Přirozená neefektivita cenových signálů

Aby peníze dobře plnily svou nejdůležitější funkci, tj. tvorbu cenových signálů, nesmí se jejich hodnota měnit výrazně. Proto ideální peníze mají stabilní hodnotu. Kde hodnota se mění pouze u věcí, které jsou za peníze kupovány. Pak lidé dokážou nejlépe vyhodnocovat cenové signály bez nákladného zjišťování, která strana změnila hodnotu. Laicky řečeno lidé potřebují měřit stále stejným metrem různé věci, aby správně vyhodnotili, jestli se věc zmenšila nebo zvětšila (jestli je potřeba vyrábět kvůli nedostatku nebo začít dělat něco jiného kvůli přebytku).

Přirozeně peníze výše popsaný ideál neplní. Protože i hodnota peněz se mění podle očekávání lidí. To se děje i u peněz s omezeným (neměnným) množstvím mincí. Protože i peníze s omezeným množstvím mincí může nahradit jiné peníze, které také mají omezený množství, ale menší transační náklady, nebo s jinými výhodami. A tak zdražení chleba o 10 Kč nám tak nedává jasný cenový signál, že u chleba převažuje větší poptávka nad nabídkou. Protože lidé nevědí, jestli se změnila poptávka po zboží, nabídka zboží, nebo se změnila hodnota peněz, která je také určovaná poptávkou a nabídkou.

To, že se může měnit hodnota metru, násobně zhoršuje efektivitu lidí správně vyhodnocovat cenové signály. K tomu změna mohla být ve všech možnostech a v různé škále. Proto pro zlepšení efektivity je potřeba mít co nejmenší množství možností. Nejistota o kolik to bude a kolik to bylo, přirozeně snižuje efektivitu cenových signálů.

Trh (lidé) přirozeně hledající efektivnější způsoby a tak zkouší zlepšit efektivitu centrálním monetárním řízením množstvím peněz v oběhu a tím ustálením hodnoty peněz. Řízení množství peněz udržuje cílenou hodnotu, i když peníze ztrácí svoje uživatele, tak i když přibývají. Co u peněz s pevně daným množstvím nejde a tak při nekonkurence schopnosti nestabilně ztrácí hodnotu a při rostoucí adopci zase nestabilně roste hodnota. U řízeném množství peněz, tak lidem teoreticky zbyly jen dvě možnosti, převažuje se nabídka nebo poptávka chleba (nebo jakékoli jiné obchodované věci).

Zároveň se trh (lidé) se svými znalostmi rozhodl i zvýšit rychlost bohatnutí celého trhu tím, že nebudou cílit na 0% inflaci, ale na 2%. Co nutí lidi investovat a ne spořit, tedy i při svém zabezpečování se na stáří tvořit další bohatství které urychlí bohatnutí. Na trhu díky tomu ještě více se přesunou vzácné zdroje do rukou těch co tvoří bohatství od těch co to neumí. Trh to dělá přirozeně všude a dobře to funguje tak tuto motivaci uměle vytvořili i u peněz. Nutno dodat, lidé trpící inflací si mohou zvolit změnu, ale to se neděje. Jejich znalosti jsou tak malé, že jim přijde racionální změnit své chování na způsob přežívání z výplaty do výplaty a tím snížit svoje ztráty držením peněz. Jak z praxeologického pozorování vidíme, vše, co dělá trh, není 100 %, a tak ani regulace peněžní hodnoty není dokonalá, protože někteří lidé na trhu na ní spoléhají příliš a někteří vůbec. Důležité je, že jakékoli lidské jednání je tržní, a tak nelze centralisticky říci, že tu krizi vyvolalo řízení peněžní hodnoty, a stejně tak nejde říci, že veškerá vina je na uživatelích peněz, kteří svou nevzdělaností se chovají neekonomicky (neracionálně z pohledu těch co mají znalosti). Obě strany chybují.

Pomůže konkurence?

I přesto, že na trhu je několik konkurenčně řízených peněz, stále to dosud nevedlo k odstranění cyklických krizí. Trh dokonce zjišťuje, že zvolené řešení 2 % cílené inflace na zvýšení efektivity vytváří více lidí žijících spotřebním životem, ve kterém nevytvářejí nové hodnoty, což snižuje efektivitu bohatnutí trhu. A tak část trhu opět se vrací zpět a zkouší hledat stabilní řešení, které by dokázalo regulovat hodnotu peněz s 0 % inflací.

Trh zkouší možnost, že uživatelé peněz budou zároveň i správci peněz. Takový člověk se vyhýbá znehodnocení, tak i zhodnocení, protože mu oboje škodí. Znehodnocení mu škodí z pohledu majitele, který nechce, aby jeho věci přestaly dávat jistotu, že je v budoucnu bude moci použít. Zhodnocení mu škodí z pohledu uživatele, který chce peníze použít teď bez ztráty toho, že by v budoucnu mohl mít více. Tím se zamezí vzniku velké neshody v očekávání mezi uživateli a správci peněz. Velkému znehodnocení, nebo zhodnocení může dojít jen tehdy, když většina lidí bude mít shodné cíle nebo potřeby. Třeba při ohrožení virem, pak je toto vychýlení hodnoty peněz prospěšné. Uvidíme, jestli nový systém peněz, dnes nazývaný kryptoměny POS, uspěje.

Pár myšlenek na závěr:

Centrálně řízené peníze jsou výsledek tržního hledání efektivnějšího měření cenových signálů. Díky technologii, která umožňuje spojit motivaci uživatele a správce do jednoho člověka, může na trhu vzniknout hodnotově stabilnější peníze, u kterých lidé dokážou efektivněji měřit cenové signály. Případná velká rostoucí adopce kryptoměn nezpůsobí inflaci u státních řízených peněz, protože jsou vůči této změně hodnoty přímo navrženy. Adopce kryptoměn nejvíce překvapí zadlužené, kterým se budou zvedat úroky, aby se ureguloval pokles ceny případnou ztrátou uživatelů.

Děkuji že se zajímáte o důsledky lidského jednání.