Začátek prázdnin v neklidné době |

Sdílet článek:

Konec školního roku, karlovarský filmový festival, svátek Cyrila a Metoděje, stanové tábory, vodáci na jihočeských řekách – to všechno jsou neodmyslitelné symboly léta a prázdnin. Nezmínil jsem chorvatské ostrovy a pláže. Asi jsem staromódní a příliš uzavřený v české kotlině, ale myšlenkové vzorce a stereotypy si člověk utváří v dětství a mládí a v mém mládí se do Chorvatska nejezdilo. Navíc nebyl stát Chorvatsko, byla Jugoslávie. Pro mne je – a asi vždycky bude – léto spojeno s jihočeským rybníkem.

Někteří se na prázdniny a dovolené strašně těší, spojují si s tím něco, co v normálních dnech nemohou, něco, co je kvalitativně úplně jiné než běžný život. Tito lidé bývají zklamáni. Otevřený člověk zůstane otevřeným člověkem, samotář samotářem, turista turistou, neturista opalovačem se pod slunečníkem, kutil kutilem, pracovitý člověk pracovitým člověkem. I já píši podklad k tomuto svému komentáři brzy ráno, venku, na sluníčku.

Změny jsou, ale neradostné věci naší doby zůstávají. Na Ukrajině se ani se zvyšujícími se teplotami nepřestává bojovat. A vraždit. Ti, kteří by k zastavení války mohli přispět, sedí v klimatizovaných kancelářích a své předsudky (a špatně skrývané zájmy) neodhodí. Nezačnou horečně jednat o příměří a míru. Ti, kteří nebojují, ale přikládají pod válečný kotel, ani v létě neprohlédnou. Nic se bohužel nezmění.

V polovině června mne při konferenci v Istanbulu ujistit turecký ministr zahraničí, že k němu v následujícím týdnu přijedou ruský a ukrajinský ministři zahraničí spolu s generálním tajemníkem OSN a že dojde k posunu v jednáních. Nedošlo.

Na Ukrajině by bylo třeba válku co nejrychleji ukončit, ale naši domácí „válku“ s inflací by už bylo třeba konečně zahájit. Ta se zatím nekoná. Naše centrální banka sice bojuje, ale mnozí máme strach, že po změnách v bankovní radě bojovat přestane (a připojí se k výmluvám, že je u nás inflace dovezená). Vláda proti inflaci nic nedělá, ale zatím odolává a nezavádí svůj diktát nad cenami a zisky podniků. Za to je třeba ji pochválit, protože to by byl útok na symptomy inflace, nikoli její příčiny.

Předseda vlády nedávno neuvěřitelně sebevědomě řekl, cituji, „vláda aktivně bojuje proti inflaci a růstu cen“. Nebojuje. Vláda může bojovat proti inflaci jen a jedině snižováním inflační nerovnováhy, snižováním převahy poptávky nad nabídkou, snižováním nadbytku množství peněz v ekonomice. To by ale nesměla pokračovat v obřích covidových deficitech Babišovy vlády a – jak nám koncem minulého týdne prozradil ministr financí Stanjura – neplánovat nezmenšené, tedy obrovské deficity státního rozpočtu až do roku 2025. Těmito svými deficity vláda proti inflaci nebojuje, nýbrž ji zesiluje a prodlužuje. Vědí to občané?

Nečekají všichni na kompenzaci inflace vládními dárečky? Je třeba jim říci, že je inflace nevykompenzovatelná. Jsem rád, že i odcházející guvernér ČNB Jiří Rusnok před svým odchodem řekl, že se všechno a všem vykompenzovat nedá. Bolest plynoucí z již rozběhnuté inflace se nedá odstranit ani pomocí nějakých utišujících prášků, ani žádným účetnickým trikem. Nezapomínejme na to ani o prázdninách.