Daniel Vávra: Divím se, že jsem první Čech, který kvůli cenzuře zažaluje Facebook

Sám sebe označujete na sociálních sítích jako bambilionáře. Bylo by synonymem slovo čvrtmiliardář?

To už ale také používám, i když nevím, jestli je dobře to vůbec zmiňovat.

Vycházím z toho, jak sám sebe prezentujete.

Ta transakce (prodej Vávrou spoluzaloženého herního studia Warhorse do rukou THQ Nordic v roce 2019, pozn. red.) byla veřejná, takže každý, kdo to chtěl vědět, tak už to ví. Potom už to asi nemá cenu zakrývat, ale možná to je dnes takové až příliš provokativní.

Provokace vás ale docela baví, ne? Přijde mi, že s prvkem kontroverze třeba zrovna na sociálních sítích záměrně pracujete.

Záleží na míře. Provokace ve smyslu, že vás kvůli ní vyhodí z práce nebo zruší projekt kvůli tomu, že jste někde něco napsal, už není příjemná záležitost. Na druhou stranu nutno dodat, že ohýbat hřbet před idiocií se mi také nechce. Kdyby dnes tolik věcí nepůsobilo kontroverzně, za provokatéra bych vůbec nebyl. Ale příležitost zjevně dělá zloděje.

Na svém facebooku jste se dotknul i investic, když jste se vyjádřil pozitivně o bitcoinu. Investoval byste do něj všechny své volné peníze?

Ani omylem, byť tomu relativně věřím. Myslím, že hodně lidí něco jako bitcoin potřebuje, takže nezmizí. Teď je jenom otázka, co se stane, až to někomu začne fakt hodně vadit a bude s tím bojovat, nebo co se stane, až se objeví něco významně lepšího.

Jakou potřebu bitcoin naplňuje?

Primárně splňuje nezávislost na zkorumpovaných globálních kartelových zpolitizovaných institucích, které dělají s finančními trhy dost podivuhodné věci. Věci, o nichž si nejsem jist, že dobře dopadnou. Přijde mi, že se děje „velký špatný“, všechno se nafouklo, akciové trhy neodpovídají hospodářskému výkonu. Všichni se tváří, že to bude dobré, ale nebude. Něco se musí stát. Bitcoin nejde moc regulovat, proto je dobře v něm část majetku mít.

Kryptoměně věříte, ale jen relativně, ne na sto procent?

Ničemu nevěřím na sto procent, asi nikdy bych nedal všechno do jedné věci.

Kam je dnes vhodné ještě uložit peníze?

Těžko říct, taky by mě to zajímalo. Bavím se o tom s lidmi a ještě jsem nedostal nějakou chytrou radu, kterou bych se chtěl řídit. Investuju nicméně do toho, co jen tak nezmizí a bude potřeba nehledě na to, jestli nepřijde nějaký světový krach. Třeba akcie AMD, které jsem kupoval na 18 dolarech. Dnes stojí 90. Mají nejlepší procesory na trhu, vyrábějí čipy do všech konzolí. Ty teď platí za nedostatkové zboží a pokud jde o čipy, potřeba budou stále. Proto považuji AMD za poměrně bezpečnou investici. To třeba u takové Tesly, zčásti závislé na dotacích a příslibech budoucnosti, si jistý rozhodně nejsem. Do ní jsem třeba peníze nedal a nelituji.

Co nemovitosti?

Hrozí, že lidé budou do nich tak dlouho investovat a tím šponovat jejich ceny a nedostupnost, až bude zvolen někdo, kdo je začne znárodňovat. Někde, třeba v Berlíně, se to už trochu začíná dít a signály typu, že by se něco mělo dělat s lidmi, kteří mají hodně bytů, zaznamenávám i v Česku. Ani taková investice už není žádná tutovka. Jedině snad ještě zlato zakopané na zahradě, pokud ho teda nezačne vozit Musk z vesmíru nebo něco takového.

A nějaké jiné kryptoměny než bitcoin vás nezaujaly?

Já tomu vlastně moc nerozumím. Řídím se v tomto směru selským rozumem – vycházím z toho, zda je nějaká věc potřeba, dává smysl a existuje po ní poptávka. Pokud na mě pak nějací lidé vytahují jakési kryptické výrazy, grafy a teorie, tak jsem úplně mimo. Když však vidím úspěšnost predikcí kryptoměnových expertů, tak si myslím, že o nic nepřicházím. Přijde mi, že když něco předvídají, stane se opak.

