Zelené dekarbonizační studie si data cucají z prstu

PŘEMYSL SOUČEK

Evropa do roku 2030 může fungovat jen díky elektřině z občasných zdrojů energie. A stačí jí na to 980 miliard euro. Tvrdí to německá studie.

Doposud se v EU počítalo, pokud se u zcela nepřipraveného Green Dealu dá s něčím počítat, že jeho náklady budou do roku 2030 bilion euro ročně.  Podle nové studie Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatu (zde) však stačí do roku 2030 investovat ročně 140 miliard eur do občasných zdrojů energie (OZE), aby mohla energetika evropských států fungovat bez fosilních paliv. Takže najednou místo sedmi bilionů euro (2023 – 2030) stačí za stejnou dobu pouze 980 miliard, především do větrníků na pevnině?

Někde něco skřípe!

Společným neduhem většiny studií o energetice, které především média předkládají lidem je skutečnost, že je nedělají energetici. Platí to i v tomto případě, který na SeznamZprávy s odkazem na Reuters dostal pěkný prostor. Skutečný energetik totiž nemůže prohlásit, že za sedm se dá v prostoru EU postavit tolik OZE a potřebných vedení, že tyto zdroje dokážou nejen samy vyrábět dostatek elektřiny při příznivém počasí, ale při tomto počasí ještě stihnou vyrobit dost zeleného vodíku, který zachrání situaci až OZE nebudou dodávat elektřinu, nebo jen v malém množství. Třeba jen proto, že ví, že velkokapacitní elektrolyzéry na výrobu velkého množství zeleného vodíku teprve vznikají… Nebo proto, že ví, že instalovaný výkon větrných a fotovoltaických elektráren musí být čtyř až pětinásobný, oproti výkonu, který by měly dodávat. A zároveň ví, že ani tento výkon (bez vyřešení akumulace) nebude při bezvětří či v noci nebo velké oblačnosti stačit. Což je typické pro zimní měsíce, ve kterých je zároveň, minimálně ve střední a severní Evropě, nejvyšší spotřeba elektřiny.

„Odborné studie“ zpracovávají neodborníci

Nejspíš právě proto všechny možné „odborné studie“ zpracovávají společnosti a spolky, ve kterých pokud možno energetici nejsou vůbec. Což je, mimochodem, i případ společnosti Seepia (zde), která pro vládu připravuje podklady a modely pro Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu i novou Státní energetickou koncepci. V ní fungují pouze zástupci fotovoltaiky. Když se podíváte po studiích na téma dekarbonizace, předkládají je buď profesní svazy OZE, environmentalistické spolky a organizace, někdy i velké poradenské firmy. Ovšem ani u nich už nemusí být či není záruka. Z tuzemska je třeba známý případ nadnárodní poradenské společnosti Deloitte, jejíž studie konstatovala, že oteplování bude pro Českou ekonomiku většinou přínosné (zde). Ovšem po mediálně-ekologistickém lynči se společnost posypala popelem a svoji studii stáhla. A to šlo jen o dopady oteplování, ne ten obrovský kšeft s elektřinu jen někdy dodávající fotovoltaikou a větrníky.

Standardně však v těchto společnostech nejsou zástupci například ČEPS, nebo lidé s podobnou odbornou erudicí. Přesto si i český stát u takových subjektů objednává zásadní materiály, podle kterých pak řídí další směřování republiky. Přitom tyto studie svorně ignorují závěry studií ČEPS, jež opakovaně upozorňují na rychle se blížící české i evropské problémy se zdrojovou přiměřeností. I na to, že nebude odkud do Česka dovážet elektřinu.

To jsou ovšem fakta, která se nehodí ministrovi průmyslu Jozefu Síkelovi, ani ministrovi životního prostředí Petru Hladíkovi, nejhlasitějším vládním zastáncům odstavení uhlí do roku 2033 či rovnou 2030. A zdá se, že se nehodí ani Petru Fialovi, který by jinak jako premiér měl své ministry, plácající veřejně zcela nereálné termíny, umravnit. Co ho k tomu vede?

(39 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...