Zbláznil se Putin? Aneb proč mu válka nejde jak si ji asi představoval

Některé události na Ukrajině nasvědčují tomu, že ruská armáda, ačkoli má přesilu v technice i živé síle, se potýká s triviálními logistickými chybami. Do Ukrajinské války byli zjevně alespoň na některé úseky posláni nedocvičení branci. Jejich technika má špatnou logistiku (např. někdy jejich tankům došlo palivo před dosažením cíle) apod. To jsou triviální chyby, jaké by neměl udělat ani obrlajtnant v záloze, jako jsem já.

Úspěch Ukrajiny

Rozhodně nechci upírat žádnou zásluhu Volodimiru Zelenskému, presidentovi Ukrajiny. Ani jejím obráncům jak z řad armády a dalších ozbrojených složek, tak i z řad civilního obyvatelstva.

Ukrajinský president se jasně přihlásil ke tradici, započaté Ronaldem Reaganem, že totiž bývalý herec může být lepší politik než profesionální politik s příslušným politologickým vzděláním. Pokud si i on udělá pomyslnou čárku (třeba na stůl ve své presidentské kanceláři), připojí se tím k Reaganovi, který porazil SSSR, předchůdce Ruska, ve studené válce a donutil ho k reformám, které nakonec vedly k pádu komunistického systému, i celého SSSR.

Tento úspěch je u Zelenského navíc, v daleko větší míře, spojen s osobním nasazením, včetně rizika smrti, což Reagan rozhodně takto svou osobu nasazovat nemusel. Mohl očekávat, že jako superchráněná hlava supervelmoci přežije i případný horký jaderný konflikt.

Můžeme Zelenskému než držet palce, aby nebyl v onu nesprávnou chvíli na nesprávném místě.

Putin aktivoval jaderné zbraně

Podle některých odborníků, kterým nemám důvod nevěřit, představuje aktivace jaderných zbraní v Rusku situaci, kdy tyto prostředky může spustit větší okruh osob z vedení státu a armádního velení, zatímco neaktivované může spustit jen president (respektive asi by se také spustit daly, ale trvalo by to déle). Patrně jiná situace je u ponorek s raketami vybavenými jadernými hlavicemi, které mají určitou autonomii a počítá se s jejich nasazením i při totálním zničení území Ruska. S charakteristickým heslem “Svět bez Ruska nemá žádnou cenu”.

Tato aktivace tedy znamená, že Rusko nezbaví možnosti jaderné odvety dobrý zásah jeho aktuální destinace, nejlépe jadernou bombou dostatečné ráže, aby zlikvidovala i případné bunkry pod příslušným objektem či v jeho blízkosti. Nyní mohou jaderný arsenál Ruska spustit další lidé, kteří zaručeně nebudou všichni sedět s Putinem v jedné místnosti.
Z tohoto pohledu se tedy minimálně snížilo riziko, že rozvědka získá “naprosto spolehlivou” informaci o tom, kde je Putin, a nějaký ambiciózní generál tam “hodí atom” s tím, že ruský jaderný arsenál bude z větší části vyřazen, či alespoň delší dobu paralyzován. Pochopitelně, naopak se zvýšilo riziko, že “rupne v kouli” nejen Putinovi, ale i někomu z jeho civilní či vojenské suity.

Neúspěch Ruska

Ruská armáda zcela zjevně nepostupuje podle plánu. Její vojáci jsou zčásti branci, vzatí rovnou z výcviku. Mnozí zřejmě (podle výpovědí Ukrajinců, kteří s nimi hovořili) naprosto nevědí, kde jsou a co tam mají dělat. Logistika útoku na Ukrajinu je naprosto mizerná. Rusko není Hitlerův rajch v posledním tažení, kdy sice velitelé Wermachtu věděli, co by se mělo dělat, a jak by měly být jejich akce zajištěny, ale jejich zásobování fungovalo stylem “ze dlaně chlup nevytrhneš”. Rusko se zřejmě na invazi do Ukrajiny nějaký čas připravovalo. V souvislosti s tím proběhlo v době olympiády i cvičení s běloruskou armádou, které jistě poskytlo tisíc a jednu příležitost dodat pohonné hmoty, munici atd. do blízkosti předpokládaného bojiště. Nehledě k tomu, že Rusko předem vědělo, kudy bude útočit a tomu jistě mohlo logistiku (respektive její předinvazívní základ) přizpůsobit.

