Velvyslanec Friedman: Biden tím, že se snaží zastavit Izrael, zachraňuje Hamás

Bývalý velvyslanec USA v Izraeli David Friedman hovořil s Arutz Sheva o stavu americko-izraelských vztahů, říká, že Biden ztěžuje získání rukojmích, vítězství ve válce, tlak a kritiku Izraele „jen proto, že je právě volební rok“.

Bývalý velvyslanec USA v Izraeli David Friedman hovořil s Arutz Sheva – Israel National News o současném stavu americko-izraelských vztahů ve světle nedávného tlaku Bidenovy administrativy kvůli válce proti Hamásu.

Velvyslanec David Friedman se vyjádřil k posunu v poselstvích, která americká vláda vysílá, oproti tomu, co bylo v Izraeli cítit bezprostředně po masakru Hamásu 8. a 9. října, kdy se zdálo, že USA Izrael více podporují. „Je to velmi nešťastné. Biden se zmínil o tom, že se Izrael dopouští nevybíravého bombardování. To je velmi, velmi nespravedlivé a není to pravda. Myslím, že řekl, že jejich chování bylo přehnané. Začal prosazovat řešení dvou států. Požaduje příměří.“

„Je to útočné, ale skutečná škoda je, že kvůli strategii Hamásu ztěžuje Izraeli získání rukojmích a vítězství ve válce. Vědí, že nemohou Izrael vojensky porazit, takže říkají: ‚Dobrá, právě jsme spáchali tento neuvěřitelný barbarský čin. Jsme miláčky teroristického světa. Můžeme teď přežít? Nepřežijeme, pokud Izrael tuto válku dokončí. Jediný způsob, jak můžeme přežít, je, že Amerika zabrání Izraeli dokončit válku. Takže právě teď jim v Rafáhu zůstalo několik praporů a mají stále nedotčené vedení. Takže teď sledují Bidena a říkají si: Tenhle chlap zastaví Izrael, a když tenhle chlap zastaví Izrael, přežijeme. Nemusíme platit tak vysokou cenu, abychom přežili. Cena za rukojmí se zvyšuje a riziko špatného výsledku se zvyšuje. Nikdo nevěnuje Bidenovi větší pozornost než Hamás a on jim vysílá přesně tyto špatné signály.“

O posunu mezi počátečními objetími, kterých se Izraeli dostalo, lidé v Izraeli byli opravdu dojati a ohromeni prezidentem Bidenem, objetím z USA, Blinkinem, který sem přijel a řekl „nejste sami“, byl tu pocit, že USA jsou opravdu s námi, velvyslanec Friedman říká, že ho to nepřekvapilo, protože „nikdy jsem si nemyslel, že to má Biden opravdu na srdci. Myslím, že na určité úrovni má ke státu Izrael náklonnost, ale ta zcela ustupuje jeho zoufalé snaze být v roce 2024 znovu zvolen. Takže když se politika začne vzdalovat od Izraele, a to se děje vždycky, myslím tím každou bitvu, do které byl Izrael zapojen, když je napaden první den nebo dva, získá nějaké sympatie. Vždycky se to změní, předpokládám, že tady to bude stejné, nepřekvapilo mě to. Jsem zklamaný z toho, jak náhlý a jak rozsáhlý byl obrat vůči Izraeli. Zejména ten nápad snažit se vytvořit rozdíl mezi Netanjahuem a lidem Izraele. Izrael a Amerika mají velmi blízké vztahy a neřekl bych, že v posledních 50 letech nedocházelo k žádnému vměšování, protože je to tak úzký vztah. Všichni se zajímají o politiku všech ostatních, ale tohle nastavuje nový standard. Tento nápad jít po zvoleném vůdci státu Izrael ve válce opravdu nastavil nové dno. Skutečně to podkopává Izrael. Nemyslím si, že je to politika nebo Bidenův styl. Je to celé politické, protože si myslím, že se na to dívá a říká: Nechci se obrátit proti Izraeli. Stále mám spoustu středových voličů demokratů, kteří mají rádi Izrael, ale většina z nich, zejména na levici, nemá ráda Netanjahua, takže mohu tuto jehlu navléknout tak, že budu opravdu, opravdu tvrdý vůči Netanjahuovi, ale řeknu: ‚Ale samozřejmě mám rád židovský národ a mám rád stát Izrael‘. Myslím, že to je politický kalkul. Myslím, že se sešel se svými lidmi a řekl si: ‚Dobře, jak to vyřeším? Jak podpořím Izrael, ale zároveň si udržím své voliče? Kdyby to byl jen politický kalkul za normálních okolností, politika je velmi složitá a někdy i špinavá hra. Ale během války, kdy se Bibi snaží bránit tuto zemi před největší hrozbou, jakou kdy měla, možná v celé své historii, je to opravdu nevhodné.“

