Nedostatek míst na středních školách?

Nelze se divit nedostatku míst na středních školách. To je dáno jednoznačně politikou EU a těch, kdo EU podporují. EU z nás potřebuje mít kolonii a pro vykořisťované je vyšší míra vzdělání jednoznačně nežádoucí.

“Překvapivý” nedostatek míst na gymnáziích

Pochopitelně, naprostá většina rodičů má zájem o co nejkvalitnější vzdělání svých dětí, které by jim umožnilo dobrou profesní kariéru. Proto zájem o gymnázia, která jediná takovýto typ vzdělání poskytují, je překvapivý pouze pro státní úředníky, kteří u nás mají vzdělávání na starost.

Problém vidím v tom, že ostatní typy středních škol poskytují pouze jakýsi výsek všeobecných informací a k tomu jakési informace speciální, zaměřené na méně kvalifikované profese. Z tohoto důvodu mají absolventi těchto škol problémy s přijetím na většinu vysokých škol.

Prostě, jak na lékařskou fakultu se spíš dostane absolvent gymnázia než střední zdravotní školy, tak na techniku se dostane spíš absolvent gymnázia než průmyslovky.

Byly časy, kdy tomu tak, zejména v tom druhém případě, nebylo a průmyslovky poskytly svým absolventům vzdělání takového rozsahu a hloubky, že jejich absolventi měli před gymnazisty na vysokých školách technického typu značné výhody. To, že tomu tak není, je jednak dáno snížením kvality výuky na průmyslovkách, jednak absurdizací přijímacích zkoušek na vysoké školy, kdy student musí řešit různé “všeobecné” otázky, které s jeho kýženým studijním i profesním zaměřením nijak nekorespondují.

Vrcholem jsou pak jakési “univerzální zkoušky”, pro všechny typy vysokých škol identické, které představují překážku především pro talentované a motivované uchazeče o studium. Vzhledem k tomu, že nám tuhle idiotštinu vnutila EU, je docela možné, že právě tohle je záměr. Je to prostě jiná forma zavření vysokých škol, jaké tu bylo za Němců, doplněná tím, že se VŠ učitelé musejí potýkat s masami netalentovaných a nemotivovaných studentů.

Důsledky

Důsledky jsou jasné: Je silný převis poptávky po úplném středoškolském vzdělání, použitelném pro přijímací zkoušky na VŠ. A to dokonce i při současných, poměrně slabých, ročnících. Sekundárním důsledkem jsou všechny možné nešvary, spojené s tímto stavem. Od přímé korupce až po “speciální kurzy na přijímací zkoušky”, umožňující příjmy řadě osob. Tyto “kurzy” jen ukazují, že jsou organizace, které mají nadstandardní přístup ke znění otázek na přijímacích zkouškách, jaký nemají např. střední školy.

Obecným důsledkem je ovšem stále vyšší počet talentovaných a motivovaných mladých lidí, kteří v důsledku neúspěchu v našem školství odcházejí za vzděláním do zahraničí (zpravidla s velmi malou pravděpodobností návratu). Opět je to jev, který je silně nevýhodný pro nás a velmi výhodný pro země, do nichž tito mladí lidé odcházejí (nejčastěji státy původní E12).

Dlouhodobý horizont

Dlouhodobé důsledky jsou jasné: úbytek mladých, talentovaných lidí. “Ubití” těch talentů, kteří proto, že neznali přesné datum bitvy u Kreščaku nemohou bádat na inženýrském řešení moderních jaderných reaktorů, ale zametají dvůr v nějaké pochybné fabrice. Nebo odešli do ciziny, kde se perfektně uplatnili, a ty jaderné reaktory vyvíjejí pro jiný stát (který z toho má značné benefity).

Takový dlouhodobý a systematický úbytek talentovaných lidí si ani ten nejvíce talenty oplývající národ prostě nemůže dovolit.

Přitom u nás tento stav trvá minimálně od počátku tohoto tisíciletí, takže vznikla už téměř kompletní “ztracená generace” organizátory našeho školství pohřbených talentů. Toto se nutně musí promítat i do ekonomiky státu jako celku, protože prostě stále klesá výkon průměrného pracovníka ve výrobě, tedy ve sféře, z níž je prakticky živena celá společnost.

Problém technického vzdělání

Část problémů se středním technickým vzděláním jsem nastínil o něco výše, nicméně není to zdaleka vše.

Ze svých školních let pamatuji stavebnici “Mladý chemik” a na střední škole jsem chodil do chemického kroužku, vedeného středoškolským profesorem chemie, který byl jedním z autorů této stavebnice.

