D. TOLAR
Idea svobodného trhu Adama Smithe a její odnož, průmyslová revoluce, zbořily ideologické bariéry pokroku. Zničily společenský řád postavený na merkantilismu, ve kterém bylo stále větší množství lidí odsouzeno k bídnému stavu nouze. Aneb co v učebnicích často nepíší a socialisté neradi slyší.
Kniha „Human Action” od Ludwiga von Misese z rakouské ekonomické školy vyšla v roce 1949. Její pohled na počátky kapitalismu je takový jiný . V knize Ludwig von Mises píše:
Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.
Obchodní aktivity minulých století se téměř výhradně soustředily na uspokojování potřeb vyšších vrstev. Další rozšiřování obchodu bylo limitováno množstvím luxusu, který si mohly dovolit bohatší vrstvy občanů. Ti, kteří se nezabývali výrobou nejzákladnějších komodit, si mohli vydělat na živobytí pouze tehdy, jestliže bohatí občané byli ochotni si od nich něco koupit,
Zboží pro chudé
Ale najednou se během průmysové revoluce objevil nový princip výroby a prodeje. Jeho klíčovou charakteristikou byl fakt, že produkce nebyla určena pouze pro ty nejbohatší vrstvy, ale nově pro ty, kteří dosud hráli naprosto zanedbatelnou roli jako zákazníci. Laciné věci pro všechny byl cíl fabriky během průmyslové revoluce.
Klasickou fabrikou na začátku byla přádelna bavlny. Ale bavlněné výrobky nebylo něco, co si kupovaly vyšší vrstvy. Bohatí lidé chtěli výrobky z hedvábí, lněného plátna nebo batistu.
Masová výroba
Pokaždé, když se průmyslová strojní výroba zaměřila na nový obor, začala masovou výrobou levných věcí pro široké masy. Teprve později se průmyslníci zaměřovali na lepší a dražší zboží. Stalo se tak v okamžiku, kdy předtím nevídané zlepšení životní úrovně širokých mas umožnilo, aby metody průmyslové výroby mohly být aplikovány na výrobu fajnovějšího zboží, které mohlo být vyráběno se ziskem.
Po mnoho let byly masově vyráběné boty prodávané pouze proletářům, zatímco bohatší vrstvy zůstávaly věrné ručně šitým botám. Nechvalně proslulé tkalcovské dílny nešily šaty pro bohaté, ale pro lidi z velmi skromných poměrů.
Boty pro všechny
Jan Matzeliger byl synem holandského inženýra a černošské otrokyně ze Surinamu. V roce 1877 se nechal zaměstnat v továrně na boty v Massachusetts. V té době byla produktivita výroby bot velmi nízká, nebož každá podrážka musela být k horní části boty přišita ručně a ten nejlepší dělník dokázal udělat padesát párů bot za den.
Jan Matzeliger se několik let pokoušel metodou pokus-omyl vymyslet stroj, který by uměl podrážku přišít automaticky. V roce 1883 uspěl. Jeden dělník dokázal za pomoci Matzeligerova stroje vyrobit 700 párů bot za den, 14 krát více než dříve. Cena bot klesla na polovinu.
Sloužit průměrnému člověku
Výjimečnou charakteristikou průmyslové revoluce je skutečnost, že zavedla masovou výrobu pro potřeby širokých mas. Zaměstnanci ve mzdě se nelopotili pro blaho jiných lidí. Oni sami si kupovali výrobky, které vyráběli. Průmyslové podniky jsou závislé na tom, že vyrábějí pro široké masy. Základním principem kapitalistického podnikání je sloužit průměrnému člověku.
Petrolejový král
John Rockefeller pocházel z chudých poměrů a začínal jako pomocný účetní. Když založil v roce 1865 firmu na zpracování ropy, soustředil se na maximální snižování nákladů. Za pět let snížil cenu petroleje na polovinu, za dalších patnáct let na šestinu. Tím se stal petrolej levnější než velrybí olej, který se do té doby používal na svícení a který si mohli dovolit koupit pouze nejbohatší vrstvy. Možnost přečíst si knihu po setmění přestala být výsadou bohatých.
Jen jeden způsob zbohatnutí
Neexistuje jiný způsob, jak ve svobodné ekonomice zbohatnout, než dodat širokým masám nejlepší a nejlevnější výrobek, který jsou ochotni si koupit.
Zaslepeni svými předsudky zapomnělo mnoho historiků a sociologů na jeden podstatný fakt. Podle nich se zaměstnanci ve mzdě dřeli pro blaho ostatních lidí. Ale nikdy se tito historici nezeptali, kdo vlastně byli ti ostatní lidé.
Něco málo o merkantilismu zde.
Buďte první kdo přidá komentář