Na adresu zpráv, že USA drží Izrael „pod krkem“ i co se týče munice, o čemž nikdy nebylo slyšet, velvyslanec Friedman říká: „Včera sedm amerických senátorů navrhlo zákon, který by ukončil vojenskou pomoc Izraeli. Existují okolnosti, kdy se jim nelíbil průběh války. Kdyby šli do Rafáhu, ztratili by přístup ke zbraním. Znovu opakuji, že Izrael musí tuto válku vyhrát. Izrael, a pouze Izrael, nese důsledky prohrané války a to, že se parta amerických senátorů vzdálených 6 000 mil snaží Izrael spoutat v době, kdy čelí tomuto zlu, kvůli politickému prospěchu – to je pouze politika. Je to jen proto, že je volební rok. Je to hrozné. Pochopte, že kdyby se psal rok 2023 nebo 2022 a my neměli před sebou prezidentské volby, nic z toho by se nedělo. Všechno je to jen proto, aby se uspokojovala politická základna, kterou demokraté nemohou ztratit, aby v roce 2024 vyhráli.“

Když se Friedman vrátil ke své podpoře bývalého prezidenta Donalda Trumpa, za jehož vlády působil jako velvyslanec, řekl: „Abych tuto podporu uvedl do správného kontextu, protože se mě lidé někdy ptají: ‚Co je podle vás nejhorší riziko, kterému Izrael čelí? Je to Hamás? Je to Hizballáh? Je to Írán? A já říkám, že největším rizikem pro Izrael z geopolitického hlediska je, že Amerika přestane vést svět. To je největší riziko pro Izrael. Takže když říkám, že Trump je pro Izrael lepší než Biden, je to v první řadě proto, že Trump je pro Ameriku lepší než Biden, protože Trump povede Ameriku. Protože Trump udrží Ameriku mimo války. Protože Trump promítne sílu a vliv Spojených států tak, aby ukončil války dříve, než začnou, a přiměl lidi, aby se Ameriky báli dříve, než se pustí do vojenského dobrodružství. To je to, co dělá Trumpa pro Izrael zásadně lepším než Bidena.“

Velvyslanec Friedman pokračoval: „V této konkrétní otázce se jeho výsledky nevyrovnají žádným jiným, ať už jde o Jeruzalém, Golanské výšiny, Pompeovu doktrínu, Abrahámské dohody. Chci říct, že nikdo neudělal pro Izrael to, co udělal Trump, a věřím, že v této cestě bude pokračovat.“

Někteří lidé na pravici se obávají, že Trump dal Izraeli tak mnoho a že během svého druhého funkčního období může chtít něco jako odplatu. Velvyslanec Friedman si není jistý: „Co by to bylo za odplatu. Myslím, že by se obávali toho, že Izrael uzavře mír s Palestinci za nevýhodných podmínek. Zná nepřítele, kterému Izrael čelí. Dal jasně najevo, že Izrael by měl dokončit práci proti Hamásu. Rozumí Abú Mazínovi a těm, kteří ho následují. Chápe, že 80 % nebo více Palestinců v Judeji a Samaří, nikoli v Gaze, podporuje Hamás a podporuje útoky ze 7. října. Rozumí terorismu. Rozumí zlu. Vedl boj proti ISIS a ISIS jsme porazili. Myslím, že v jeho minulosti ani v tom, co řekl, není nic, co by naznačovalo něco jiného než pokračující podporu Izraele.“

