Vondrák, Klaus mladší, Michailidu aneb stranická disciplína nade vše

Jak asi ti, co sledují politické dění, zaregistrovali, Ivo Vondrák již není hejtmanem Moravskoslezského kraje. Na čtvrtečním zasedání zastupitelstva na svou funkci sám rezignoval, čímž s největší pravděpodobností předešel tomu, že by byl z postu hejtmana odvolán, neboť ztratil podporu svých dřívějších spolustraníků z hnutí ANO. Profesoru Vondrákovi se tak vymstilo, že před lednovými prezidentskými volbami veřejně podpořil Babišova protikandidáta Petra Pavla.

Bývalý místopředseda hnutí ANO a někdejší rektor Technické univerzity v Ostravě po své rezignaci mimo jiné novinářům sdělil, že je smutné, když více než 30 let po sametové revoluci nemůže říct svůj názor. Ještě ostřejší byla reakce bývalé krajské zastupitelky ANO Kateřiny Šebestové, která Vondrákův konec ve funkci hejtmana okomentovala slovy: „Řadím se mezi ty, kteří se k panu Vondrákovi zády neotočili. Je šílené, co se v Ostravě a na kraji stalo, že k puči stačí mít jiný názor. To jsou praktiky jako v padesátých letech.“ (viz odkaz zde)

Ivo Vondrák ovšem není jediným politikem, který doplatil na svou neloajálnost vůči straně, za kterou kandidoval (jak do krajského zastupitelstva, tak i do Poslanecké sněmovny). Václav Klaus mladší byl před 4 lety dokonce vyloučen z ODS s odůvodněním, že svým jednáním a vystupováním dlouhodobě tuto stranu poškozuje (viz odkaz zde). Klaus přitom v té době patřil k těm mála politikům ODS, kterým se u většiny veřejnosti dostávalo vysoké obliby, ostatně ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 obdržel z celé kandidátky ODS v Praze nejvíce preferenčních hlasů.

A shodou okolností v tomto týdnu se vylučovalo i v Pirátské straně. Jana Michailidu byla na základě vnitrostranického hlasování vyloučena z vedení strany (viz odkaz zde) poté, co ji někteří členové v čele s předsedou strany Ivanem Bartošem a předsedou poslaneckého klubu Pirátů Jakubem Michálkem obvinili z toho, že zlehčuje a propaguje totalitní ideologie. Konkrétně šlo o to, že Michailidu se nedávno zúčastnila Dnů antikapitalismu, což je akce, pořádaná marxisticky orientovanou Nadací Rosy Luxemburgové ve spolupráci s trockistickou Socialistickou solidaritou.

Byť je tedy hnutí ANO v některých médiích často označováno za stranu jednoho muže bez jakékoliv vnitřní opozice, či dokonce za „sektu“, kde se nic jiného, než zbožňování svého „vůdce“ Andreje Babiše nepřipouští, na uvedených příkladech je vidět, že i v některých jiných stranách, které jsou naopak stejnými lidmi označovány za příklad demokracie, se rovněž trestá neposlušnost vůči vedení partaje či za to, když někdo nejde s hlavním proudem.

U dnes už bývalého hejtmana a místopředsedy ANO Ivo Vondráka navíc nešlo ani tak o to, že měl na něco odlišný názor, ale spíše o to, jakým způsobem ho prezentoval. I já jsem s ním souhlasil ohledně toho, že Andrej Babiš neměl z mnoha důvodů pro prezidentský post úplně nejlepší předpoklady a mnohem víc by mu seděla (za předpokladu, že ANO uspěje v příštích sněmovních volbách) funkce premiéra či některého ekonomického ministra, ovšem o něčem takovém se měl pan Vondrák pokusit přesvědčit své stranické kolegy v době, kdy se rozhodovalo o tom, koho hnutí ANO do prezidentské volby vyšle. Pokud něco takového veřejně prohlásil až v závěrečné fázi prezidentské kampaně, tak tím podrazil jak samotného Andreje Babiše, tak i stranu, za kterou ve sněmovních i krajských volbách kandidoval, a díky jejímž voličům se stal poslancem i krajským hejtmanem.

Druhou věcí samozřejmě je, zda bylo nutné Ivo Vondráka například odvolávat i z funkce předsedy sněmovního školského výboru poté, co opustil hnutí ANO a odešel i z jeho poslaneckého klubu. Vzhledem ke svým profesním zkušenostem totiž problematice školství rozuměl velmi dobře. To samé ovšem lze říci i o Václavu Klausovi mladším…