Faktem je, že dnes by tato stavebnice neprošla přes šílenost, zvanou REACH, protože v ní byla řada chemikálií, pomluvených touto organizací jako “šíleně škodlivé”. Stejně tak byla v mých školních letech mou oblíbenou knížkou publikace Ludvíka Součka, “Jak se světlo naučilo kreslit”. Tato kniha obsahuje spoustu receptů na jednoduché pokusy s fotografickými technikami, z nichž řada je dnes nerealizovatelná, protože vyžadují “šíleně nebezpečné” (podle REACH) chemikálie. Už první v knize uvedený recept (světlotiskový modrák, využívající citlivost solí chromu a železa ke světlu) potřebuje “šíleně nebezpečný” dvojchroman draselný, s nímž jsem běžně ještě na začátku 90. let jako fotoamatér při “postprocesingu” černobílých zvětšenin a diapozitivů (jako např. některé druhy tónování) pracoval.

Takže naší mládeži je uzavřena cesta ke přirozenému získávání znalostí a dovedností, jaká, paradoxně, v socialistickém režimu uzavřena nebyla.

Popsaná situace je podobná 60. létům u nás a v dalších socialistických zemích, kdy v západních zemích existovaly kroužky, v nichž se stavěly a programovaly první jednoduché digitální počítače (a tímto obdobím prošla naprostá většina “otců” současného Silicon valey), zatímco ve “státech míru a socialismu” byla kybernetika “buržoasní pavěda” a na trhu byl i umělý nedostatek součástek, které mohly sloužit k podobnému modelování.

Dnes je v EU také srovnatelný stav v oblasti GMO, kdy v řadě civilizovaných států jsou tyto organismy běžně dostupné a existují i technické kroužky pro mládež, v nichž je možno si tyto technologie “ohmatat”. Také proto tamní populace daleko méně podléhá blekotání lhářů a podvodníků z řad ekologických organizací o “škodlivosti GMO”, zatímco naprosto nekompetentní vedení EU tyto hysterické lži vyslyšelo, GMO zakázalo, a skoro každé zdejší dítko nyní ví z ekologické výchovy, že “v GMO jsou šíleně nebezpečné geny, zatímco v přirozených organismech žádné geny nejsou”.

Zmiňoval jsem také problematiku průmyslovek, z nichž nyní vycházejí spíše “vyučenci bez profesních dovedností”, než “poloviční inženýři, schopní se stát inženýry kompletními”, jak tomu bylo dříve.
Problémy má, pochopitelně i celé technické vysoké školství.

Důsledkem je, mj. úpadek našich (míněno celou společnost, potažmo stát) schopností zajistit si potřebné technické prostředky vlastními silami. Válka na Ukrajině přitom jasně ukázala, že soběstačnost v řadě oblastí je naprosto klíčová. V době míru se dá skutečně koupit skoro vše. Jakmile ovšem začnou válečně “lézt tlustý do tenkejch” je zle. Ono “zle” krásně demonstruje vzpomínka detektivkáře Zábrany v jeho knize, odehrávající se v době Mnichovské krize, na reklamu na plynové masky: “Ani bratr ti při plynovém útoku nepůjčí masku.” Obávám se, že pro vztahy mezi státy platí naprosto to samé.

Co s tím?

Tlaku na gymnázia by se mohlo uvolnit do jisté míry tím, pokud by se jednak rozšířilo učivo na průmyslovkách natolik, aby zájemci o následné studium na vysoké škole technického charakteru měli u přijímacích zkoušek dostatečnou šanci. Na druhé straně by asi bylo vhodné opravdu odstranit z přijímacích zkoušek když ne všechny, tak alespoň většinu zcela “mimoňských” otázek, které se míjejí jak se studijní látkou na příslušné vysoké škole, tak i s následnou profesí.

Dovolím si rovněž dopustit kacířství: Měli bychom minimálně stejnou péči, jakou věnujeme prakticky bezperspektivním postiženým jedincům, věnovat též dětem talentovaným. Řečeno pragmaticky: Měli bychom těm talentům věnovat péči větší, protože návratnost takto investovaných peněz bude vyšší.

Pochopitelně, většina škodlivých idiotismů v našem školství je dílem sociálně demokratických ministrů, za jejichž šéfování tomuto resortu šlo naše školství naprosto jednoznačně do kopru. A ani ministři z ANO (které má v některých ohledech sociální demokracii blízko a vyluxovalo jí část voličů) nebyli lepší.

Přetlak požadavků na gymnázia zcela jednoznačně ukazuje koncepční špatnost našeho školství, která přetrvává delší dobu, Naše školství potřebuje dramatické až drastické změny, včetně změn celkové koncepce. Pokud jsou takové změny v rozporu s direktivami EU, je to jen další z mnoha důvodů tuto organizaci opustit.