Někteří považují Trumpův „problematický vztah“ s Netanjahuem za jeho výzvu, aby poblahopřál BIdenovi k vítězství ve volbách v roce 2020. Velvyslanec Friedman k tomu říká: „Už několik měsíců jsem s ním nemluvil o Izraeli a zejména o izraelských politicích. Velmi rychle nabízí své názory. Myslím, že po 7. říjnu byl ohromen selháním Izraele a to bylo obrovské. Byly bezprecedentní a dodnes nikdo z nás nemá dobrou odpověď na to, jak k nim došlo, a on to viděl stejně jako já, stejně jako všichni ostatní a myslím, že na to reagoval. Myslím, že cítil velké zklamání a šok, že se to Izraeli mohlo stát. Tak primitivní útok proti Izraeli mohl mít tak ničivé následky. Takže si myslím, že to v něm vyvolalo určité pochybnosti o vedení, ale nakonec ať už bude demokraticky zvoleným vůdcem Izraele kdokoli, bude to Trumpův přítel. Nemám o tom žádné pochybnosti.“

Při vysvětlování toho, co podle něj stojí za Bidenovým tlakem na vznik palestinského státu v současnosti, velvyslanec Friedman uvedl, že vyvíjet tlak na Izrael, aby v podstatě v důsledku 7. října vydal palestinský stát, „je přesně ta špatná reakce. Je to přesně ten špatný výsledek. Odměňuje to teror. Říká, že terorismus lze omluvit a dát do souvislosti. Lze ho řešit ústupky a ústupky. To bude vzor pro teroristy na celém světě, kteří terorizují své konkrétní komunity a očekávají, že za to budou odměněni. Je to tedy přesně to špatné poselství. Konkrétně v Izraeli to bude nepochybně existenční hrozba pro stát, protože je to opět stát lidí. Není to hypotetický stát. Je to stát lidí a tito lidé již hlasovali a 80 % z nich nebo více říká, že podporuje útoky ze 7. října. Jak můžete sedět po boku teroristického státu, který je tak blízko hlavních populačních center Izraele. Izrael na to nikdy nepřistoupí a viděli jsme, k jejich cti, že se tím Kneset zabýval a hlasoval 90 a něco proti 10, aby odmítl jednostranné vnucení státu.“

Proti kritice mnohých, že Netanjahu v současné době odmítá mluvit „o dni poté“ nebo o tom, „co chce, aby se stalo například v pásmu Gazy, v Judeji a Samaří“, velvyslanec Friedman říká, že „den poté je stále o bezpečnosti a o zajištění toho, aby se 7. říjen neopakoval. Chci říct, že pokud lidé chtějí mluvit o nějaké jeffersonovské rekonstrukci demokratického zřízení, jsme od toho hodně daleko. Chci říct, že by bylo hloupé o tom diskutovat a upřímně řečeno by na tom byla tak malá politická shoda, že byste jen vráželi klíny do jednoty, která se po uplynulém létě obnovila. Takže nemá smysl o tom teď mluvit. Má smysl zajistit území a pak o tom začít přemýšlet. To je podle mě den poté. Jakýkoli další tlak na Izrael, aby šel dál, je pošetilý.“

