Rána z milosti automobilkám. Návrat do středověku

Nejvíc za pozornost stojí to, jak je Evropská komise překvapená. Vždyť docílila přesně toho, co chtěla, no ne? V úterý Evropský parlament schválil návrh směrnice, která má posílit podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie. Schválený text obsahuje zvýšení cíle pro podíl obnovitelných zdrojů na 42,5 procenta do roku 2030. Úsilí zlikvidovat evropský průmysl a hospodářský růst a vrátit nás do středověku je značné, Evropa do toho vážně šlape fortelně. Nerozumím tedy, proč se diví, že jí to vychází.

Cena ropy vyšplhala nad 91,50 dolaru za barel, což je desetiměsíční maximum. Jde o důsledek koordinovaného rozhodnutí Saúdské Arábie a Ruska prodloužit omezení těžby ropy minimálně do letošního prosince. Z dat kartelu OPEC vyplývá, že světu hrozí největší nedostatek ropy minimálně od roku 2007. Může být v tomto směru pro Evropu perspektivně výhodou, že klade čím dál větší důraz na využívání obnovitelných zdrojů energie?

Ropa zdaleka neznamená jenom pohonné hmoty, nedostatek ropy se projevuje plošně. Výhodou to není, protože jakmile zdraží jeden typ energie, propisuje se to i do jiných typů. A Evropa obecně je s energiemi na štíru.

Otázka pro následující týdny každopádně zní: překročí cena ropy poprvé psychologickou 100dolarovou hranici? Podle mne se hraje především o to, zda budou země kartelu OPEC a Rusko dál ochotné omezovat těžbu, nebo těžební limity v úvodu roku částečně uvolní. Přeci jen by nemusely dlouhodobě chtít přicházet o podíl na trhu v souboji s americkými těžaři. Navíc v mnoha zemích světa – konkrétně v největší evropské ekonomice Německu – dál hrozí pád do recese. Podle mne bude mít růst poptávky po ropě svůj strop. Sázím proto na to, že pokud cena ropy Brent vyroste k psychologické hranici 100 dolarů za barel, dlouho se nad ní neudrží.

S oběma úvodními otázkami úzce souvisí Evropským parlamentem vámi už zmíněné v úterý schválené nové energeticko-klimatické cíle. Místo podílu obnovitelných zdrojů 32 procent se nově počítá k roku 2030 s podílem 42,5 procenta. Číslo platí pro všechny členské země dohromady a pro veškerou spotřebu energie, to znamená i v dopravě nebo například v průmyslu. Co ekonomice přinese masová výstavba nových obnovitelných zdrojů jako důsledek rychlejší dekarbonizace?

Ano, už jsme to vlastně nakousli. Aby bylo jasno: například Německo zasáhla vlna bankrotů. Zvláště těžce jsou zasaženy logistika a doprava. Vyplývá to z údajů Spolkového statistického úřadu ve Wiesbadenu. V porovnání s předchozím rokem se počet insolvenčních řízení v srpnu 2023 zvýšil o 13,8 %. Už v červenci 2023 úřad napočítal o 23,8 % více bankrotů firem než ve stejném měsíci předchozího roku. A toto je jen začátek. Tím, že Evropský parlament potichu schválil nový „klimatický cíl“, v podstatě tím tak zasadil evropskému automobilovému průmyslu poslední ránu z milosti.

Víte, dekarbonizace výroby elektrické energie je na jednu stranu velmi komplikovaná a nese s sebou náklady a rizika, ale zároveň je ze všech energetických zdrojů vlastně nejjednodušší. Ty současné ambiciózní politické cíle na uhlíkovou neutralitu do roku 2050 se týkají celkové konečné spotřeby primární energie, tzn. nejen elektřiny. Ta přitom tvoří jen relativně malou část – okolo 18 % z celkové konečné spotřeby energie a dekarbonizace zbývajících 82 % konečné spotřeby bude mnohem náročnější než dekarbonizace „pouhé“ výroby elektřiny, neboť pro energetické zásobování výroby čtyř materiálních pilířů moderní civilizace, kterými jsou cement, ocel, plasty a čpavek, v současnosti nejsou žádné komerčně použitelné alternativy.

Co z toho vyplývá? Že snaha dekarbonizovat svět v příštích desetiletích je utopií. A za tuto utopii zaplatíme likvidací životní úrovně.

