Vypršela Hitlerovi a spol. smlouva s ďáblem?

Dovolím si položit provokativní otázku: Pokoušel se někdo vysvětlit náhlý pád Hitlera a říše, kterou budoval, tím, že mu prostě vypršela smlouva s ďáblem?

Trocha teorie

Jako ateista bych něco takového neměl, alespoň podle nábožensky orientovaných lidí, ani vypustit z huby (či klávesnice). Nicméně to, že nevěřím v pánbíčka, popisovaného církevníky, ještě neznamená, že nemohu být zastáncem existence dosud nepoznaných materiálních (protože objektivně existujících) sil, které se mohou nějakým “božským” či “ďábelským” způsobem projevit. Někdy si z toho dělám legraci frází, že “Na boha nevěřím, ale na boží mlejny ano”. Čímž se přikláním k názoru, že Zlo velice často vyvolá jakýsi “zpětný náraz”, který následně postihne i jeho původce. To se běžně dočteme i v učebnicích různých ezoterických věd či přímo magie, nicméně stává se to i v případě Zla, šířeného zcela nemagickými postupy. Lze např. pozorovat, kolik zločinců, podílejících se na instalaci zločinných totalitních režimů, jimi bylo následně “semleto”. U nás třeba Slánský a spol, i někteří další. Když ne hned, tak někdy, ale, bohužel, ne vždy a nikoli důsledně. Zjevná je i postupná degradace pachatelů zlých činů (nemusí jít vždy o zločiny jako takové), jakoby Zlo poznamenávalo svého nositele (a zase, jsou to věci o nichž se běžně píše v různých dílech o esoterice či magii).

Můžeme si zcela jistě i představit, že někdo začne páchat Zlo k osobnímu obohacení (zcela jistě ne vždy pouze finančnímu) a nakonec je tím Zlem pohlcen. Nakonec se tedy to Zlo projeví jako onen zlý prsten z Tolkienova nejznámějšího díla. Přičemž v závěru onoho pohlcování zpravidla dotyčný mj. musí hledět na to, jak se zvrtlo v pravý opak vše, o co usiloval, případně jak se to všechno totálně sesypalo.

Obávám se, že nějakou podporu Zla si nemůžeme představit jako ony smlouvy s ďáblem, jaké někdy padělali inkvizitoři a jim podobní. Patrně se jedná o silné rozhodnutí, následované akcí, po níž následuje akce druhé strany – úspěch jako odměna. Ona smlouva s ďáblem, jak ji popisuje folklór nebo klasická literatura (typu Fausta) ostatně může být pouze určitým prostředkem soustředění se nebo definováním problémů, jaký doporučují v řadě případů i psychologové (byť v souvislosti s jinými prvky života). Může snad být i použita jako jakási forma sigilla. Případně to sepsané mohlo mít asi i ten význam, jako třeba papírek, který si nesu s sebou, když jdu nakupovat, abych na nic nezapomenul.

Zejména asi není možné onu smlouvu termínovat tak, jak to známe z pohádek a pověstí (do roka a do dne … atd.). Patrně má člověk přidělen nějaký “potenciál úspěchu”, který se vyčerpává nejen časem, ale i intenzitou a počtem pomocných zákroků – protislužeb. Z tohoto důvodu patrně není možné odhadnout konkrétní den a hodinu, kdy tato podpora skončí a dotyčný skončí také. Je rovněž velice pravděpodobné, že dotyčný pachatel Zla bude mít (nebo získá) tendenci nadhodnocovat své možnosti a “smlouva” mu vyprší dříve, než očekával.

Hitler a smlouva se Zlem

Současně s výše uvedeným můžeme konstatovat, že Hitler programově páchal Zlo, a že toto Zlo v určitém momentě (můžeme se dohadovat, která z událostí byla klíčová), nakonec přestalo Hitlera podporovat a současně ho začalo užírat tak, že ke své sebevraždě v berlínském bunkru dospěl jako tělesná i duševní troska. A rozpadlo se vše, o co usiloval, to nakonec pochopil. To pochopení pak vedlo mj. k onomu známému zatopení berlínského metra a utopení snad až tisíců obyvatel tohoto města, kteří zde hledali úkryt před bombami a dělostřeleckými granáty. Byť mohlo jít o nějakou poslední zoufalou oběť Zlu, která je měla přimět ke zvrácení situace.

To, že se nějaké nečekané vyčerpání potenciálu zla, získaného smlouvou s ním, se stalo Hitlerovi, bych bral za možné. Argumentem pro je skutečnost, že měl štěstí v mnoha ohledech opakovaně a pokud mu je někdo zařizoval, opravdu se musel “nadřít”.
Možná ještě lépe než přímo na Hitlera pasuje taková smlouva na někoho z jeho pozadí, nějakou “šedou eminenci”, která byla v užším kruhu nacistického vedení, ale na spíše nenápadném postu (M. Bormann?). Nebo mohl být tím člověkem Goebbels. V takovém případě lze jeho usmrcení vlastních dětí chápat jako další pokus o vydyndání ještě jednoho zásahu Zla ve svůj prospěch. Existence takové osoby by mohla vysvětlit ono Hitlerovo prohlášení, citované např. v díle “Jitro kouzelníků”, že viděl nadčlověka a třásl se při tom strachy. Možná právě onen dotyčný (nejspíš s vazbami na známou tajnou společnost Thule) mohl mít možnost mu ukázat člověka “postiženého zlým duchem”. Dost možná i sama sebe v této situaci.

Takže, abych to trochu shrnul: Pokud platí esoterika jako taková (a v principu nevím, proč by neměla platit), mohl mít buď Hitler nebo někdo z jeho blízkého okolí smlouvu s “ďáblem” (tedy se Zlem, ať už ho pojmenujeme jakkoli), a ta smlouva se skutečně mohla vyčerpat zásluhou všech, kdo proti Hitlerovi bojovali, ať už na frontách nebo v odboji, nutících ono Zlo ke stále dalším a dalším korekcím reality, až už jejich potenciál překročil meze propůjčených sil a ony chřadly, chřadly … až uchřadly, řečeno slovy klasika. Je to stejně dobrá teorie jako mnohé jiné a IMHO nijak nesnižuje zásluhy těch, kdo proti Hitlerovi skutečně bojovali (řečeno slovy zase jiného klasika), protože právě tím bojem nutili to Zlo, aby vyčerpalo Hitlerovi přidělené síly.