Zamyšlení nad vyznamenáváním

Jednak je třeba říci, že nám z nich připomenutí toho slavného data, význam tehdejších událostí pro tehdejší dobu i dnešek a vůbec hlubší zamyšlení nad naším státem, životem občanů v něm i dnešním světem zcela vymizelo. Ze státního svátku se stalo pouhé předávání státních vyznamenání, a to je málo.

Řády a medaile jsou u nás velkou většinou veřejnosti brány vážně. Nedávají se na potkání ze zdvořilosti každé vzácnější návštěvě z ciziny, jak je tomu zvykem v některých, i ne příliš vzdálených zemích. Jejich udělováním se zabývají komory parlamentu a o udělení vyznamenání spolurozhoduje vedle prezidenta i předseda vlády. Proto se má za to, že by tato ocenění měli dostávat lidé za výjimečné činy nebo vynikající výsledky svých dlouhodobých aktivit. Najít každý rok desítky osobností, které takovéto nároky splňují, proto vůbec není jednoduché.

V devadesátých letech to bylo snazší v tom, že řada válečných hrdinů, umělců a dalších osobností, které se o tuto zemi svou prací zasloužily, byla komunistickým režimem perzekvována nebo opomenuta a prezidenti tak státními vyznamenáními zmírňovali křivdy minulosti na živých i mrtvých. Po třiceti letech však argument nápravy minulých křivd nezní přesvědčivě.

Velký počet osob vyznamenávaných in memoriam si proto zasluhuje diskusi. Nejede o ty z našich významných současníků, kteří nedávno odešli a nedočkali se ocenění svého díla za života. Jde o hluboké návraty do historie, aniž bychom měli srozumitelné důvody, proč po sedmi, osmi desítkách let vyznamenáváme právě tyto osoby, jejichž vyznamenání ani nemáme komu relevantnímu vůbec předat. Co tím sdělujeme dnešní veřejnosti? Proč vyznamenáváme oběti nacismu z třicátých let a ne hrdiny například z doby první světové války, která skončila pouze o dvacet let dříve – z dnešního pohledu to není velký rozdíl. Má smysl dávat dnešní vyznamenání lidem, kteří zemřeli dávno před tím, než tato vyznamenání vznikla? Je a má být druhá světová válka stále součástí našich životů, nebo je to v očích dnešních generací již pouhá historie, tak jako například první světová válka nebo války 19. století?

Snažme se nalézt rozdíl i mezi hrdiny a oběťmi. Není to vůbec totéž. Je něco zcela jiného vědomě v důsledku svých činů položit život za vlast a národ nebo být pouhou nevinnou obětí zločinné perzekuce a teroru. Ti první si zaslouží obdiv a ocenění, ti druzí soucit, lítost a pietu. Nemělo by se to směšovat či zaměňovat, jak se v dosavadní praxi u nás často děje.

To jsou pouze některé ze souvislostí, které by se měly diskutovat v souvislosti s udělováním státních vyznamenání, pokud chceme, aby si udržela svůj potřebný společenský význam a prestiž.