 45 000 cestujících denně, jak uvádí tisková kancelář TT. – „Došlo nám, že SAS nechtějí, abychom se domluvili. SAS chtějí stávku“, tvrdí Martin Lindgren, předseda SAS Pilot Group. – „Povstáváme za naše soudy/úvahy a zásady. Nedovolíme, aby jedna firma způsobila v severském modelu (pracovního života) zlom.“Anko van der Werff, ředitel SAS (a současně první neseverský ředitel společnosti v její historii), uvádí, že rozhodnutí stávkovat ukazuje šokující a malé pochopení pro kritickou situaci, v níž se SAS nachází, což je pro cestující špatná zpráva.

Na serveru www.frifagbevegelse.no se uvádí, že vyzkouší-li SAS na letce tento podlý krok, tak z Norska již nikdy neodletí žádné letadlo této společnosti. Slova patří Rogeru Kloksetovi, předsedovi svazu letců společnosti SAS. Ten se domnívá, že dalším krokem společnosti bude vynucení domluvy s dánskými letci zvláště, a to přesto, že pracovní trh pilotů SAS je společný napříč severskými zeměmi. Útok na dánské odbory, v nichž jsou organizovány dánští letci, je proto vnímán jako útok proti všem a vyvrcholením dvacet let trvajících pokusů drtit odbory.

Již devět měsíců probíhá vyjednávání mezi odbory letců a vedením SAS. Celou dobu se jedná o společnou severskou dohodu. Společnost má jako zaměstnavatel v dánských zákonech silnou zbraň: může totiž požádat o to, aby se ze sporu stal urgentní případ, o němž bude rozhodnuto u soudu. Pravděpodobným dopadem bude, že budou piloti oproštěni od své tarifní dohody, načež jiný odborový svaz může převzít domluvu a potenciálně nabídnout daleko horší podmínky. Přesně to se stalo tehdy, kdy SAS loni o podzimu kontroverzně zřídily dvě nové dceřiné společnosti, SAS Linka a SAS Connect. Měly převzít letadla a obsadit je novými letci jako náhradu za těch 560, jež během pandemie přišli o práci. Tímto manévrem vynuloval jejich pracovní senioritu a podmínky a rozdíl je prvním, kdo přišli na řadu, přičemž počet míst byl omezen. Svaz pilotů trvá na ujištění vedení SAS, že tato pracovní místa obsadí jejich členové, ovšem SAS to odmítají zaručit a místo, aby vrátil svým vlastním vyhozeným letcům práci chce ona místa obsadit piloty prostřednictvím personálních společností. Totéž platí pro palubní personál: mají podávat žádost o práci znovu. Odbory toto nyní řeší přes Pracovní soud pro porušení ustanovení v dohodě mezi stranami. Jenže soudní řízení trvá dlouho a nedá zelenou právu stávkovat.

V Norsku jsou práva a výhody spojené se zaměstnáním vnímány jako něco, co se nevydobylo jen tak zdarma, ani tím, že k nám chtěli být hodní zaměstnavatelé, nýbrž, že se to vybojovalo za prolití krve, potu a slz. Ovšem i pro Nory je důležité platit za zboží a služby co nejméně. Hlavně v době, jako je tato, je proto zkoušena „solidarita“. Pokud budou piloti oproštěni od své tarifní dohody, nebudou chtít norští a švédští letci se SAS uzavřít novou tarifní dohodu. To bude znamenat trvalou stávku až bude znovuzavedena původní dánská tarifní dohoda.

Zástupce letců utnul spekulace o tom, že jde o platy, nýbrž o zásady a slušnost. Prý je podvedlo vedení společnosti. – „Jsme využíváni v nečisté hře vedení SAS“, dušuje se Aleksander Wasland, předseda svazu letců Norsk Flygerforbund. – „Vstoupili jsme do jednání proto, abychom udělali SAS konkurenceschopnými, nicméně jsme si všímali, jak se posouval cíl vedení společnosti.“

SAS v Spojených státech již uspěly s žádostí o ochranu před bankrotem, což znamená, že dokud stávka trvá, nikdo nemůže vznášet nároky anebo vyhlásit bankrot. Jako důvod k takové ochraně vedení obvinilo letce, což podle nich samotných ukazuje, že nebere své zaměstnance vážně. – Máme špatné vedení, jež poškodilo kulturu spolupráce v rámci společnosti“, míní Wasland. van der Werff, ředitel SAS, na to ale odpovídá, že úsilí o ochranu před bankrotem bylo vyvíjeno nezávisle od stávky a odvolává se na údajnou transparentnost firmy v průběhu vyjednávání.

