PZ/VIDLÁK
Před týdnem se na Slovensku konaly předčasné parlamentní volby. A zajímavé bylo sledovat i dění u nás. Někdy se až zdálo, že díky našim mainstreamovým a veřejnoprávním médiím se stalo na chvilku Slovensko „středobodem vesmíru“ a bylo nutné nás prosté občany varovat před možnou národní či světovou hrozbou jménem Fico. Až do posledního sečteného hlasu se v televizních studiích „slavilo“, v zákulisí byla připravena řada odborníků a analytiků, kteří měli za úkol jediné… oslavovat porážku strany SMER v čele s jejím předsedou Robertem Ficem. Pak ale nastala chvíle pravdy… dlouhé ticho a leckde to vypadalo spíše jako v nějakém exotickém kořenářství. Směsice nejrůznějších vůní a pachů – slaný vzduch nasátý potem strachu komentátorů, hořká pachuť slziček na krajíčku či kyselý závan z protáhlých a bledých obličejů všech těch expertů a analytiků. Robert Fico vyhrál s velkým náskokem. Navzdory všem průzkumům veřejného mínění i nejrůznějším pokusům, jak volby v jeho neprospěch zmanipulovat.
.
Jak hodnotíte průběh a výsledek předčasných parlamentních voleb na Slovensku?
.
Slovenské volby byly o Robertu Ficovi. Volilo se pro Fica, nebo proti Ficovi. Nikdo se tím netajil. Předseda Progresívného Slovenska hned po volbách ohlásil, že jeho hlavní úkol je, zabránit Ficovi v sestavení vlády. Dopadlo to, jak muselo. Fico nabízel program, ostatní nabízeli anti Fica a výsledek se dostavil. Program proti něčemu je vždycky slabší než program pro něco.
.
Jediný, kdo se této logice vymykal, byl Hlas Petra Pellegriniho. Ten říkal voličům dost podobné věci jako Fico, ale zabalil je do méně ranařské rétoriky. Fico sice získal nejvíc hlasů, ale Pellegrini je skutečným vítězem voleb. Žádná vláda se bez něho neobejde.
.
Podle mě Pellegrini správně rozpoznal svojí roli a plně využil její potenciál. Osobně bych si myslel, že když byl dost chytrý, aby udělal správnou kampaň, bude i dost chytrý, aby udělal vládu se SMERem, protože v té má větší budoucnost a větší roli. Ale nechá si svojí podporu patřičně zaplatit… Fico si ho bude víc vážit jako silného partnera, než jako podržtašky.
.
Většina agentur veřejného mínění výrazně překročila ve svých odhadech svou deklarovanou odchylku. Zvláště u strany SMER všechny průzkumy, až na jednu výjimku, podhodnocovaly preference této strany v rozmezí od 3 do 5 i více procent. To vskutku zavání neprofesionalitou přinejmenším, spíše ale cílenou snahu o manipulaci veřejného mínění. Co o tom soudíte Vy?
.
Víte, předvolební průzkumy se manipulují poměrně snadno, protože nikdy nevíte, kolik lidí skutečně k volbám přijde. Vždycky můžete tvrdit, že odchylka ve výzkumech je způsobena nízkou nebo vysokou účastí. Ale manipulovat exit poll, který se dělá tak, že se ptáte lidí na odchodu z volební místnosti, koho volili, to musíte být buď neschopní, hloupí a nebo podplacení. Případně všechno dohromady.
.
Další příčinou může být i to, že lidé nechtějí o svých politických preferencích mluvit ani na odchodu z volební místnosti. Svým způsobem se ani nedivím. Když volíte Fica (nebo u nás třeba Babiše, či Rajchla), tak nestojíte o mediální dehonestaci.
.
Pamatujete, jak Nora Fridrichová přišla s nálepkou chcimíři? Jak pohrdavě o takových lidech mluvila? Pamatujete, jak o nich mluvil Respekt nebo Reflex? Lidé si to pamatují. Hodí do urny svůj hlas, ale nemluví o tom ani předem, ani potom.
Nejpřesnější odhady provedla pro zpravodajskou televizi Ta3 a deník Pravda česká agentura SANEP. Ta měla např. u vítězného SMERu odchylku – 0,34%, průměrnou odchylku u první trojice +-0,93 procent. Na to, že byla do poslední chvíle velká skupina nerozhodnutých voličů, to myslím není na rozdíl od ostatních agentur špatná práce. Přestože SANEP dlouhodobě patří v Čechách mezi agentury s nejpřesnějšími odhady, zvedla se letos proti této agentuře vlna kritiky z řad provládních médiích a spřízněných odborníků poté, co tato agentura letos na jaře zveřejnila výsledky průzkumu na téma Cenzury a omezovaní osobní svobody v ČR, který si zadala Společnost pro obranu svobody projevu. Dodejme, že již loni si tato agentura „dovolila“ vydat průzkum týkající se názorů Čechů na válečný konflikt na Ukrajině, sankce apod. U nás je „pravda“ díky naší vládě označována s oblibou za dezinformaci, nehodící se názory (i výsledky průzkumů) se netolerují a za velkého povzbuzování a přičinění našich vládních elit jsou jejich nositelé po zásluze dehonestováni. Jaký máte odhad, že se bude situace vyvíjet u nás? Mediální mašinérie provládních a štědře dotovaných neziskovek se asi hned tak nezastaví, spíše naopak svůj tlak zesílí. Odolají tomu Češi stejně, jako lidé na Slovensku?
