V Německu je místa dost … ale ne pro Němce

V Německu už musejí lidé opouštět své domovy, aby bylo místo pro migranty. V jihobádenském Lörrachu obdrželo na konci února letošního 40 nájemníků od tamní radnice dopis, kde se praví: „Jak víte, Německo je vystaveno silnému proudu uprchlíků z Ukrajiny a jiných částí světa. (…) Pro Vás to znamená, že brzy vypovíme nájemní smlouvu s Vámi.“ To ve městě vzbudilo pobouření. Jeden z nájemníků k tomu řekl: „Je to svinstvo, jak se s námi jedná. Na tento byt jsme čekali tři roky a nyní v něm žijeme sotva pátý měsíc.“ Předseda bádensko-württemberského svazu nájemců Rolf Gassmann k tomu přitom uvádí: „Podle zákona není ubytování migrantů důvodem k vypovězení nájemní smlouvy.“

Městská bytová společnost v Lörrachu po tomto oznámení obdržela 1500 rozzuřených telefonátů a 250 e-mailů. To ale není všechno. Před kanceláří místní pobočky Zelených se demonstrovalo s transparentem „Máme místo – ale ne pro Němce.“

Odpor se projevil i jinde. V Grevesmühlenu v Meklenbursku-Pomořansku mělo být postaveno zařízení pro přistěhovalce. Letos v srpnu se k tomu konalo místní referendum, ve kterém se více než 91 % zúčastněných vyslovilo proti.

Jiné město, které se vzbouřilo proti plánům mocných, je Greifswald ležící také v Meklenbursku – Pomořansku. Tam se obyvatelstvo zmobilizovalo proti plánu postavit zde celkem čtyři zařízení pro uprchlíky, kterým se v liberální novoněmčině říká „kontejnerové vesnice“. Občané během dvou týdnů sesbírali sedm tisíc podpisů a vynutili si místní referendum, v němž více než 65 % hlasujících tyto plány odmítlo.

V Arnsbergu v Severním Porýní-Vestfálsku nabízela zemská vláda majiteli tamního bývalého kláštera několik milionů eur nájemného ročně, pokud v něm ubytuje 450 migrantů. V tamní tělocvičně se konalo shromáždění k této otázce, kterého se zúčastnilo na 750 občanů, přičemž dalších 150 muselo zůstat venku. Odpor shromážděných k záměru zemské vlády byl tak velký, že majitel kláštera ještě na tomto setkání oznámil, že migranty přes nabízené miliony neubytuje, díky čemuž sklidil velký potlesk.

Obdobně se proti plánu zemské vlády na stavbu zařízení pro uprchlíky postavila vesnice Upahl v Meklenbursku-Pomořansku. Tato obec s pěti sty obyvateli má podle záměru zemské vlády ubytovat 400 azylantů (!). Pod tlakem obyvatel si radnice letos v březnu vymohla pozastavení stavby, které však zrušil soud s poukazem na nouzový stav, kdy tamnímu zemskému okresu chybí ubytovávací kapacity. Pamatujete si ještě na to, jak se spolková kancléřka Merkelová v souvislosti s migrační krizí holedbala tím, že „to zvládneme“? Akorát zapomněla dodat, že v nouzovém stavu.

Na tento odpor občanů reagovala politická věrchuška typicky. Spolková ministryně vnitra Nancy Faeserová – ano, to je ta, co chce zakázat AfD – protesty v Lörrachu označila za „falešné a nezodpovědné“. Slova již brzy následovaly činy: 31. srpna provedla policie v Bavorsku, Bádensku-Württembersku a dokonce i Švýcarsku domovní prohlídky u osmi aktivistů, kteří se opovážili před uprchlickým centrem v bavorském Peutenhausenu, vesnici s 650 obyvateli, která ubytovala 50 azylantů – načež začalo docházet k vloupáním a sexuálnímu obtěžování, dokonce i vůči lidem, kteří zpočátku azylantům pomáhali – vyvěsit protestní transparent a zapálit několik dýmovnic, přičemž nic nepoškodili.

Jestli si chcete představit, co znamená taková domovní prohlídka, přečtěte si knihu Svět včerejška od Stefana Zweiga, kde autor popisuje, jak ho takováto domovní prohlídka v jeho domě v Dollfussově Rakousku v únoru 1934 přesvědčila, že má emigrovat. Jak působivá jsou jeho slova o tom, že v onom starém dobrém světě včerejška byla domovní prohlídka něčím nepředstavitelným, zatímco potom se stala čímsi běžným – a nezůstalo jen u domovních prohlídek. Ostatně, vůči politikům z AfD už dochází i k fyzickému násilí.

Jinými slovy, ta samá veřejná moc, která nedokáže zajistit bezpečí pro německé občany, vůči nim používá represe, pokud na to upozorní. Michael Paulwitz z týdeníku Junge Freiheit v souvislosti se situaci v Lörrachu říká, že úřady už ani nemohou dát zřetelněji najevo, že místní jsou pro ně občany druhé kategorie a že v hierarchii veřejného zájmu a plnění veřejných povinností jsou na posledním místě. Zdá se, že jde o projev něčeho, co francouzský politolog Philippe Marlière označuje jako „demofobii“, tedy nenávist mocenské elity vůči vlastnímu lidu. Autor pojmu „postdemokracie“ a jiný francouzský myslitel Jacques Rancière o tom říká, že cílem postdemokracie je to, aby lid zmizel.

Jestli to tak trochu nesouvisí s tím, že lid mocenskou věrchušku do značné míry prohlédl a konkrétně v Německu došlo vloni k rekordnímu poklesu důvěry v politické instituce. Jak konstatuje reportáž z televizního pořadu ARD Tagesschau z Upahlu„mnozí obyvatelé vesnice podle svých slov ztratili důvěru a pochopení v politiku, protože byli postaveni před hotovou věc.“ Jaké to překvapení. Výmluvná jsou také slova starosty Greifswaldu Stefana Fassbindera za Zelené, který bez ohledu na jednoznačný výsledek tamního referenda – dnešní liberálové jen máloco nenávidí tolik jako přímou demokracii – po něm prohlásil: „V nejbližší době se budeme muset ještě intenzivněji zabývat tím, aby docházelo k debatě, k dialogu s občany, podnikateli, všemi ostatními, v zájmu toho, aby se přistěhovalectví dařilo.“ Pokud vám ještě stále není jasné, jakým protimluvem je pojem „liberální demokracie“, zkuste si ten výrok přečíst ještě jednou.

A jestliže pořád netušíte, jak má vypadat onen svět zítřka, připomeňme, že ve věkové kategorii do 15 let má 40 % obyvatel Německa přistěhovalecký původ, mezi 15 a 24 lety je to 35 %, mezi 25 až 34 lety 34 % a mezi 35 a 44 lety 35 %. A protože mocenskému kartelu je to málo, nový zákon má cizincům umožnit rychlejší nabytí občanství.

Realitou se tak stávají slavná slova Bertolda Brechta o tom, že „lid ztratil důvěru vlády. Vláda se tedy rozhodla lid rozpustit a zvolit si jiný.“