200% přirážka k ceně brambor je chyba vlády, ne obchodníků




Sdílet článek:

KAREL MACHALA

JAK NEFUNGUJE NEKONKURENČNÍ TRH

Představte si takovou situaci: Zavedete antikonkurenční korporátní socialismus a pak se divíte. Tomu, že ho někdo využívá. Takto by se ve zkratce dalo popsat divení se vlády nad 100% až 200% přirážkou k ceně brambor a jablek. Jaká bude přirážka k ceně brambor, až zákazy vyřadí nebo zdraží automobily na paliva, vyřadí uhelné elektrárny a 14 dní nebude foukat ani svítit slunce pro nabití zbylých e-vozidel? Vláda se teď neefektivními nástroji pokouší hasit požár, který vlády ČR a předpisy EU samy pomohly vytvořit.

Tato vláda možná nevytvořila nekonkurenční prostředí zrovna u brambor, ale chová se k volnému trhu skoro stejně macešsky jako vlády před ní. Na rozdíl od té předchozí měla trochu víc ekonomické svobody v programu, ale zvládla jenom zrušit EET. Vláda opravdu nemá říkat, že jsou ceny nemravné (to je zcela neužitečné), ale má vytvořit prostředí, aby se taková přirážka samovolně a rychle v důsledku růstu konkurence řešila. Nic jiného než starý dobrý volný trh.

Trh vyřeší vše? Nebo socialismus?

V čem spočívá korporátní socialismus? V omezení konkurence, omezení snadnosti podnikání na několik vyvolených korporací a pár šikovných, kteří dokáží probruslit celou právní džunglí a přesto nějak fungovat. „Trh vyřeší vše“, říkal ironicky nejeden socialista minulosti s posměchem vůči každému, kdo ve svobodném trhu viděl lék na neduhy socialismů všeho typu.

Jenže ono je to tak: věci, které neřeší svobodný, vysoce konkurenční trh, padají pokažené či předražené na bedra lidem i úřadům, které nemají ani znalosti, ani nástroje, ani možnosti zajistit efektivní fungování nekonkurenčního trhu. Nahradit přehnané tvrzení „trh vyřeší vše“ v praxi tvrzením „předpis a úředník vyřeší vše“ je nefunkční. Správné řešení je: Svobodný trh většinou vyřeší téměř vše lépe než předpis nebo jakýkoliv úřad, včetně vlády. Ale když je problém, politici i mnoho voličů volá po dalším předpisu, jakoby to nebyl právě ten hlavní problém: právní džungle.

Stále více, s každou další vládou a eurokomisí totiž narůstá tento problém: „Neznalost zákona neomlouvá, i když znalost už není reálně možná.“ To je citát z jedné mé knihy už před deseti lety. Je to něco, co ničí právní stát a důvěru v dovolání se práva. Ničí to samotné základy fungujícího kapitalismu volné soutěže. Je to jeden ze základních problémů současnosti. A může to i za drahé brambory.

Jak funguje nebržděný trh bramborami i nebramborami

Těžko si lze představit vysoce konkurenční svobodný trh, kde obří přirážka nezafunguje doslova během dnů jako lákadlo pro horečnou aktivitu, nabídku a pokles ceny. Tak, že přiláká tisíce konkurujících si subjektů na straně nabídky. Zemědělce doslova oblehnou drobní obchodníci, kteří za těchto podmínek nabízejí víc a zákazníkům prodávají za méně. Až se ceny dostanou do normálu.

Jakmile víte, že na bramborách jde vydělat 200 %, není na volném trhu volná ruka ani noha, která by se nepohnula a nenakupovala a neprodávala lidem brambory a nepokoušela se dosáhnout třeba jen 150% přirážky. Za pár dnů už to nejde ani se 100% a 50% přirážkou, protože nabízejících je taková přehršel, že přirážka samovolně den za dnem (bez zásahu vlády!) klesá stále rychleji až k normálním hladinám, které vytvářejí normální přirážku s normálním ziskem. Bez jakékoliv regulace.

Kde je tedy zakopaný pes? Proč nepověsím na hřebík překladatelskou praxi aspoň na měsíc a nejedu já či vy ihned lukrativně nakupovat a prodávat brambory? Buď si šlapeme po štěstí (nepravděpodobné), nebo to z nějakého důvodu je nesnadné. Ale ono to má být snadné, lidé to potřebují. Lidé potřebují fungující trh, ne právní džungli se strachem něco nabízet “právně nesprávně”.

Pokud neprodáváme brambory, kde se dá dosáhnout obřích zisků a tlačit ceny dolů, třeba se obáváme, jestli porušíme dvacet nebo jen deset předpisů o správném obchodování a vykazování obchodování bramborami, správném danění, správném hlášení, nebo co všechno může u brambor brzdit nabídku. O tomhle to je! Neví to vláda? Neví to EU? Neví, nebo nechce vědět.

250 let stará kniha stále nepochopena

Jak psal už otec moderní ekonomie Adam Smith v Bohatství národů (1776), není to láska výrobců a obchodníků k zákazníkům, která vám zajistí levné a kvalitní zboží, je to konkurence, neosobní mechanismus trhu a neochota přijít o zákazníka a živobytí. Neustálá hrozba, že když předražíte vůči ostatním nebo slevíte na kvalitě, objeví se někdo jiný, kdo to udělá lépe a levněji, drží ceny na uzdě a kvalitu na maximu. Ale to jen na svobodném trhu, který nemáme a který mnozí nechtějí. Korporátním socialismem podepřeným právní džunglí to spravit nelze.