Řada expertů by možná dodala, že na kryptoměnách je zajímavá i jejich podkladová technologie. S pomocí blockchainu chce třeba Project Liberty s podporou miliardáře Franka McCourta vybudovat základ decentralizované obdoby Facebooku. Zřejmě ale nevěříte, že by jeho dominance měla řešení v podobě vzniku inovativní konkurence, jinak byste nestál za peticí Stop cenzuře s 24 tisíci podpisy…

Stát se to může, ale pokládám za vyloučené, že by k tomu došlo do příštích prezidentských voleb v Americe. Situace, na kterou upozorňujeme, se přitom rychle zhoršuje. Před dvěma roky jsem si mohl na Facebooku psát v zásadě, co jsem chtěl. Za poslední půl roku jsem ale dostal už sedmkrát ban. Nedomnívám se, že bych přitom psal nějaké nechutnosti nebo porušoval principy základní slušnosti.

Poslední stopku jsem dostal za reakci vůči člověku, který ostatním lidem psal, že být v 90. letech, tak je zavře do kufru a shodí do Orlíku. Sdělil jsem mu, že se chová jako idiot. Následoval ban za kyberšikanu. Za komentáře ke komentářům jsem dostal i všechny další stopky.

Obecně nepomáhá ani pandemie, kdy všichni žvaní o šíření dezinformací. Přitom mi nepřijde, že by se v chování lidí něco změnilo v porovnání se stavem před pěti až deseti lety. Vždycky existovali hlupáci, kteří si mezi sebou vykládali blbosti. Když se někdo nechce nechat očkovat, tak je to jeho boj. Obzvláště, pokud je mu 70 nebo má nějakou nemoc.

Nechal jste se slyšet, že chcete na Facebook podat žalobu. Už k tomu došlo?

Ještě to řeší právník, přidám do toho informace o posledním banu, který jsem dostal nedávno. Tam bylo vtipné, že už se proti tomu nešlo ani odvolat. Prý když je koronavirus, Facebook odvolání nedělá, nemá na to zřejmě čas.

Už víte, kvůli čemu přesně chcete firmu žalovat – neplnění licenčních ujednání, diskriminace klientů, nebo něčemu úplně jinému?

A to je přesně ono. Všichni říkají, že neexistuje lidské právo být na nějakém Facebooku a podobně. Jenže celý problém spočívá v tom, že společnost nějak funguje a je běžné, že ji regulujeme, aby fungovala dobře nebo někdo třeba nezneužíval dominantní postavení na trhu. Tady v hospodě si taky nemůžu třeba jen tak plamenometem šlehat plameny do vzduchu. Výrobci plamenometů by přitom mohli tvrdit, že je to každého věc, do jaké výšky chce kdo šlehat plameny. Pokud jde o Facebook, ze služby na sdílení koťátek a statusů se stal zásadní informační kanál, odkud většina populace čerpá informace.

To samo o sobě ještě nemusí být problém.

Facebook ale kontroluje, komu jaké informace zobrazí. Jeho algoritmy něco selektivně ukazují, něco skrývají. Tím může dominantní firma snadno a skrytě třeba ovlivňovat veřejné mínění.

Nevíme, podle jakého klíče její algoritmy přesně fungují, i když tvrdí, že to dělají kvůli vašim preferencím. A takový Google třeba nějaké články schválně vůbec nenajde. To už není otázka jejich odsunutí do pozadí algoritmem. V takovém případě technologické firmy kontrolují veřejnou debatu, nastolují témata či ovlivňují předvolební kampaně. A pokud jde o argument založení vlastní sociální sítě, tak příklad Parleru ukázal, jak lze kartelovou dohodou společností ze Silicon Valley takovou sociální síť zničit (Parler měl problém mimo jiné pronajmout si servery, na kterých by fungoval, pozn. red.)

Jak velkou šanci vaše žaloba má?

Právníci mají protichůdné názory. Podle jednoho by to měl být snadný případ asi jako neuznaná reklamace bot. Jiní jsou opatrnější a varují, že Facebook má vlastní podivuhodná a neurčitá pravidla.

Pak je otázkou, zda bude soud řešit, jestli hláška “chováte se jak idiot” představuje akt kyberšikany. To je také jádro toho problému, že se pod některá “pravidla” dá zahrnout takřka cokoliv. Další problém prý může být i to, že Facebook má sídlo v Irsku. Ale tak zkusíme to a uvidíme. Mě vlastně překvapuje, že jsem v Česku první. Když prohrajeme, bude důvod to hnát výš s tím, že je třeba něco změnit v legislativě. V případě vítězství ukážeme ostatním, že má cenu se bránit.

Nebylo by nakonec z vašeho pohledu nejlepší, kdyby došlo k rozdělení Facebooku či Alphabetu přes antimonopolní zákony a uvolnění prostoru konkurenci?

