Snaha vnutit elektrická auta naprosto každému ukazuje – když už nic jiného – absolutní odtržení politických elit od každodenní reality. Předpoklad, že je lidé prostě koupí, je dalším z těch lichých.
Byl jsem před pár dny jedním svým známým vržen do debaty s člověkem, který pracuje pro firmu ČEZ. Onen známý pochopitelně šibalsky očekával, že se ostře střetneme nad elektrickou budoucností aut, neboť my se k ní stavíme zdrženlivě a ČEZ pochopitelně s nadšením. Vtipné ale bylo, že k žádnému ostrému střetu nedošlo, přes dílčí názorové rozpory jsme se docela snadno domluvili.
Osobně nemám s elektromobily žádný problém, vadí mi jen snaha nutit je absolutně všem bez ohledu na sociální postavení, životní styl či využití auta. Když někdo chce elektrické auto, je to jeho věc, ať si jej koupí. A když někdo chce prodávat elektrické auto, je to jeho věc, ať jej prodává. Pokud o něj ale já nestojím, protože při mém způsobu života a využití auta nemůže být prakticky, ekonomicky ani ekologicky přínosné, opravdu nevím, proč by mi jej měl někdo nutit.
Stačí z věci odstranit tuto „plošnost” a zuřivá debata se nekoná. Kupodivu i ČEZ si je vědom třeba toho, že elektrická auto opravdu není řešením pro někoho, kdo žije na malém městě a každý den jezdí 20, 30 km do relativně obyčejné práce, která je pro něj ale životně důležitá. Takový člověk si nemůže koupit elektrické auto za milion a nevyhoví mu ani provozně. A podobných případů bychom našli spoustu. Ponechme na trhu alespoň určitou volnost, nechme jezdit elektrickými auty ty, kterým bez problémů vyhoví a žádný „ideologický” problém neexistuje.
Bohužel, takto ale zastánci elektromobility – a mezi nimi v prvé řadě politici – neuvažují. Chtějí elektrická auta pro všechny a všechno, jako by jen v této podobě něco řešila. Neuvědomují si přitom to, že třeba výše zmínění (a mnozí další) si je nekoupí, i kdyby je na kolenou prosili. Ekonomický problém může ještě zmizet, ekologický hůře, ale budiž. Řešení toho uživatelského je ale v nedohlednu, věci jako alespoň trochu rychlé dobíjení podobných aut v malých obcích nebo dojezd schopný obstarat všechny potřeby, protože mnozí lidé mají jen jedno auto pro všechno, se budou řešit dekády (pokud se vůbec kdy vyřeší), nikoli roky.
Že politici nejsou v obraze, dosvědčují i poznámky britské asociace výrobců a prodejců aut (SMMT), která nedávno pro Velkou Británii naznačila mnohem složitější scénáře přechodu na elektromobilitu, než jak si je maluje vláda. A to je země, kde benziny a diesely mají zakázat prodávat už za 8 let a 4 měsíce a kde průměrné stáří vozů nedosahuje ani 9 roků.
Politici očekávají 97% zastoupení bateriových elektromobilů v prodejních číslech už v roce 2030, SMMT 70procentní. Současně pak asociace upozorňuje na to, že vláda zcela pomíjí riziko přechodu části kupců k ojetým autům, která budou jednak levnější a jednak využitelnější, což je snadno učiní pro některé z kupců nikoli pouze atraktivnějšími, ale hned jedinými dosažitelnými.
To se ale bavíme o roku 2030, do kdy se může stát cokoli, je to pořád vzdálený moment. Docela masivní přechod části kupců k ojetinám se ovšem na trzích, které tlačí elektromobilitu horem dolem, odehrává už teď. Pravidelně píšeme o Nizozemsku, kde se prodeje nových aut propadají na minima za řadu dekád a prodeje ojetin jen kvetou, dnes se v této bohaté zemi dokonce prodává méně nových aut na hlavu než u nás, což je docela bláznivé. A tento trend pokračuje, i v červenci bylo do země dovezeno historicky rekordní množství ojetin. Podporuje jej jistě i nedostatek nových vozů, vše se ale dělo i dávno před ním, takže hlavním hybatelem to není. Nakonec, nedostatek nových aut je i u nás a dovoz ojetin nijak nebují, na to jsou ojetá auta v Německu moc drahá. Ovšem pro nás, ne pro Nizozemce, kteří mají ta nová uměle zdražená.
Stejný trend je možné vysledovat i ve Velké Británii, teď už zcela jednoznačně. Prodeje nových vozů se tam v červenci podle SMMT meziročně propadly o neskutečných 29,5 % na 123 296 aut, což v době rozvolnění skoro všeho málokdo čekal. Jde nejen o masivní propad oproti loňsku, ale zároveň nejhorší výsledek od roku 1998 a o 22,3 % horší výsledek oproti červencovému průměru za celou poslední dekádu. Takový vliv jen nedostatek nových aut jinde nemá, roli už hraje – třebaže ne tak razantní jako v Nizozemsku – tlak na podporu elektromobility, který zvýhodňuje nechtěné a trestá chtěné.
Patrné je to i právě na prodejích ojetin, kde taková schémata neplatí – opět podle SMMT je nyní ve Velké Británii prodáno největší množství ojetin v historii země. Jen za druhý kvartál změnilo majitele 2 167 504 aut, což je nejen razantní, 108,6% nárůst oproti loňsku (kdy řádila pandemie), ale i 6,6% nárůst oproti roku 2019.
I když dnešní západní společnost není vábena zrovna svobodou a podobnými hodnotami, je zjevné, že podstatná část lidí nebude dělat jen to, co politici řeknou. A fakt, že s tím odmítají byť jen kalkulovat, ukazuje, jak odtržení od reality jsou. Bohužel máme obavu, že místo toho, aby povolili šrouby a smířili se s tím, že elektromobilita pro všechny je utopická, nesmyslná a nic neřešící vize, budou spíše přemýšlet nad tím, jak uměle zdražit ojetá auta, abyste si ta, co chtějí oni, museli koupit stejně…
(6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Jako spousta jiných vycházíte, na rozdíl od politiků, kteří jsou poněkud lépe informováni, z mylného předpokladu, že nás tu bude stejný počet jako dnes.
Ve skutečnosti tady zůstane tak 10% dnešního počtu obyvatel, a to ještě ne těch nynějších, a pak už se elektromobily stanou mnohem průchodnějšími.
„Politici očekávají 97% zastoupení bateriových elektromobilů v prodejních číslech už v roce 2030“.
Myslím, že většina politiků až tak blbá není. Ale vývoj tzv. západní společnosti směřuje nezvratně ke korporátnímu socialismu (fašismu), a to v globálním měřítku. Státy ve spolupráci s korporacemi (či korporace prostřednictvím státu) ovládají čím dál větší ekonomický prostor. Zásadní ekonomická rozhodnutí činí úzká skupina mocných a prostřednictvím státu či různých globálních organizací (jako je třeba EU) je silou prosadí. Vůbec je nezajímá, co si myslí plebs. V této hře má každý svou roli včetně průměrných politiků. Ti jsou taky jen kolečka v systému a dělají, co se od nich čeká. Za to dostanou svých třicet stříbrných. Cílem je jako vždy přesun bohatství od dolní miliardy k horním několika stovkám či tisícům.
My tak můžem spoléhat jen na to, že jako každý socialismus, i tento se jednoho dne zhroutí. Čím víc bude popírat ekonomické a přírodní zákony, tím dřív to bude. Bohužel, oněch horních několik tisíc i tento krach přežije relativně bezpečně, na rozdíl od běžného voliče, který tak miluje demokracii.