Nepleťme si ekonomii s cenovou kalkulací

Tito lidé by se určitě dobře uplatnili v cenovém oddělení socialistického podniku, kde by prováděli cenovou kalkulaci a snažili by se pro podnik získat co nejlepší cenu v netržní, a navíc od světových cen imunizované ekonomice. Každý z nich ohromuje znalostí vývoje jednotlivých složek různých cen. Všichni asi studovali obor účetnictví nebo ekonomiku průmyslu. Mají obdivuhodné znalosti spousty dat a detailů (jak např. v Týdeníku Echo předvedl hlavní ekonom ČEZu, neekonom Řežábek), ale tito lidé asi nestudovali ekonomii a určitě ne makroekonomii.

Proto nikoli náhodou nemluví o nabídce a poptávce (výjimkou je ekonomický publicista Milan Smutný), i když je úplně evidentní, že ceny určuje vývoj nabídky a poptávky. Tito lidé jsou podnikovými cenovými kalkulátory, což může mít jistý smysl při konstantnosti nabídky a poptávky a při makroekonomické rovnováze. Tedy při absenci trhu (cenová kalkulace je důležitá při vyjednávání socialistického podniku s plánovačem a při vyjednávání dnešního podniku s ministerstvem financí či průmyslu) a při absenci inflace. Ani jedno z toho není naší realitou, i když je vyjednávání podniků s vládou už zase definiční charakteristikou naší smíšené ekonomiky post-transformačního typu.

Trh na nás doléhá dnes a denně a každé zakolísání nabídky se ihned projeví. Proč i v dnešní kritické chvíli naši „cenaři“ nechávají stranou diskusi poklesu nabídky (jak její celkové velikosti, tak změny v její struktuře) způsobenou zeleným blouzněním a politikou Green Dealu spojenou se zavíráním dolů, ropných vrtů a jaderných elektráren, s jejich démonizací CO2, s umělým zvyšováním cen energie a s jejich „odstřiháváním se“ od „ruského“ plynu? Co s tím má společného jejich „cenařská kalkulace“? Opravdu si myslí, že „vykalkulují“ nějakou správnou (pro všechny přijatelnou) cenu? Není to opět onen Hayekův „Fatal Conceit“, fatální omyl, či blud, či podvod? Ekonomové by to „cenařům“ měli říci.

Asi by jim měli říci i to, že rychlé zvyšování příjmů (a bohatství) jednotlivců a celých zemí vede k rostoucí poptávce po energiích – a když se nabídka nemění (natož když klesá) – k nevyhnutelnému zvyšování cen energií? A že je to navíc děláno záměrně? A že to žádnou kalkulací cen nezměníme?

Neměli by jim ekonomové říci (říkají to jen někteří z nich, Hampl, Michl, Skopeček, Zamrazilová), že máme makroekonomickou nerovnováhu, že máme převahu poptávky nad nabídkou, že máme inflaci a že ceny rostou a porostou – bez ohledu na to, co budou říkat cenaři? A že to bude tak dlouho, než bude převaha poptávky odstraněna?

Cenaři, jak dokonale předvedl ve svém jinak inteligentním rozhovoru hlavní ekonom ČEZu, trh a makroekonomickou situaci neberou v úvahu. Vláda by měla naslouchat i jiným ekonomům.