Zřejmě se nestalo nic, nebo téměř nic, z toho. Putin se dopustil chyb, jakých bych se nemohl dopustit ani já, coby obrlajtnant v záloze a ještě cvičený na vojenského hygienika.

Existují názory, že se Putin spolehl na hlášení svých podřízených, která takovéto lapsusy zakrývala. Je mi líto, ale ještě před třiceti lety “a fous” on sám taková hlášení sepisoval a musí mít představu, že to, co jde na jeho stůl, je natřené opravdu hodně silnou vrstvou růžové barvy. Putin není Napoleon Malý, který se skutečně spolehl na ujišťování generálů, že francouzská armáda je schopna bravurně Prusko porazit, a proto mu vyhlásil válku. I když, jistě, kdyby nebyl hloupý, tak ho mohla varovat porážka Rakouska-Uherska tímto státem.

Horší možností je, že Putin podcenil odpor Ukrajiny a nyní změní taktiku v tom smyslu, že ji přizpůsobí novým okolnostem.
Existuje ještě jedna možnost: Putin organizaci invaze do Ukrajiny někomu svěřil, a ten už se nyní chystá na to, až mu pošta doručí hedvábný šál (aby se na něm sám oběsil), jaký posílali orientální despotové svým podřízeným s nimiž nebyli spokojeni. A že se potom teatrálně ujme vedení sám, aby zvýšil svou autoritu a posílil své ego.

Putin?

Pokud je Putin opravdu stižen nějakou psychickou indispozicí, jakou zřejmě na konci svého života trpěl Stalin, tak je Rusko v rukou člověka, za něhož rozhoduje aktuální tlak vzduchu a jiné faktory, ovlivňující průtok krve mozkem. Jistěže je třeba se v takovém případě obávat i toho, že v čele nejmocnějšího státu NATO sedí člověk, který je na tom velice podobně. Na rozdíl od Putina však nemá tak silnou pozici praktického samovládce.

Ve výše uvedeném případě se ovšem můžeme nadít čehokoli. Dokonce i věcí, které by jakýkoli racionálně uvažující člověk, i bez jakéhokoli vojenského vzdělání, neudělal.

Další možností je, že se Putin o sobě dozvěděl něco špatného (závažná choroba s infaustní prognózou např.), a to ho tlačí k provedení “stůj co stůj” něčeho “velikého”, čím by se zapsal do ruských análů a školních učebnic. Je otázka, co by udělal jiný člověk v takové situaci. Obávám se, že moment pravdy nastane vždy až tehdy, když taková situace reálně vznikne. Naparovat se na slepo “já to zvládnu” umí jistě každý.

Vzpomínám na to, jak se spolužačka z gymnázia jedné mojí příbuzné vyspala se všemi kluky z ročníku poté, co jí lékař sdělil, že je neplodná. A do té doby to byla naprosto rozumně se chovající holka.

V takové situaci, vzhledem k tomu, že je Putin opravdu v podstatě absolutním vládcem, byť trochu maskovaným demokratickou fasádou, je pak nutno položit otázku, jak velká je či není vina dalších složek státní moci, o řadových obyvatelích ani nemluvě.
Poslední možností je, že Putin má něco v rukávu, či klobouku, jako kouzelník Pokustón Boba a Bobka. Může to být radikální změna taktiky, přizpůsobená faktu, že se Ukrajinci odhodlaně brání s intenzitou, která nebyla očekávána, ale klidně i nějaké rádoby omezené nasazení jaderných zbraní.

