Ztráta sociálních vazeb vede k formování mas a vzestupu totalitního státu

Psychologický jev, kdy jedinci, kteří se cítí odtrženi od svého přirozeného a sociálního prostředí a zažívají bezcílnost života, začnou fanaticky věřit v určitý narativ – i když je absurdní –, je specifickým druhem skupinové formace nazývaný masová formace, vysvětlil Desmet v pořadu „American Thought Leaders“ televize EpochTV.

Jedinci, kteří se nacházejí v zajetí masové formace, jsou slepí k absurditě skupinového narativu až do té míry, „že se stávají radikálně netolerantní k nesouhlasným názorům, a nakonec stigmatizují a snaží se zničit lidi, kteří s tímto narativem nesouhlasí,“ vysvětlil Desmet.

Pro narativ, kterému věří, jsou ochotni obětovat vše, co pro ně bylo dříve důležité, dodává Desmet, který je jedním z předních světových odborníků na fenomén masové formace a je také autorem knihy „Psychologie totalitarismu“.

Podle Desmeta například během íránské revoluce v roce 1979 došlo k incidentu, kdy íránská matka udala svého syna vládě, že není dostatečně loajální vůči státu, a pomohla ho popravit.

„Právě tento druh masové formace vede ke vzniku totalitních států,“ dodává.

Totalitní stát a klasická diktatura

Totalitní stát se vždy opírá o určitou část společnosti – obvykle 20 až 30 procentech obyvatelstva – která se stane fanaticky přesvědčenou o určitém narativu a určité ideologii, například rasistické ideologii v nacistickém Německu nebo marxistické ideologii v Sovětském svazu, vysvětlil Desmet. Této fanatické části společnosti se spolu s několika vůdci podaří převzít kontrolu nad státem a vytvořit tak totalitní stát, dodal.

Klasické diktatury i totalitní státy kontrolují veřejný a politický prostor, ale totalitní stát kontroluje také soukromý život prostřednictvím své obrovské „tajné policie“ tvořené částí obyvatelstva fanaticky věřící ve státní narativ, uvedl profesor.

Klasická diktatura se od totalitního státu liší tím, že zahrnuje pouze malou elitní skupinu – diktátorský režim –, která svým agresivním potenciálem vyvolává v obyvatelstvu strach do té míry, že obyvatelstvo přijímá společenskou smlouvu jednostranně vnucenou režimem, upozorňuje Desmet.

„V klasické diktatuře je těžiště systému v diktátorském režimu. Pokud se vám podaří eliminovat část režimu … obvykle se diktátorský systém zhroutí.“

V totalitním systému nespočívá těžiště až tak v elitě, ale nachází se v samotných masách, takže pokud je část totalitní elity zničena, systém prostě pokračuje dál, jako by se nic nestalo, říká Desmet. „Proto si například Stalin uvědomil, že může dokonale zlikvidovat 60 procent vlastní komunistické strany, a systém se nezhroutí. Lidé, kteří byli zlikvidováni, byli pouze nahrazeni.“

Totalitní stát se poprvé objevil na počátku 20. století díky fenoménu masové formace, který existuje, dokud existuje lidstvo, ale v té době se stával stále silnějším, vysvětlil Desmet.

Předpoklady masové formace

„Základní příčinou [masové] formace je, že se mnoho lidí ve společnosti musí cítit odtrženo od svého přirozeného a sociálního prostředí,“ řekl Desmet.

„Počet osamělých lidí se v průběhu posledních dvou nebo tří století zvýšil v důsledku vzestupu mechanistického pohledu na člověka ve světě, industrializace světa a využívání technologií.“

„Jakmile se lidé dostanou do tohoto stavu odloučení, začnou obvykle pociťovat bezúčelnost nebo nedostatek smysluplnosti života.“ To je druhý krok vedoucí k masové formaci, uvedl profesor.

Třetím krokem je, když se u lidí objeví takzvaná volně plovoucí (nespecifikovaná) úzkost, frustrace a agrese, aniž by věděli, kvůli čemu se cítí úzkostní, frustrovaní a agresivní, řekl Desmet.

„Jedná se o vysoce averzivní duševní stav, protože lidé mají pocit, že ztrácejí kontrolu.“ Nedokážou svou úzkost ovládat a nevědí, před čím by se měli chránit, dodal.

Jak se vyvíjí masová formace

Pokud je za těchto podmínek prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků šířen narativ, který označí konkrétní objekt úzkosti a poskytne strategii, jak se s tímto objektem úzkosti vypořádat, pak může existovat obrovská ochota podílet se na této strategii a zaměřit agresi a frustraci na tento objekt, řekl Desmet.