Proč to v korporátním socialismu neplatí

Je vtipné slyšet nadávat lidi na kapitalismus volného trhu, když právě jeho absence zvyšuje ceny. Systém, který zde funguje, by se dal nazvat asi nejlépe korporátním socialismem, což je druh přeregulovaného pseudokapitalismu pro vyvolené, kde už neplatí pravidla volného trhu. Fungují v něm různá regulační pokřivení, dotační zvýhodnění jedněch na úkor druhých, zákazy a příkazy v počtu větším než malém (právní a dotační džungle), v nichž se už nikdo nevyzná. Kdo se vyzná trochu lépe, má nefér výhodu. Ještě docela nedávno k tomu přibývala povinnost pořídit si a pochopit krabičku EET, která ještě dále snižovala konkurenci. Mnozí tomu tleskali, přestože daně se dají vybrat jinak a nebyrokratičtěji, aniž by poškozovaly samotný mechanismus zajišťující rychlou reakci na problémy v cenách nebo kvalitě. Tady lze vládě vyslovit jedinou pochvalu, že EET zrušila. Jedna jednička a spousta pětek z ekonomie. Jaká bude známka na vysvědčení?

Korporace to nakonec zvládnou, ale za vyšší cenu

Nejlepší šanci vyznat se v právní džungli (anebo si nějak naklonit tvůrce právní džungle, aby ji poposunuly v jejich prospěch) mají obří korporace s obřími právními a “Compliance” odděleními a s lepší schopností dobývat rentu v podobě dotací (socialismus pro korporace), poškozující konečného spotřebitele hned trojnásobně, jako plátce daní i jako spotřebitele, přičemž mu ještě likviduje funkční mechamismus – svobodný trh, který nejefektivněji a nejrychleji posílá zdroje a práci tam, kde jsou potřeba. Trh nevyřeší vše dokonale, ale vyřeší většinu ekonomických záležitostí rychleji, efektivněji a levněji než státy, nadstáty (EU) a jejich úřady s jejich nekonečně složitými předpisy. Chamurappi by zaplakal nad poznatelností dnešního práva a nerovností, jakou vytváří. Ekonomická koncentrace vede bohužel k politické a na konci je autoritářský režim. Jeho prvky už tu máme. Není čas toto začít obracet? Nebo to tam chceme nechat dojít? Bez velkých změn nebo rozvolnění EU to asi nepůjde.

Brambory a živnostník (i zaměstnanec)

Ti odvážnější drobní to třeba risknou (riziko si započítají do cen!) a nějak ten nákup a prodej provedou na hraně (ne)souladu se všemi předpisy nebo za ní, zbytky volného trhu ještě (často pololegálně) fungují a tak je možné, že cena – sice ne tak rychle jako na volném trhu, ale přece – nakonec spadne do přijatelnějších hladin.

Hlavní ekonomický problém pokřivení trhu dotacemi a právní džunglí však zůstává – lidé jsou vůči němu slepí a stále si volí strany, které jim přinášejí více socialismu, tentokrát korporátního, a které vedou k nesmyslné lamentaci vlády o cenách. Vláda nemusí bojovat s větrnými mlýny a zabývat se cenami tam, kde funguje volný trh.

Ten však v Bruselu nemají rádi, nemají ho rády megakorporace, které lobbují za další a další předpisy a socialisticky laděné obyvatelstvo tomu tleská a když něco (v důsledku toho) nefunguje, požaduje ještě víc předpisů. Kocovinu léčí alkoholem, nebo jak se říká na Slovensku „klin sa klinom vybíja“. Šrouby se utahují, problém narůstá. A to jsme ještě vůbec nediskutovali ideologicky pokřivený patrh, který vytvořila německá Energiewende v energetice, s příšerným vlivem na ceny, omezení konkurence a nárůst chudoby.

V energetice se naše vláda bojí udělat, co je třeba udělat, ale to je na jiný text. Kdybychom měli levné energie s cenami kousek nad výrobními náklady, mohla by si vláda snadno vybírat daně třeba spotřební daní k energiím a nemusela by vůbec danit drobné aktivity a práce zaměstnanců i živnostníků. Mohl by se kdokoliv ihned sebrat, nakoupit brambory a rozvézt je kamkoliv. Problém by byl vyřešen prakticky ze dne na den.

KAREL MACHALA, blogosvet.cz

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

2 Comments

  1. Souhlas, až na to, že se nejedná o socialismus (výrobní prostředky nejsou vesměs v rukou státu), ale o fašismus (propojení státu s korporacemi). A nakonec ta energetika, tady se o trhu nedá mluvit ani náhodou. To je kartel (řízený státem/EU) jak prase.

  2. Souhlas s energetikou, a ano, korporátní socialismus je blízko fašismu. Socialismus má jen v komunistickém pojetí všechny výrobní prostředky v rukou státu, který ale není ničím jiným než monopolní korporací ovládanou Stranou. Jsou i jiné definice socialismu, od slova socialis – společný. Fašismus formálně zachovává soukromé vlastnictví, které ale spoluřídí, oligopolizuje až monopolizuje, rozdíl se může dost stírat. Proto používám pojem korporátní socialismus, marxistickou definicí bych se neměl tendenci omezovat. Díky za zajímavou reakci.

Napsat komentář: Vajo Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*