Znaky churavějícího impéria |

Sdílet článek:

HSP

Všichni jste už určitě viděli nejnovější přešlap amerického prezidenta, který chtěl před lídry NATO vyzvat Zelenského přednést proslov, ale jako prezidenta Ukrajiny označil Putina. Biden se po chvíli opravil a vedle stojícího Zelenského uvedl správně. „V Moskvě snad smíchu burácel celý Kreml,“ poznamenal exministr školství a politický komentátor Juraj Draxler.

“Biden označil Putina za prezidenta Ukrajiny a o hodinu později ještě Trumpa za svého viceprezidenta..,” poznamenal Draxler v příspěvku na sociální síti Facebook.

“Nejsou to ale jediné znaky churavějícího impéria…,” uvedl.

Singapurský suverénní fond, jeden z největších investorů na světě, nedávno diplomaticky oznámil, že jdou přeskupit aktiva tak, aby jich měla méně v USA a více v Evropě, píše Draxler.

Má však i jiný příklad: „Dokonce i Slovensko zaznamenává dramatický nárůst předběžných poptávek o občanství z řad Američanů. Jde o ty, kteří mají slovenské předky. Ne nutně chtějí bydlet na Slovensku, ale s naším pasem už pak mohou bez problémů žít leckde v EU,“ ozřejmil.

Američané se totiž jdou zbláznit z mimořádně drahého bydlení i z toho, že některá kdysi pěkná města jako například San Francisco výrazně trpí armádami bezdomovců.

„Zatímco plutokraté se těší z tučných zisků bankovního sektoru a Ivan Mikloš vydává komentáře o úžasném americkém hospodářství, běžní Američané, například učitelé, musí mít běžně i dva džoby, aby se uživili,“ pokračuje exministr. Poznamenal, že ve statistikách to ale vypadá super, „ekonomika vytvořila tolik a tolik nových pracovních míst“…

„Co ale ty rozumnější Američany opravdu mimořádně zlobí?,“ ptá se. “Život v zemi se jakoby na jedné straně v mnohém totálně zbláznil, ale na druhé straně si o tom veřejně nemůžete povídat,” poznamenal.

„Pozor! Ne že by v USA chyběli rozumní lidé, kteří se snaží o konstruktivní změnu. Včetně velmi známých lidí“ :

„Pokud například herec Morgan Freeman řekne něco o tom, že je naprosto nemocné dělat z rasových vztahů naprostou posedlost a politický byznys a vychovávat masy černochů s tím, že si musí neustále stěžovat na rasismus…,“ píše Draxler.

„.. pokud komik Jerry Seinfield vypráví o tom, jak atmosféře Ameriky mimořádně poškodila éra Ronalda Reagana (“před tím bylo důležité, kým jste a co zajímavé děláte, od té doby se vše měří penězi”) a kritizuje kulturní války…,“ pokračuje exministr.

„…pokud herec Michael Douglas vynakládá nemalé vlastní prostředky na propagaci konkrétních změn volebních zákonů, které by snížily vliv korporací a specifických klik v politice…,“ dodává.

„..tak o tomto a mnoha dalších aktivitách a debatách se dozvíte spíše na alternativních platformách. Jen velmi vzácně se něco z takových seriózních, uvážlivých pokusů o změnu politiky nebo alespoň atmosféry dostane do médií hlavního proudu. A když se tam s tímto neumí dostat ani jinak mimořádně populární celebrity, tak reální myslitelé samozřejmě šanci už vůbec nemají,“ zakončil.

Americká televize

Draxler poznamenal, že v (nejen) amerických televizích dominují vykřikující, skříkající hlavy lidí, z nichž většina vypadá jakoby byli na kokainu (a někteří jsou, stačí si vzpomenout, jak před lety s drogami zatkli tehdy jednu z největších hvězd CNN a pak se to zázračně ututlalo).

A noviny? „Seriózní žurnalistika v hlavních médiích tam už téměř neexistuje, většina kousků je buď emotivní omáčka nebo propaganda. Koneckonců, i to je důvod rostoucí popularity britských médií v USA (od Guardianu po Financial Times). Ne že by byly bezvadné, ale oproti americké mainstreamové stoce jsou tyto až závan svěžího vzduchu,“ uvedl.

„A tak není divu, že v této zemi klík, moci koporátů, obrovského vlivu úzké vrstvy plutokratů, kteří bohatnou jako nikdo v historii, politika vypadá jako kapitola ze South Parku (pozn. kreslený satirický seriál),“ píše Draxler.

Protože ta hlavní cena je velmi vysoká: „Americký prezident, pardon, císař, má moc nejen nad USA, ale hlavně mimořádně velkou moc ve zbytku světa.“

Draxler uznal, že lety se sice poněkud zkorigovala legislativa tak, aby už nebylo možné, aby prezident mohl leckdy podle vlastního rozmaru sebe a své skutečné pány někam vyslat ozbrojené síly.

Bezpečnostní akce USA

“Aspoň formálně a alespoň ex post ve většině případů žádá odebrání Kongresem,” poznamenal a dodal, že je třeba si uvědomit, že USA od druhé světové války nikdy nebojovaly ve vyhlášené válce, vždy jde pouze o “bezpečnostní akci” – vždyť i Kreml to teď okopíroval a někdy na to ironicky upozorňuje.

Ale i to se často umí obejít, píše. „Hlavně, zejména obecně v zahraniční politice, si Washington dělá, co se mu prostě zachce, už i proto, že běžní Američané prostě nevědí, kde co ve světě vlastně je,“ podotkl Draxler. Běžní Američané totiž těžko posoudí, zda tlačit na vládu, aby nějakou zemi přestala bombardovat, pokud ani nevědí, kde ta země vůbec je a co se tam vlastně děje.

„Tam, kde jsou sázky o moc tak vysoké, pak i dochází přesně k tomu, že kliky velmi neradi pouštějí ze spřežení své konkrétní koně. Trump zde není výjimka, jen koalice, která je za ním, je trochu jiná – s jinými zájmy, například také potřebuje válku, ale místo posílání zbraní na Ukrajinu by raději viděli více aktivity na Blízkém východě, (nějaké ty bomby na Írán, například ),“ pokračuje Draxler.

\”A tak o moc bojují dva velmi staří lidé, z nichž ani jednoho by si národ asi nevybral, pokud by byla alespoň nějaká možnost opravdového výběru,\” zhodnotil.

„Přičemž jeden z nich, popletený Joe, sice zjevně způsobuje své zemi už i výrazné reputační škody, ale dosud při něm oficiálně stojí většina lídrů jeho strany. Přestože on stojí zjevně už jen s pomocí medikamentů, a pomalu kolem něj vestoje vystavují sarkofág…,“ poznamenal Draxler na závěr.