Za koho Macron mluví … a proč se s ním Čína baví?

Je docela zábavné sledovat, kolik komentátorů, včetně jinak poměrně inteligentních českých, Macrona chválí za jakousi evropanskou vizionářskou statečnost, s jakou si zaletěl do Číny vyprávět určitě pobaveným čínským vládcům, jak Francie osvobodí Evropu od amerického jha, a nedopustí, aby pomáhala bránit Tchajwan.

Pravda, s Amerikou obamovsko-bidenovskou není o co stát. Pravděpodobnost Trumpova návratu do Bílého domu dělat Ameriku „Great Again“ je nevelká. Ale republikáni s politikou trumpovskou, ale osobnostmi snesitelnějšími, ještě nejsou vyřízení. Po bidenovských fiascích v zahraniční politice, a totalitních tazích v politice domácí, republikánům v průzkumech fandí početnější polovina národa, a jestli aspoň Elon Musk do voleb příští rok udrží informační svobodu alespoň toho Twitteru, mohla by se Amerika ještě zachránit. Tím tedy i Evropu, jako už několikrát. Je pozoruhodné, kolik západních Evropanů, navíc politiků, na tento drobný detail dějin zapomíná.

Na rozdíl od amerických republikánů Macron vyřízený je. Obdivovatelé jeho velmocenského, realistického, praktického a čím vším ještě pozitivního evropanství, ignorují francouzskou realitu, tak jako ji zřejmě ignoruje on sám. A dostává za to na frak zleva i zprava. Zleva mu v ulicích zdaleka ne pokojně už několik týdnů demonstruje přes půl milionu občanů naštvaných, že budou moct odejít do důchodu až v děsivě stařeckých – a pro nás legračních – čtyřiašedesáti. Zprava se k tomu přidávají starostlivci o osud demokracie, kterou Macron zfackoval obejitím parlamentu. Průzkumy popularity počítají, že Marine Le Penová, nad níž v prezidenských volbách zvítězil o 17 procent, by ho dnes porazila o 10.

Z obou a mnoha dalších stran – včetně už i provládních veřejnoprávních médií – sílí panika z prudce narůstající imigrace a islamizace, a stále hlasitěji se ozývá oficiálně zakázaný pojem „velká výměna“, čili etnická proměna populace, klasifikovaná jako „konspirační teorie“. Tu čím dál víc veřejně vystupujících osobností potvrzuje jako realitu, ti pesimističtější ji už berou jako nezvratitelnou. K těm patří některé osobnosti katolické církve a doporučují větší přizpůsobivost domácí kultury té příchozí. Pro samotného Macrona už „neexistuje žádná francouzská kultura, existují jen kultury ve Francii.“

„Francie je především duše“, připomněl populární islamo-kritický novinář Éric Zemour v televizní debatní show „Les Grandes Gueules“ (česky Velké huby). A ta umírá, když „vaše dcera si musí nasadit hidžáb, aby mohla jít koupit bagetu,“ jak už dnes platí v mnoha čtvrtích mnoha měst.

„Jestliže Francie drasticky nesníží imigraci, stane se zemí třetího světa,“ troufl si na obvykle pro-macronovské stanici France Culture říct bývalý šéf rozvědky Pierre Brochand. A ocitoval čísla a ekonomická fakta: „Každý rok přijímáme 450 tisíc lidí, kteří nepřispěli ani cent k infrastruktuře, kterou využívají od prvního dne.“

Toto číslo je za rok 2022 a stanice je upřesnila takto: 320 tisíc nových legálních povolení k pobytu, 156 tisíc žadatelů o azyl. Plus dalších nespočítatelných, ale „možná až 400 tisíc ilegálů“. Za Macrona se tedy oproti nejvyšším počtům z dob dřívějších prezidentů imigrace více než zdvojnásobila.

Takto početná imigrace, navíc odmítající integrovat se do domácí společnosti a přicházející s „duchem post-koloniální pomsty“ – nemá ve francouzských dějinách precedent, připomněl Brochand. Navíc ji většinou tvoří lidé s nízkou kvalifikací ze zkrachovalých států, což „stahuje Francii dolů, dělá z ní chudší zemi a působí prudkou degradaci kvality služeb.“

Jestli Francie radikálně nezmění imigrační politiku, čeká ji občanská válka, a po ní možná islámská diktatura, varoval Brochand. A zalamentoval si, jak u vládnoucích elit nevidí ke změně vůli, a vidí budoucnost pesimisticky. Tou změnou by podle něho muselo být „snížení naší atraktivnosti na nulu.“ Podle vzoru Visegrádské čtyřky (ano, to říká bývalý šéf francouzské rozvědky).

K tomu si ještě ocitujme čísla už nynějšího „etnického mixu“, podle statistik ministerstva vnitra. V kategorii novorozenců 0–4 roky je 29,6 procent z neevropských etnik. V registrovaných jménech novorozenců bylo 21 procent arabských už v roce 2018.

Za jakou Evropu tedy Macron žvaní? A že by Si Ťin-pching mohl tohoto šaška brát jako něco jiného než užitečného idiota? Nespadli jste z višně?