K novému přístupu velvyslance Friedmana, který navrhuje pro Judsko a Samaří a který podle některých souvisí s tím, co zde v Izraeli představil Mike Pompeo a co prezentoval v Nashvillu v Tennessee, říká: „Navrhl jsem to, protože když Biden navrhl dvoustátní řešení, všichni říkali, že když ne toto, musíte mít nějakou alternativu. Takže jsem cítil potřebu udělat to tehdy v Nashvillu, protože to byla organizace pěti tisíc křesťanských vysílatelů a ti by toto poselství dostali k velmi širokému publiku. Než začnu mluvit o konkrétních věcech, myslím, že to, co se nyní děje, je, že možná poprvé za mého života nás sbližování teologie, geopolitiky a národní bezpečnosti vede na stejné místo. Teologie tu byla vždycky. Teologie mezi těmi, kdo věří v zemi Izrael, je taková, že Bůh dal tuto zemi židovskému národu. Slíbil ji Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi a prorokům. Místa jako Šilo, Bejt El a Hevron, to jsou místa, která jsou hluboce spjata s židovskou DNA našeho národa, s naší historií. Z teologického hlediska bychom si tedy měli zemi ponechat. Ale nyní se poprvé podíváte na politiku. Nyní víme, že řešení dvou států nefunguje. Víme to, protože jsme to zkusili v Gaze. Gaza byla fakticky palestinským státem. Dali jsme jim spoustu peněz, na místě nebyl jediný Žid, na místě nebyl jediný voják, a přesto, co s těmi penězi udělali? Stavěli teroristické tunely a rakety Takže víme, že palestinský stát selhává. Takže politika nám teď říká, že musíme přijít s něčím jiným, a realita je taková, že když se podíváte po celém regionu, tak jediný potenciál pro Palestince v Judeji a Samaří, aby měli větší prosperitu a důstojnost, je nějakým způsobem spolupracovat a koexistovat s Izraelem, který je jedinou úspěšnou zemí v regionu. Jeho HDP na obyvatele je více než desetkrát vyšší než HDP všech ostatních. Nyní je národní bezpečnost skutečností, že Izrael nemůže nechat Palestince na holičkách. Nechali Gazu napospas a pod naším nosem si vytvořili největší domácí výhodu na světě, pokud jde o pozemní boje. Neexistuje žádné jiné místo na světě, kde byste mohli zaútočit, kde byste čelili takovému typu teroristických tunelů, této 350kilometrové pavučině teroristických tunelů, jakou máte v Gaze. Takže nyní víme, že z hlediska národní bezpečnosti musí být Izrael na místě. Takže to, aby byl Izrael na zemi v Judeji a Samaří, je jediný způsob, jak udržet celou oblast v míru, a to nejen pro Izraelce, ale i pro jakýkoli počet Palestinců, a není jich málo, kteří chtějí žít v míru s Izraelem a jsou sami terorizováni Fatahem a Hamásem a Islámským džihádem.“

Velvyslanec Friedman pokračuje: „Mluvíme o plné suverenitě. Pokud posloucháte ty ošklivé demonstrace po celém světě, kde lidé říkají ‚od řeky k moři bude Palestina svobodná‘, tak mají napůl pravdu. Já bych řekl ‚od řeky k moři bude Izrael svobodný‘, myslím, že to je opravdu správný přístup. Opět to říkám s přáním vytvořit okolnosti, které budou výhodné pro všechny. Tohle není situace, kdy Izrael zabere všechnu půdu a Palestinci by měli jenom házet klacky pod nohy, nebo dál žít neoptimální život. Jde o to, že s touto suverenitou přichází i odpovědnost. Je to nákladná odpovědnost a podle mého názoru způsob, jak s tím pohnout, je rozšířit Abrahamské dohody. Země Abrahámských dohod by se staraly o kvalitu života Palestinců. Musíme jim vysvětlit, že vytvořením palestinského státu se nezlepší, ale zhorší. Bude to lepší, pokud bude mít Izrael nad regionem svrchovanost a bude moci pomoci absorbovat zdravotní péči a školství do své infrastruktury. Izrael musí zajistit, aby školství a vzdělávání bylo v souladu s hodnotami soužití. To je právě ta suverenita. Je to výhra pro všechny. Není to něco, kde si vezmete části, které chcete, a zbytek necháte a necháte lidi napospas.“

Tato situace by vedla k tomu, že Palestinci by měli právo volit do Knesetu, což velvyslanec Friedman vysvětluje takto: „Máte Izrael, který právě vyšel, dá-li Bůh, z této masivní vojenské hrozby své existence. Přece nevyměníte vojenskou hrozbu za demografickou hrozbu, kdy je to ještě snazší, jen tím, že budete hlasovat pro to, aby Izrael už nebyl židovským státem. To nemůže fungovat, ale zároveň se dívám na Portoriko jako na příklad, protože Portoriko je území USA. Nehlasují v našich celostátních volbách. Nedostávají žádné volební hlasy. Když jsem byl malý, největší teroristická skupina v USA se jmenovala FALN. Byli to portoričtí nacionalisté, kteří se zapojili do terorismu, aby vytvořili portorickou nezávislost. Ti už tu nejsou. Portoriko žije spokojeně v rámci své konstrukce jako území USA. Hlasují v místních volbách, ale nehlasují v celostátních volbách. Proč? Protože výhody, které jim přináší jejich spojení s USA, převyšují jakoukoli újmu z neúčasti ve volbách. Nejlepším příkladem je, že v Portoriku je hodně hurikánů, a když je hurikán, USA přijedou a pomohou. Je to oboustranně výhodné. Ve vztahu mezi Izraelem a Palestinci nebudou hlasovat v národních volbách státu Izrael, ale Izrael se zaváže, že jim pomůže dosáhnout výhod života v zemi prvního světa.“