Ekonom Petr Sklenář z bankovní společnosti J&T varuje, že důsledkem růstu množství peněz v české ekonomice může být dlouhodobější inflace nad stanoveným dvouprocentním cílem. Protože vláda přistupuje k rozpočtové politice expanzivně, měla by podle něj být ČNB pro splnění dvouprocentního cíle meziročního růstu spotřebitelské inflace připravená ještě šlápnout na brzdu. Buď zvýšit úrokové sazby, případně je držet zvýšené v příštím roce, nebo víc zatlačit na posílení kurzu koruny. Který z těchto kroků by v dané situaci byl nejprospěšnější?

S Petrem Sklenářem souhlasím v tom, že vláda dál uvolňuje kvantum peněz do oběhu, a tím působí proinflačně.

S Petrem Sklenářem nesouhlasím v tom, že by s tím teď ještě něco mohla udělat ČNB, že by dávalo smysl zvýšit úrokové sazby. V tuho chvíli už ČNB udělala, co mohla. Víc už nezodpovědnost vlády kompenzovat nemůže, měnová politika už nebude fungovat. Další zvýšení úrokových sazeb už nebude mít vliv na inflaci, jen bude ničit ekonomický život.

Teď už musí máknout vláda, pokud chceme inflaci nižší.

Ve svém posledním projevu o stavu Evropské unie oznámila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová mimo jiné, že úřady EU spustí vyšetřování státních dotací na výrobu elektromobilů v Číně. Důvodem má být fakt, že čínské automobilky razantně navyšují vývozy levných elektroaut do EU a evropské automobilky jim nemohou konkurovat. Už z prvních reakcí Číny se dá tušit, že například uvalení cla na dovozy jejích elektrovozů na evropský trh by vyvolalo odvetné kroky vůči závodům evropských automobilek na tamním trhu. Může ale EU dopustit skomírání svých automobilek, k němuž by nepochybně došlo?

No – musím říci, že toto prohlášení mě převelice pobavilo. Je to totiž přesně ta situace, na kterou bylo vymyšleno pořekadlo, že zloděj křičí: chyťte zloděje. Protože jestli někdo křiví trh svými dotacemi, je to EU. Ursula von der Leyenová není jediná, kdo glosuje nevalný stav evropského autoprůmyslu a snaží se nás stavět do role oběti. Také německý kancléř Olaf Scholz se pokouší o něco podobného, i když z jeho úst to zní už o něco méně poraženecky. Přímo v Mnichově na autosalonu IAA Mobility prohlásil, že čínská konkurence v automobilovém průmyslu by neměla být důvodem k obavám, ale naopak povzbuzením. Patrně to byl pokus motivovat a „probudit“ kapitány německého auto-průmyslu.

I to je ovšem dosti bizarní pokus. Kapitány německého auto-průmyslu totiž nemá co nebo kdo probouzet a motivovat do akce; to nebylo jejich rozhodnutí, že Evropa se rozhodla jít sebedestruktivní cestou likvidace svého průmyslu a začala ničit evropské automobilky. To bylo politické rozhodnutí. A automobilky se s tím snaží vyrovnat, jak umí.

Takže to, že bývalá německá chlouba, kdysi slavné značky BMW, Mercedes nebo VW se závistí hledí na levnou a možná stejně kvalitní čínskou konkurenci, není způsobeno neschopností vedení automobilek, ale daleko víc kupříkladu tím, že emisní norma Euro 7 je fantasmagorie a popírání zákonů fyziky. A pokud máte dodržovat nedodržitelné, podnikat nelze.

Elitním českým politikům rozhodně nechybí sebevědomí. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová se přirovnává k Margaret Thatcherové, Danuše Nerudová pro Respekt uvedla, že je připravena sestavit novou českou vládu, pokud to bude potřeba. No a premiér Petr Fiala se v podcastu Insider připodobnil svůj kabinet k jednomu z nejslavnějších fotbalových klubů světa a sebe k jednomu z nejúspěšnějších trenérů současnosti. „Kdybych měl přirovnat svoji vládu k nějakému týmu, tak k Liverpoolu. Mám rád způsob, jakým Jürgen Klopp tým vede a trénuje. Na fotbale je krásné třeba to, že když do průměrného týmu s menšími finančními prostředky přijde zajímavý trenér, dokáže udělat dobré výsledky.“ Je Česko průměrný tým s menšími finančními prostředky, s nímž zajímavý trenér Petr Fiala dokáže udělat dobré výsledky?

V byznyse platí, že ani bombastické píárko nedokáže prodat šunt. Nejlepším ukazatelem úspěchu jsou finance. Když firma vydělává, je dobrá. Bez ohledu na to, jak na ni plive konkurence. Podívejte se na výsledky inflace, veřejných financí, spokojenosti lidí v České republice. Tahle firma moc nešlape. Takže asi tak.