Než v r. 2021 obsadil tuto pozici, řídil van der Werff kolumbijské aerolinie Avianca. Tam právě provedl spornou operaci. Předčasně propustil tisíce zaměstnanců. Ti zbylí přijali až 80procentní škrty ve svých mzdách. Zároveň byla společnost přesvědčena o tom, že je důležité přes krizové období lpět na dosavadním vedení. Proto byly vypláceny velké bonusy v celkové výši 7,2 milionů dolarů, z nichž 2,7 milionu dolaru připadlo přímo van der Werffovi.

Kromě toho, jak si strany ve slovních přestřelkách popustili uzdu svým citům a jak šéf SAS vynadal své podřízené /což je považováno za velmi nenorské, pokud jde o „pravidla hry“ a poměr sil norského pracovního života a kultury vztahů mezi vedením a zaměstnanci/, si zaměstnanci SAS, stejně jako ostatní zaměstnanci přejí jisté, stálé pozice v společnosti, pro niž pracují. Nikoliv horší a méně předvídatelné podmínky dceřiné společnosti. Tradičně je běžné uvažování, podle nějž vyhání stálé pracovní pozice na celý úvazek, uspořádané pracovní poměry, předvídatelné podmínky a dobré platové a důchodové podmínky náklady firem nahoru. Zato více dočasného zaměstnávání, nižší platy, užívání dceřiných společností a subdodavatelů a pružnost propouštět zvyšuje rentabilitu a schopnost proměn v krizích. Ovšem není to tak jednoduché. Podle listu The Financial Times je za chaosem a zranitelností poslední doby právě letité tlačení na meze lidských zdrojů, což má za následky zpoždění, rušení letů, fronty, mizení zavazadel atd. Aerolinie si neuvědomují, že zastaví-li se jen jedno jediné kolečko, způsobí to řetězovou reakci v celém soukolí.

Brzké rozhodčí řízení s vynuceným výsledkem a ukončením jednání vlivem zástupkyně státu /ministryně práce/ je pravděpodobné, leč ne nevyhnutelné. Nikdo nechce ustupovat. Navzdory komplikacím pro řadové se odborům od nich dostává mnoho vzkazů ze sympatie. Řada lidí si dokonce přeje, aby SAS zkrachovaly, neboť společnost prý vykořisťuje své zaměstnance, snaží se cynicky obcházet dohody a k tomu ještě i svůj systém zabezpečení a zaměstnaneckých benefitů, jenž je na severu brán jako samozřejmost. Dále je společnost příliš dlouho nevýdělečná a nadměrně zadlužená, spokla příliš velké částky daňových poplatníků a tudíž údajně nemá právo přežívat. Zaměstnanci SAS se vezou na vlně sympatie, na rozdíl třeba od pracujících v těžařském sektoru, jejich podmínky mají Norové za již nadstandardní při vysokých platech, nižším věku pro odchod do důchodu a více volna. K tomu si těžaři dovolili stávkovat v době, kdy Evropa volá po větším podílu energie z fosilních zdrojů.

Mezi ochránci životního prostředí je slyšet určitá radost. Když letadla a těžařské nástroje konečně stojí, nastává ta pravá chvíle na záchranu světa. Což je cestujícím stejně málo platné jako to, že SAS, jakkoli dlouho a zkušeně létají nad Norskem, nejsou zrovna znalé místního zeměpisu, když doporučují svým zákazníkům ze Špicberků jako náhradní dopravu autobus či vlak, jak se píše na serveru www.tv2.no.