Ždímate z lidí jen další výpalné

Dlouho očekávaný a také s velkou pompou prezentovaný vládní konsolidační balíček sníží podle slov ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) schodek státního rozpočtu v příštím roce o 94,1 miliardy korun, v roce 2025 o dalších 53,4 miliardy korun. Bude díky tomu „Česko ve formě“, jak zněl hlavní slogan tiskové konference, kterou politici pětikoalice symbolicky nazvali „Za pět minut dvanáct“?

Česko nemůže být ve formě, a to ani kdyby se podařilo snížit rozpočtový schodek; kondice země totiž není daná jen rozpočtovým schodkem. Dám vám příklad. Myslíte si, že v roce 1988 bylo Československo ekonomicky v kondici, i když nemělo veřejný dluh? Asi ne, že?

A vláda nám sice nyní trochu srovná schodek státního rozpočtu, ale v jistém ohledu nás tomu roku 1988 zase víc přiblíží. A to v tom, jak opět naroste státní sektor na úkor soukromého. Zhruba dvě třetiny konsolidačního balíčku jsou zaměřené na příjmy rozpočtu, tedy na tahání peněz z kapsy lidí, tedy na zvýšení přerozdělování. A jen zhruba třetina je zaměřena na snížení veřejných výdajů. To v žádném případě nenaplňuje představu o kondici ekonomiky. Připomíná to ono okřídlené „operace se zdařila, pacient je mrtvý“.

Tak já samozřejmě nechci říci, že balíček zabije ekonomiku, ale chci, abyste si uvědomili, že snížení schodku veřejných financí není totéž jako kondice ekonomiky. V tomto případě je tomu přesně naopak, z mého pohledu se ekonomické prostředí ještě v některých oblastech zhorší.

Ale abychom si rozuměli úplně: To, co se vláda snaží dělat na straně výdajů, je správně. Špatně je naopak to, co se vláda snaží dělat na straně příjmů rozpočtu.

Připomenu, co mimo jiné zvýší příjmy rozpočtu. Zvýšení daně z příjmů právnických osob na 21 % z dosavadních 19 %. Zvýšení odvodů OSVČ. Úprava daně z příjmů fyzických osob na 23 % už ne od 161 tisíc, ale od 121 tisíc korun. Opětovné zavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 0,6 %. Zvýšení daně z nemovitých věcí až na dvojnásobek. Růst spotřebních daní z tabákových výrobků a lihu a daní z hazardních her. Jak hodnotíte tyto daňové zásahy, které mají pomoci k ozdravení veřejných financí?

Jediný ze jmenovaných zásahů, který mi nevadí, je růst spotřebních daní z tabákových výrobků a lihu, a daní z hazardních her. To je daň, které se dá rozumně vyhnout, touží-li se jí někdo vyhnout. Vše ostatní je sprosté výpalné.

Během covidu vláda rozdala ohromné množství peněz, o kterých pak NKÚ konstatoval, že z drtivé většiny s covidem ani nesouvisely, a vlastně nikomu moc nepomohly, protože se pouze přetavily do inflace, takže společnost díky nim nezbohatla. A teď si ty peníze vláda bere zase zpět – od lidí, kteří se o tu inflaci nijak neprosili.

Řeknu vám, co tyhle nápady s českou ekonomikou udělají. Ekonomika skrze ně razantně zpomalí. Takže dokonce ani výběr daní nebude takový, s jakým dnes vláda počítá. A lidem opět víc poklesne životní úroveň. Pořád vlastně to je ještě daň za covidohysterii a covidorozdávání peněz – to, jaké peníze byly tehdy rozházené, si bere daň dnes. Teprve dnes zažíváme a budeme kvůli konsolidačnímu balíčku zažívat skutečný pokles životní úrovně.

Daň z přidané hodnoty bude mít dvě sazby. Zůstane základní 21%, snížená bude na úrovni 12 %. Znamená to například zvýšení DPH u léků či u vodného a stočného, ještě více u nápojů, ale snížení třeba u potravin, bydlení a zdravotnických výrobků. V čem vidíte smysl takových přesunů mezi sazbami, když ve výsledku mají tyto změny znamenat pro státní rozpočet minus 4,1 miliardy korun?

Přesun mezi sazbami se děje proto, aby se z toho vláda snadněji vylhala. Pokud by jenom DPH zvyšovala, hodně špatně by se to zdůvodňovalo a lidé by plnili náměstí. Takhle vláda může říci: Ale podívejte, my nejen zvyšujeme daně, my je taky někde snižujeme! Má to maskovat skutečnost, že jako celek se na DPH vybere víc.

Fialova vláda prohlašuje, že je první, která si troufla na důchodovou reformu. Její hlavní změny představuje přizpůsobení důchodového věku délce dožití a zpomalení růstu nových penzí. Jde v podání ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) o důchodovou reformu, nebo to je jenom přitvrzení klíčových parametrů, aby se ušetřilo?

Není to reforma, protože výraz reforma znamená zásadní změnu fungování systému. Toto je úprava parametrů. Ale správná úprava parametrů, jinak to nejde. A prorokuji, že v takových postupných parametrických úpravách se bude pokračovat i v dalších letech, ať už bude vládnout jakákoliv vláda. Vlády k tomu totiž budou donuceny. Takže ať se to komu líbí, nebo ne, i další vlády budou nakonec donuceny snižovat výši důchodů relativně k průměrné mzdě, plus zvyšovat věk pro odchod do důchodu.

Při pohledu na všechno, co ozdravný balíček změní, dá se určit, které skupiny ve společnosti nejvíce postihne a zatíží?

Úplně všechny! Postihne to OSVČ. Postihne to dohodáře. Postihne to zaměstnavatele. Postihne to vysokopříjmové zaměstnance. Postihne to spotřebitele. Postihne to důchodce. Postihne to vlastně i státní zaměstnance. Postihne to majitele nemovitostí… Nenajdete skupinu, které by se to nedotklo negativně. Proto právě říkám, že to srazí ekonomiku zase níž, a s ní i životní úroveň.

Konsolidace veřejných financí nikdy nemůže být bezbolestná, o tom žádná. Ale dá se to udělat chytře a odvážně – anebo hloupě a zbaběle. Odvážný a chytrý řez by byl seškrtat, prakticky zrušit, dotace v řádech stovek miliard – a k tomu snížit korporátní daně a udělat ze země malý daňový ráj. Ano, slyšíte dobře – snížit!!!

Už jsme totiž dávno za bodem, kdy zvýšení daní automaticky lineárně zvyšuje daňový výnos. Hloupá a zbabělá konsolidace je – ždímat vyššími daněmi z lidí další výpalné, které se použije na další dotace samostatně neživotaschopných projektů.

V meziměsíčním srovnání klesla v dubnu cenová hladina o 0,2 %, v meziročním srovnání růst spotřebitelských cen zvolnil na 12,7 % z březnových 15 %, Jedni jásají nad ne tolik očekávaným rychlým poklesem inflace, druzí to za až tak velkou slávu nepovažují a upozorňují na velmi vysokou srovnávací základu z loňského dubna. Který z těch dvou přístupů je vám bližší?

Až budeme mít inflaci na dvou procentech, až mzdy porostou vyšším tempem než inflace, a až úrokové sazby budou nad úrovní inflace – pak bude čas jásat.

PL