„To je první krok každého velkého druhu masové formace, ať už mluvíme o křížových výpravách … nebo o Francouzské revoluci, komunismu v Sovětském svazu či vzestupu nacismu v nacistickém Německu.“

Druhým krokem a nejdůležitější věcí je, že když se lidé začnou podílet na strategii vypořádávání se s objektem úzkosti, začnou se znovu cítit propojeni, ale toto nové sociální pouto nevzniká mezi jednotlivci, kteří se spojují s jinými jednotlivci; je to pouto vytvořené jako samostatné spojení mezi každým jednotlivcem a kolektivem, vysvětlil Desmet.

Vzniká tak nová skupina, ale její solidarita není „typická solidarita, která existuje v mase nebo v davu, není solidaritou mezi jednotlivci. Je to solidarita každého jednotlivce zvlášť vůči kolektivu,“ řekl.

Formování masy je úplně stejné jako hypnóza, což je další důvod, proč lidé nadále věří tomuto narativu, i když je nepřesný, nevědecký nebo zcela absurdní, upozorňuje Desmet.

Hypnóza nastává, když někdo dokáže odvést svou pozornost od reality a zaměřit veškerou svou pozornost a psychickou energii na jeden malý aspekt reality, vysvětluje Desmet. Když je člověk v hypnóze, přestává vnímat i silnou fyzickou bolest, jako například při operaci, dodal.

„[Takto] silný je tento mechanismus soustředění pozornosti, který existuje v hypnóze, v iluzionismu a také v masové formaci.“

Masová formace vede nejen k tomu, že je velká část společnosti, která není ochotna se podřídit skupinové ideologii, vyloučena z veřejného prostoru a zničena, ale nakonec vede i k sebedestrukci samotných mas, řekl Desmet.

Formování mas během pandemie covidu-19

Těsně před pandemií covidu-19 byl počet lidí, kteří se cítili osamělí nebo odtržení od svého přirozeného a sociálního prostředí, obrovský a nikdy předtím nebyl tak vysoký, upozornil Desmet.

„Celosvětově 30 procent populace tvrdilo, že nemá vůbec žádné smysluplné vztahy a že se s ostatními lidmi spojuje pouze prostřednictvím internetu.“

Před pandemií více než 60 procent lidí na celém světě považovalo svou práci za takovou, která nemá vůbec žádný smysl, a pouze 15 procent uvedlo, že jejich práce smysl má, řekl Desmet.

„Všiml jsem si, jak všechny negativní psychologické parametry, jako je stres a deprese, úzkost, vyhoření a tak dále, začaly exponenciálně narůstat. … Už jsem měl pocit, že společnost je připravena na rozsáhlou masovou formaci.“

Masová formace vysvětluje, proč lidé během pandemie covidu-19 přijali drastická omezení, která jim bránila pomoci někomu při nehodě bez použití roušky a rukavic nebo navštívit umírajícího starého rodiče, dodal profesor.

Desmet uvedl, že podle jeho názoru údaje prezentované mainstreamovými médii dramaticky přeceňují nebezpečnost viru a zároveň podceňují nebezpečnost opatření, která byla přijata v reakci na pandemii.

Za normálních okolností by měla být před zavedením pandemických opatření provedena analýza nákladů a přínosů, ale navzdory varováním některých vědců a některých institucí se podle Desmeta o takovou analýzu nikdo nezajímal.

Řešení masové formace

Řešením totalitního státu, který vznikl masovou formací, není zničení elity, jak si možná někteří myslí. Je to proto, že dokud je společnost v zajetí masové formace, „bude znovu a znovu vytvářet stejnou elitu“, řekl Desmet.

Problém lze vyřešit pouze tehdy, pokud dostatečný počet lidí, kteří si jsou této masové formace vědomi, nepůjde s mainstreamovým narativem, řekl Desmet.

„To je jediné skutečné řešení a v takovém případě, pokud se nám podaří začít s jiným způsobem myšlení, uvidíme, že se zformuje nová elita a že elita, která existuje nyní, spontánně přestane existovat.“

Měli bychom se zaměřit na snahu žít podle zásad lidskosti, snažit se je znovu objevit, snažit se promlouvat „ve světě, který se stává stále více nelidským“, řekl Desmet.

„Dělící čára mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka,“ parafrázoval Desmet sovětského disidenta a nositele Nobelovy ceny Alexandra Solženicyna.

„Lidé se musí znovu spojit se svým životním prostředím, a to znamená, že musíme přejít ke společnosti s mnohem větší lokální produkcí všemožných věcí, které potřebujeme k přežití. … Musíme pěstovat a podporovat pravdivou řeč ve společnosti.“

Všem těmto podmínkám, které vytvářejí sociální izolaci, nedostatek smyslu života, volně plovoucí úzkost, frustraci a agresi, je třeba se vyhnout, dodává profesor.

Desmet také varoval před používáním násilí k odporu proti totalitnímu systému, protože každé použití násilí bude masami využito k ospravedlnění likvidace lidí, kteří se staví proti dominantnímu narativu.

„Odpor zevnitř totalitního systému může být úspěšný pouze tehdy, pokud se bude držet zásad nenásilného odporu.“