Taková situace již existuje v Jeruzalémě, kde se Izrael stará o Palestince, kteří nejsou skutečnými občany, a velvyslanec Friedman říká, že „to je skutečná suverenita. V Jeruzalémě se z nich stali stálí obyvatelé. Moje vize by byla taková, že by se stali trvalými obyvateli i v Džanínu a Ramalláhu, což znamená, že by nehrozilo, že budou vyhozeni ze své země. Mohli by získat cestovní doklady, které by jim umožnily odejít. Vše s výhradou nadřazených bezpečnostních protokolů, ale to je to, co znamená být suverénem.“

Velvyslanec Friedman dále vysvětluje: „To vše je součástí celkového obrazu Abrahamských dohod, které se týkají rozšíření vztahů Izraele s arabským světem. Pro tyto země je důležité, aby mohly s čistým svědomím říci, že Palestince neopustily. Dalším krokem je tedy přesvědčit arabský svět, že Palestince neopouštíte tím, že jim nedáte stát. Pokud vůbec, tak vzhledem k historii Palestinců, kteří nikdy úspěšně nespravovali sami sebe, jejichž vedení bylo přinejlepším zkorumpované a poskytnutí vlastního státu Palestincům nepomůže, umožní jim žít vedle Izraele v míru, pracovat na společné ekonomice, pracovat na společných cílech. Tak se Palestincům pomáhá a právě do toho by měly země Perského zálivu investovat.“

Velvyslanec Friedman na závěr rozhovoru vzpomíná na 7. říjen: „Bylo to pro mě velmi těžké. Měl jsem s sebou několik vnoučat, chodili jsme do krytů a z krytů a moje nejstarší vnučka, které je asi 13 let, mi řekla: ‚Proč se nás lidé snaží zabít, vždyť nás ani neznají? Co je to za lidi, že se nás snaží zabít?‘. Já jsem se jen zamyslel a řekl jsem: ‚Já nejsem z generace holocaustu. Generace mých rodičů je generací holocaustu. Myslel jsem, že už jsme to překonali, a tady vysvětluji své vnučce, že existují lidé, kteří chtějí zabíjet Židy jen proto, že jsou Židé. Takže to bylo depresivní a těžko se mi na to dívalo. Když jsem se dozvěděl víc o míře barbarství, které se odehrálo, byl jsem tak smutný a zuřivý zároveň. Od té doby bych řekl asi toto. Lidé v Izraeli jsou skutečně nejskvělejšími lidmi na světě. Opravdu jsou. Mám na mysli to, co udělali pro to, aby se postarali jeden o druhého, aby obnovili lidské životy, aby se postarali o zraněné, aby utěšili truchlící. Lidé prostě zastavili všechno, aby si navzájem pomohli, a to je mimořádné. Jsem hrdý na to, že jsem Žid, že jsme na to reagovali právě takto. Musíme to jen dokončit. Musíme tuto válku rozhodně vyhrát, nejen proto, že chceme vymýtit Hamás, ale protože musíme vyslat světu zprávu, že židovská krev není levná, a pokud se to ještě někdy stane, reakce bude opět ohromující.“ Pokud se Trump vrátí do Bílého domu a po zkušenostech ze 7. října, velvyslanec Friedman se domnívá, že „není pochyb o tom, že by se vrátil k veřejné činnosti. Myslím, že po 7. říjnu je moje touha sloužit mnohem větší než předtím. S panem prezidentem jsem o tom nemluvil. Je to jeho rozhodnutí a on má tendenci činit tato rozhodnutí mnohem blíže ke dni inaugurace, než jen během kampaně. Ale kdyby se mi naskytla taková příležitost, bylo by mi ctí udělat vše, co bych mohl, abych pomohl. Prostě chci pomoci. Nemám na mysli nic konkrétního. Samozřejmě, že mám zkušenosti s jednou konkrétní prací, ale prostě chci být v pozici, kdy budu moci pomoci, jak nejlépe budu umět.“