V tomhle řešení nevidím. Ty firmy jsou třeba v Německu či Francii ze strany státu nuceny mazat obsah. Preventivně tedy toho mažou víc, než by musely, protože jim hrozí tresty. Není navíc moderní říkat, že svoboda slova je dobrá a korporace se na téhle společenské náladě vezou. Lepší by bylo Facebooku nastavit takové pravidlo, ne že něco mazat musí, ale že naopak nesmí. Pokud by byl problém, že někdo něco píše na internetu, například výzvy k terorismu, tak ať to řeší soudy.

V Polsku by chtěli věc vyřešit tak, že pokud jde o legální obsah, Facebook jej nesmí cenzurovat. Pokud firma zakročí, uživatel by se podle vládního návrhu zákona mohl odvolat k úřadům a ty potvrdí legálnost či nelegálnost obsahu. Pokud by Facebook smazaný obsah nevrátil zpátky, zaplatí velkou pokutu. Prostě jako kdybych šel reklamovat boty.

Vám by nevadilo čekat na vyřízení takové reklamace třeba i několik let?

V Polsku je to navrženo tak, že to musí být hned. Nemá to být soudní proces na roky. Jsem zvědav, jak to dopadne. Technologické firmy argumentují, že nejsou vydavatelé s vlastní editorskou politikou, ale fungují prý jen jako platforma. Přitom požívají výhody jak vydavatele, tak platformy.

Ve střední Evropě sílí také jiné trendy kolem svobody slova. Považujete za její ohrožení i případ, když maďarské knihkupectví musí platit pokutu za vystavení dětské knihy s námětem dvou homosexuálních rodičů?

Nepřipadá mi to šťastné a vadí mi to. Jsem proti cenzuře včetně této formy. Zároveň mi ten nový maďarský zákon zaměřený v první řadě na vzdělávání mladistvých nepřipadá tak extrémní, jak se prezentuje. Kdyby mé dceři někdo chodil do základní školy kázat věci, které si myslím, že se má dozvědět ode mne, tak by mi to asi taky vadilo.

Ve videoherním byznysu, kde primárně působíte, už dlouho a úspěšně působí platforma Steam. Přes ni lze hry kupovat nebo hrát ve více lidech. Se Steamem podobně negativní zkušenosti jako s Facebookem nemáte?

Provozovatel Steamu Gabe Newell se jeví být v zásadě anarchista či libertarián, protože jde o extrémně otevřenou platformu. Funguje od roku 2003 a dosud smazali jen minimum věcí. Až ten člověk umře, tak nastane problém. Nemyslím si, že Newellovi nástupci budou imunní proti vnějším tlakům typu nejrůznějších petic. Naštěstí těchto herních platforem existuje víc a lze se když tak obejít i bez nich. Zatím se nějaké omezování v herním průmyslu překvapivě neděje až tolik. Pořád se ještě zdá, že primárně jde všem o peníze. Kohouty se ale přitahují. V branži je znát jednak až extrémní autocenzura, jednak souhlas těch samotných takzvaně uvědomělých vývojářů s ní.

Ta autocenzura vývojářů má být kvůli čemu? Získání správného ratingu na krabičku se hrou posvěcující její nezávadnost pro mladší hráče?

Aby o jejich hře nikdo nenapsal, že si ji nemají kupovat a nestalo se jim, co se přihodilo nám. Odměny vývojářů někdy částečně závisejí i na hodnocení, respektive na agregátorech recenzí.

Myslíte kontroverze kvůli tomu, že ve vaší hře Kingdom Come: Deliverance z českých středověkých reálií absentovali černoši?

Naše hodnocení třeba nebylo úplně dobré, protože několik velkých webů odmítlo naši hru recenzovat nebo nám schválně recenzenti dali nízké hodnocení. Kvůli tomu, že jsme údajně špatní. Teď už se to trochu zlepšilo. Na finanční bonus za dobré kritiky bychom ale jako studio nedosáhli. O tyhle potíže nikdo nestojí, proto je pro řadu lidí lepší autocenzura.

Rád se na sítích vyjadřujete k širokému spektru témat. Napadne vás takhle na první dobrou nějaký významný společenský trend, kterému nerozumíte do takové míry, že na něj vlastně ani nemáte silný názor?

Takhle na první dobrou třeba vlastně nemám vyhraněný názor na covid a vakcinaci. Já nejsem ani proti koronavirovému očkování, ani pro něj. Třeba když se teď zvedl počet případů nákazy v Česku, tak jsem napsal, že lidi holt kvůli dovolené častěji chodí na testy, které proto zachytí více případů.

Sdílely mi to tisíce antivaxerů, s nimiž ale nechci mít nic společného. Kvůli dosahu příspěvku jej ověřovali i Manipulátoři.cz a dali mi za pravdu. Pak se ale ukázalo, že ji možná nemám, protože nákaza zesílila, přestože počet dovolenkových testů klesl. Každopádně já jsem chtěl upozornit na to, jak účelově lidé s podobnými čísly pracují.