.
Pokud se nepletu, je SANEP jediná agentura, která už několik měsíců ve svých průzkumech tvrdí, že PRO by se dostalo do sněmovny, že?
.
Víte, jestli je pravda, že lidé už nejsou ochotni mluvit o svých politických preferencích ani v anonymním výzkumu, tak to postihne i SANEP. Jejich více demagogičtí kolegové se o to postarali. Běžný člověk nebude rozlišovat mezi SANEPem, MEDIANem nebo FOCUSem. Ale pokud v SANEPu mají odvahu, dělat výzkumy a ne propagandu, tak jim držím palce.
.
A jestli Češi odolají mediální manipulaci? To není o odolávání, to je o prohlédnutí. Jakmile jednou lidé přestanou velkým médiím věřit, už se k nim nevracejí. Důvěryhodnost je velmi vzácná komodita a současní veřejnoprávní redaktoři, šéfredaktoři a ředitelé dělají všechno pro to, aby ji probendili. Jednou ztracená důvěryhodnost se těžko dostává zpět. I na Slovensku byla pro mnoho občanů velká rána, když se Čaputová pokoušela tlačit na zatýkání lidí okolo Fica. U nás to není jiné. Přečtěte si nějaký tweet od Vítka Rakušana a seznáte, že do voleb bude celospolečenská nálada značně protiliberální.
.
Nám stačí pokračovat v tom, co děláme. Přebírat zklamané konzumenty veřejnoprávních médií a dělat pro ně lepší službu.
.
„České unikum. Prezident, který chce vlastní zemi vzít právo veta”. Těmito slova začal režisér David Martínek svůj komentář ohledně prohlášení prezidenta Petra Pavla, z něhož vyplývá, že malým evropským státům je potřeba v EU odejmout právo veta. Cílem je podle něj omezit manévrovací prostor států při jejich vlastním rozhodování a koncentrovat výkonnou pravomoc až na úroveň velkých celků. Kam už, v praxi, rozhodnutí jednotlivých politických reprezentací jednotlivých států nedosáhnou a státy i jednotlivé vlády už poté nedokáží nic ovlivnit. Veto však představuje poslední záchrannou brzdu, kterou má každý členský stát k dispozici, když jsou jeho bytostné zájmy ohroženy. A toto je i podle vyjádření prezidenta Pavla třeba zrušit a eliminovat. Právník a někdejší poradce prezidenta Václava Klause Pavel Hasenkopf napsal, že podle čl. 1 Ústavy je ČR svrchovaný stát. Podstatou svrchovanosti je nebýt nikomu podřízen. Vzdát se veta znamená vzdát se svrchovanosti, protože kdo nemá veto, může být přehlasován. Vzdát se svrchovanosti se rovná velezradě ve smyslu čl. 65 odst. 2 Ústavy, doplnil Hasenkopf. Myslíte si, že prezident svým prohlášením ohrožuje svrchovanost našeho státu?
.
Já si myslím, že náš prezident 107čka neví, co mluví. Vždyť to není poprvé, co sice četl projev, ale netušil, co vlastně čte. Zákon si spletl se záchodem, řekl, že přestat podporovat Ukrajinu znamená, chovat se racionálně, když o něm vyšla satira, že dodatečně podepíše Chartu, tak bylo naprosto uvěřitelné, že by toho byl schopen, byl naším prvním prezidentem, který podepsal zákon a podal ústavní žalobu vlastně sám na sebe, teď vyšlo najevo, že se nechává manipulovat Vohralíkovou a Kolářem… To, co řekl ohledně veta, to není velezrada, to je úplně normální podprůměrná inteligence. Nic víc, nic míň. Mnohem spíš bych v prezidentově okolí hledal toho, kdo se dopustil vlastizrady a radí Gumě takové věci.
.
Ovšem, jestli to takhle půjde dál, tak Petr Pavel jednoho dne zjistí, že posloužil jako užitečný idiot cizím zájmům a bude se muset zastřelit. Tedy… pokud mu zůstalo trochu vojáckého smyslu pro čest.
.
Senátorka Jana Zwyrek Hamplová k vyjádření prezidenta Pavla i ke komentáři režiséra Martínka poznamenala: „David Martínek SKVĚLE, REALISTICKY A PRAVDIVĚ. Nemám co dodat. Vidím to zcela stejně. Nesmíme se prostě dát. To chce ale co nejdříve jinou vládu… Jiné, pročeské, složení sněmovny… A dnes už vidíme, že i zcela jiného prezidenta/prezidentku. Kteří všichni začnou “kopat” za naši zemi. Ne sloužit jiným. Náš domov je Česká republika. Naše zájmy jsou zájmy občanů České republiky. Na území České republiky musí rozhodovat výhradně Česká republika. NIKDY se nesmíme vzdát suverenity. NIKDY.” V komentáři zazněly dvě zajímavé otázky. Proč si tohle necháváme líbit a především, proč si tohle způsobujeme sami?