Jakákoli rezignace na bleskovou válku ovšem povede k přeměně konfliktu na “opotřebovávací válku”, principiálně srovnatelnou s první světovou (zejména na západní frontě), kterou musí vyhrát Rusko, protože do toho mlýnku na maso muže narvat víc kusů masa k semletí než Ukrajina. Leda by do konfliktu vstoupily další státy, což ovšem páchne průšvihem totální války NATO versus Rusko. A oním heslem “Svět bez Ruska nemá cenu” a jeho vykonavateli.

Dilema

Západní svět (včetně postsocialistických států) tedy stojí před dilematem, jak moc má Ukrajinu podporovat a co si ještě může na její pomoc dovolit, aniž by vyvolal globální konflikt, vedený jadernými zbraněmi. Který je, bez ohledu na statečnost či zbabělost toho či onoho politika či vojáka, prostě nežádoucí. Ten by opravdu mohl znamenat “konec dějin”. Nebo alespoň konec naší civilizace, jak jsme na ni zvyklí, a konec naprosté většiny z nás.

Přiznám se, že z toho celého nemám dobrý pocit, protože se zřejmě nikdo nedokáže dostatečně vmyslet do Putina a předpovídat jeho reakce. To, že zaútočí 24. 2. ráno, nepředpověděl nikdo. Dokonce ani v průběhu 23. 2.

Vzpomínka na Einsteina

Albert Einstein kdysi prohlásil, že sice neví, jakými zbraněmi bude vedena třetí světová válka, ale ta čtvrtá, pokud k ní dojde, bude vedena klacky a kamením.

V devadesátých letech bylo objeveno u řeky Tollense, na území bývalé NDR a nedaleko polských hranic, bojiště, které vzniklo v době zhruba stejné, jako je datování trojské války. V bahně řeky se zachovaly vedle koster i zbraně, jimiž se tam válčilo. Sice tu válku klademe jednoznačně do doby bronzové, ale vedle bronzových zbraní byly používány i zbraně kamenné (šípy a kopí s pazourkovými hroty). A byly nalezeny i dřevěné palice (zachované díky zapadení do bahna na břehu řeky). Nebyly sice tak teatrální, jako palice jednoho z hlavních záporáků ve filmu Barbar Conan, ale ránu jimi bych tedy utržit nechtěl. Obávám se, že kdo utržil, ten už se o svůj další osud opravdu nemusel zajímat.

Nicméně i těmito primitivními zbraněmi se podařilo v patrně krátce trvajícím střetu pobít stovky, možná i tisíce lidí (mrtvoly se patrně všechny nedochovaly), tedy intenzity zabíjení, srovnatelné se zabíjením po zhroucení římské linie v bitvě u Kann (Cannae), nebo, a to je zajímavé, těmi nejintenzívnějšími střety za první světové války.

Einstein tedy při vytváření citovaného výroku podcenil politiku a vojenství (jako mnohdy ve svém životě) a ignoroval fakt, že když se lidé dají do zabíjení, tak na opravdu drsné masakry nějakou HiTech ani nepotřebují.

Tohle tedy vsouvám, aby si někdo nemyslel, že případné nasazení jaderných zbraní ve válce v Ukrajině bude představovat nějaký “konec dějin”. Nebude, pokud nějací lidé přežijí a domnoží se, budou se zabíjet se stejnou intenzitou jako jejich předkové. Dokonce i těmi “jen” klacky a kamením. Není to vize optimistická, ale reálná.

Obávám se tedy převelice, že se Putin nezbláznil, a že snad pouze podcenil míru odhodlání Ukrajiny se bránit. Nepovažuji za úplně špatnou iniciativu pana Fialy v tom smyslu, aby Ukrajina byla přijata do svazku EU. Jde totiž o to, že by pak měl Putin na vybranou buď přijmout nabídku Volodimira Zelenského na jakousi “finlandizaci” Ukrajiny (možná měkčí, než byl originál), nebo sice Ukrajinu vojensky obsadit, ale jako člena EU se všemi politickými a ekonomickými důsledky z toho plynoucími, s exilovou vládou někde na území EU, s vojenským výcvikem emigrantů z Ukrajiny, s podporou protiokupantských partyzánů z území EU, atd. atd.