„Nic jsem neplatil a ta částka absolutně nesouhlasí!” Chápu, že vyřčené zní podobně uvěřitelně, přesně to se ale opravdu může stát. Berte to jako poučení, abyste se náhodou nedostali do stejné šlamastyky.
Jednoho krásného dne loňského roku jsem si koupil pro mě nové auto. Bylo dovezeno z Německa jednou z místních firem, která se postarala i o veškeré další formality. Vůz tedy dostal čerstvé české „papíry” včetně nové registrační značky, vše bylo vyřízeno bez jakýchkoli problémů. Auto bylo ještě dlouho v záruce, takže bez potíží získalo novou technickou, bylo pojištěné a – pochopitelně – jako slepé k houslím přišlo k odpovědnému novému majiteli, který s ním nebude dělat žádné vylomeniny, že? Tak co by se jen mohlo pokazit?
Několik měsíců jsem s ním jezdil bez jakýchkoli problémů, vyjel s ním opakovaně do zahraničí, koupil si na něj dálniční známku, nic nenasvědčovalo tomu, že by do našeho soužití mohl někdo nebo něco špatného vstoupit. Až to přišlo. „Pane řidiči, silniční kontrola,” oslovil mě jednoho dne policista. Z takových věcí si obvykle nic nedělám, vše mám přece v pořádku, i lékárničku bych nakonec předložil ke kontrole, kdyby na to přišlo. Policista se s kolegou chvíli probíral dokumenty, které jsem mu předal, až mě s vážnou tváří vyzval k vystoupení z vozu.
Chvíli mi ukazoval auto, chvíli osvědčení o registraci auta, ať mu řeknu, co to má znamenat. Prohlížel jsem si obojí, nechápal jsem. Vidím provozovatele, adresu, datum registrace, dívám se na i druhou osvědčení, vše je normální. Když jen mlčky kroutím hlavou, vysvětlí mi to: „Registrační značka auta nesouhlasí s registrací,” řekl suše. A v tu chvíli jsem suše polkl i já. Mít v Česku na autě jinou značku je něco jako hrdelní zločin.
„Řízení vozidla, na němž v rozporu s jiným právním předpisem není umístěna registrační značka nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena,” praví přesně české právní normy a stanoví vedle pokuty v blokovém řízení také zákaz činnosti minimálně na 6 měsíců. Pochopitelně jsem začal přemýšlet, jak je to vůbec možné. První myšlenka je, že vám značku někdo vyměnil, minimálně jedna ale byla přidělaná tak, že to nebylo rozumně možné. Druhá myšlenka přišla na to, že je tedy jiná na každé straně vozu, ani to se ale nepotvrdilo. Když jsem si pak prohlédl, že v papírech končí registrace čísly 31 a na autě je 34, začalo mi to docházet – tohle spletl někdo jiný.
Podezíral jsem nepozorného úředníka, stačilo ale pár telefonátů a bylo jasno. Firma, která registraci prováděla, přihlašovala několik aut v řadě, značky s čísly 31 a 34 na konci ale byly tak podobné, že je někdo zaměnil a připevnil na špatná auta. Nevšiml si toho nikdo. A bohužel to nenapadlo ani mě. Na jednu stranu nepopírám svou faktickou zodpovědnost, na tu druhou – v životě jsem koupil řadu aut a nikdy mě ani nenapadlo kontrolovat, jestli registrace v dokladech souhlasí se značkou na autě. Nikdy, prostě jsem hodil doklady do přihrádky u spolujezdce a jel. Tentokrát jsem to bohužel udělat měl.
Policistům jsem to vysvětlil, byli chápaví. Asi jsem pro ně byl chvíli něco jako „zloděj aut, vrah a vyděrač”, jak praví znělka Kobry 11, takže můžu být rád, že nezahájili střelbu, nespoutali mě a dovolili mi nechat auto odtáhnout do firmy, která vše způsobila. Ale to víte, zákon je zákon, takže hlásit se to musí. Skončil jsem před správním orgánem, kde se snažím ospravedlnit. Mé šance jsou ale minimální a na stará kolena budu nejspíše muset přijmout trest zákazu řízení za to, že… někdo prohodil dvě podobné značky. Neudělal jsem nic, čím bych byl na silnici nebezpečný, přesto zákon nedává prostor potrestat tento skutek bez zákazu řízení nejméně na půl roku. „Po třech měsících vám to v takovém případě určitě vrátí,” říká právník. No není to skvělé?
Pikantní – a jde to nyní k mé tíží – je, že jsem v mezičase nepřímo dostal varování, které mi mohlo otevřít oči. Do firmy mi totiž před několika týdny přišla pokuta z Německa, ze Stuttgartu vázaná ke dni, kdy jsem tam zaručeně nebyl. Kouknul jsem se na fotku z radaru a říkám si, že to přece nejsem já. Podívám se na registraci, která mi nebyla celkově moc povědomá, protože auto nemám zase tak dlouho, tak jsem se pro jistotu podíval na fotky vlastního vozu a uklidnil se. V dopise bylo na konci 31, na autě 34, říkal jsem si, že se asi spletl systém rozeznávání značek nebo přeshraniční výměna informací probíhá ručně a někdo se překlepl. Takové případy už jsme tu měli.
Kdybych se byl býval podíval do dokladů a ne na auto, mohlo být vše jinak, ale nestalo se. Do Stuttgartu jsem napsal, že to není mé auto a asi se spletli, jenže nespletli. Tedy nespletli si značku, ta jediná mi patřila, teď si ještě můžu připlatit 40 Eur za přestupek provedený někým jiným ve voze, který mi ani nepatřil. Možná mi je někdo zaplatí, ale popravdě řečeno je mi to celkem ukradené, postih u nás bude bolet mnohem víc.
Bohužel dopadlo to tako, u prodejce jsem se setkal s druhým vozem, jehož majitel měl více štěstí, nechytli ho. Ani on o ničem netušil, navíc – a to je další pikanterie – auto v mezičase přepsal z jednoho subjektu na jiný a ani při evidenční kontrole si ničeho nevšimli. Při „evidenčce” kontrolují kdejaký nesmysl, ani je by ale nenapadlo podívat se na registrační značku. Též si toho nevšiml žádný z automatických systémů lovící kradená auta a jiné nesrovnalosti, prostě dlouhé měsíce jezdily po Evropě dvě auta s neodpovídající registrací a všiml si toho náhodou až policista při silniční kontrole. Bylo by to skoro vtipné, kdyby následky nebyly tristní.
Proč o tom všem píši? Berte to jako poučení. Ačkoli prodejce řekl něco jako, že jde o politováníhodný omyl, který se může stát maximálně jednou za deset let, něco podobného se u firmy prodávající auta bez předchozí české registrace může sát docela snadno. Pro jistotu si tak po převzetí vždy zkontrolujte přidělenou značku a údaje v dokladech, nemusí být stejné. Já si o tom asi budu pár měsíců povídat s taxikáři, řidiči autobusů a novými kamarády na bicyklech…
(22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Pokud autor “Walter Kraft” je TEN Kraft, tak bych na omyl a překlep moc nesázel a může být opravdu rád, že ho nezastřelili, když “kladl odpor při zatýkání”. Ale co není, může být, třeba je to jen takové přátelské varování.
Tak zpět, ta paměť. Dotyčný Kraft je Michal.
Přečtěte si co doporučují neomarxisté jako jeden z prostředků k rozvrácení společnosti.
Nesmyslné zákony a jejich vymáhání.