.
Protože přes všechny tyhle rány ctíme demokracii. My si to nenecháváme líbit, dokonce i ty cinknuté průzkumy ukazují, že Pětikolka jde do kytek. Sledovanost veřejnoprávních médií jde setrvale dolů a když Petr Fiala vydá nějakou novou hlášku na fejsbůku, tak ho v diskusi seřvou jak malého Jardu. Lidé jsou naštvaní a nechtějí Pětikolku.
.
Ale… ještě nejsme naštvaní tak, abychom porušili společenskou smlouvu či ústavu. I přes všechny ty nálepky, jaké jsme zlo, kolaboranti a pátá kolona, nikdo neudělal nic protistátního. Ústava je papír, nemá zuby ani armádu, pokud ji národ nebude chtít, tak prostě nebude platit. Ale, národ ji zatím ještě neodmítl. I když mu liberálové přesně tyto úmysly přisuzují.
.
Je to vlastně jediné štěstí naší vlády. Lidé je nechtějí, ale stále jsou ochotni je vyměnit volbami a ne úspěšným šturmem Strakovy akademie. Lidé se jich chtějí zbavit, ale dělají to pomocí pokojných demonstrací a hledáním nových politiků, nikoliv střelbou v ulicích a bombovými útoky. I přes tu obrovskou aroganci Markéty Pekarové Adamové, i přes neustálou nenávist naší líbodémo, stále většina národa věří, že je lepší si počkat na volby, než si při nepokojích zničit ty poslední zbytky hospodářství a bezpečnosti.
.
Ale tohle se může rychle změnit. Jsme v situaci, kdy není zapotřebí moc. Ještě chvíli se budou podkopávat ústavní principy, ještě chvíli se bude zavádět cenzura a kriminalizace jiných názorů a většina společnosti může dojít k tomu, že Fiala je horší než nepokoje a bude po žížalkách.
.
Na druhou stranu – podívejte na Slovensko. Fico vyhrál volby a Čaputová sama zastavila dodávky zbraní na Ukrajinu. Fico ještě nesestavil vládu, není jmenovaný premiérem, ale už to stačilo, aby libtardi dostali strach. I u nás už v libtardech hlodají obavy. Navíc… v sobotu začala další válka. Tentokrát v Izraeli. Je ještě nepřehlednější, ještě komplikovanější, než ta na Ukrajině… Počítám, že okolo vánoc se liberálové začnou dovolávat práv, která nám poslední dva roky soustavně upírali. Zbraně Západu došly a Východ začíná být při chuti. Čekají nás velké a brzké změny.
.
Prvnizpravy.cz
(19 votes, average: 4,79 out of 5)
Loading... 
Absolutně. Přečetl jsem si článek Šídla “Jen se bráníme. Babišovi, Ficovi, Orbánovi. Marně.” A z toho strach přímo kape. Dočtete se tam to, co by bylo běžné u Rajchla nebo Hamplové – jen s opačnými znaménky. Mají strach. Teče jim do bot. Nadělali si do gatí. Cituji: “Jen se bráníme. Ficovi, Babišovi, Orbánovi. Marně
Žádné iluze nejsou na místě. V téhle části Evropy existují voliči, které bychom s velkou dávkou zjednodušení mohli nazvat třeba „liberálními demokraty“. A ti jsou spolu se „svými“ politiky a stranami ve viditelné a trvalé defenzivě. Občas se jim povede zabránit „nejhoršímu“ za cenu širokých, nesourodých spojenectví, ale tím to také končí. A někdy ani nejširší možné aliance sil, které by za normálních okolností byly přirozenými politickými soupeři, nedokážou proti skutečným hegemonům uspět. Příkladem může být Maďarsko, kde Viktor Orbán dokázal loni s 54 procenty suverénně vyhrát parlamentní volby počtvrté za sebou. Téměř úplně sjednocená opozice pod názvem „Společně pro Maďarsko“ si přes všechny předvolební naděje nakonec ani neškrtla a za vítězným Fideszem zaostala o 20 procentních bodů.
Česká vládní pětikoalice je názorově nejméně soudržnou vládou, jakou jsme od roku 1993 zažili. Zatím se to snaží celkem úspěšně maskovat díky moderátorské roli premiéra Fialy a schopnosti nehádat se obden v médiích. A taky za cenu úplné rezignace na některé skutečně důležité body.
A nezkoušejte se uchlácholit ani výsledky prezidentských voleb. Petr Pavel byl letos v lednu zvolen rekordním počtem hlasů. To sice byla zdánlivá tečka za jednou érou. Jen si při tom připomeňme, jak složitě musel být nalezen kandidát-nepolitik, který navenek neměl mít s vládními stranami nic společného a u nějž bylo poměrně obtížně dohledatelné, kdy a proč se vlastně rozhodl vstoupit do politiky a ucházet se rovnou o nejvyšší ústavní funkci.”