Reparace




Sdílet článek:

Polská vláda vznesla před pár dny oproti Německu gigantický reparační nárok. Část západoevropských konzervativců, která sympatizuje s Ruskem a vidí oprávněně v Polsku geopolitického vazala USA, se solidarizuje spíš s německými konzervativci, kteří nárok vydávají za směšný, než s polskou konzervativní vládou, která si samozřejmě astronomickým požadavkem na Německo zvedne popularitu. Polský reparační nárok není úplně bezdůvodný. 1,3 bilionu eur požadují Poláci od následníků Třetí říše za totální zničení polské infrastruktury, zavraždění 3 milionů Poláků (plus další 3 milionů polských židů) a milionů Poláků přinucených k otrocké práci. Celoroční příjmy německého státu z daní pokryjí 64% požadované sumy. Německá politická multikulti komedie si zaslouží něco podobného, před rokem např. zaplatili Němci Namibií jednu miliardu za údajné násilí, které tam němečtí kolonizátoři měli páchat před stopadesáti lety, což šokovalo samotné černochy, tak proč by neměli platit za opravdové násilí a genocidu na polském národě? Polský resentiment proti Něměcku vyvolala už před lety Merkelová a protipolská propaganda německého mainstreamu, když kancléřka otevřela hranice milionům muslimů a vydávala je za válečné uprchlíky. Poláci v tom viděli morální perverzi, navíc když jim Němci s morální nadřazeností tyto imigranty vnucovali a v případě odmítnutí, hrozili sankcemi.

Poláci Němcům nyní nastavili zrcadlo a odkryli pravdu o morálce. Ovšem polská morální pravda je poněkud ušmudlaná, na reparační nárok si vzpomněli proto, že Německo, i když vyjadřuje Ukrajině v konfliktu s Ruskem podporu, ji zatím nedodalo žádný podstatný vojenský hardware, Poláci už dodali 300 tanků a velmi pozorně sledují, co (ne)dodává Německo. Polsko a další východoevropské země jsou velmi účinným nástrojem amerického nátlaku na Německo v jeho ruské politice. Polská nenávist vůči Rusku je stejně silným nástrojem americké politiky jako jejich atomové bomby ve východní Evropě.

Do jaké míry je polský reparační nárok legitimní? Němci platili reparace vždy za zločiny, které na polském území spáchali v holokaustu proti židům a za prosté válečné škody. Neplatili náhrady za spálená města, zničenou Varšavu a za genocidu páchanou na etnických Polácích, za německý plán vyhubení polské inteligence, za nucenou práci a vysídlování Poláků. Německý stát platil pouze penze obětem koncentračních táborů a totálně nasazeným (1,7 miliard). Německá vláda nárok odmítá a formálně se odvolává na polské vyhlášení z roku 1953 a 1970, kdy polský stát se oficiálně nároků zřekl, tenkrát proto, že nechtěl zatížit “bratrskou” Německou demokratickou republiku. Pokud by Německo bylo ochotno aspoň něco z požadované sumy zaplatit, byla by to obrovská injekce do polské ekonomiky, která i dnes je v nesrovnatelně lepší vývojové situaci než česká, Polsko by se reparacemi posunulo mezi evropské ekonomické velmoci. Rozdíl mezi českým ekonomickým trpaslíkem s omezenou suverenitou a silným sebevědomým ekonomicky silným Polskem by narostl do gigantických rozměrů. V moderní době málokde ve světě se najde paralela česko-polského sousedství, dvě sousední země, kdy jedna si vynuluje průmyslový i zemědělský potenciál a z průmyslové hvězdy se promění ve velkou závislou montovnu a sousední se z agrárně zaostalé země promění v průmyslově i agrárně vysoce rozvinutou zemi. Totiž obvykle upadající soused (v tomto případě bohužel Česko) žárlivě souseda sleduje a minimálně se ho snaží následovat.

Polské reparační nároky jsou legitimní a pravděpodobně i dobře spočítané. V západní Evropě, pokud se polské reparační nároky zmiňují, pak jako zajímavá perlička a vydávají se za umělý produkt polské v západní Evropě nepopulární vlády, totiž v západní Evropě není počínání Němců, kromě holokaustu proti židům, moc známé, v ČR je EU servilním režimem dlouhodobě uměle mazáno z hlav mladších generací. Chování Němců za války ve Francii a v Holandsku oproti v Polsku se liší v řádu, počínání Němců oproti Rusům nemělo daleko k židům. Polský nárok se může v politickém prostoru Evropské unie velmi rychle stát stejně silným tématem jako energetická krize a přispět k jejímu rozkladu.

 

LIBOR ČÍHAL

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 4,73 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. Polákům za zády s Američany narostl hřebínek. Nelíbí se mi tato hra Američanů o vytlačení Ruska z Evropy za cenu jejího ožebračení. Francouzi a především Němci překvapeně zjistili, že nemohou o svých zájmech samostaně rozhodovat. Z toho plyne ta zdrženlivost v podoře Ukrajiny jako amerického kladiva na Rusy. S ochranou demokracie a lidských práv na Ukrajině nemá ta podpora nic společného. Stav demokracie a lidských práv před válkou byl v porovnání s Ruskem tak nastejno.

  2. Amerika nikoho nevytlacivala,naopak tisíce firem v Ruské federaci podnikali.Ovsem jenom se dívat,jak velký kluk bije malého,a nedat velkému pohlavek co to dělá by asi udělal každý.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*