Ekonomické desatero svobodného trhu

Desatero myšlenek z díla Adama Smithe, Friedricha Hayeka, Thomase Sowella a dalších.

(1) Zisk je daň společnosti

Zisk je odporná daň, kterou platí společnost za to, že dává lidem motivaci dělat věci, které by jinak nedělali. Zastavit barák a začít něco vyrábět. Něco, co je lepší nebo levnější než to, co už je k mání. Teoreticky není jasné, jestli se daň zvaná zisk vyplatí. Kdyby tam nebyl ten zisk, bylo by to levnější, říkají marxisté.

Ale mnoha srovnávacími experimenty bylo prokázáno, že i se ziskem je všechno levnější. Západní Německo versus NDR. Nebo Severní a Jižní Korea.

(2) Jedině ztráta přemůže zbytnělé ego

Ztráta je možná ještě důležitější než zisk. Jedině ztráta donutí zbytnělé ego manažera přiznat chybu a začít to dělat jinak. Je jediným objektivním měřítkem, jestli to, co někdo dělá, lidé chtějí natolik, že se to má vyrábět.

Proto politik v případě chybného rozhodnutí nemění zvolený kurz. Přisátý na jugulárku státního rozpočtu se nemusí zodpovídat mocné ekonomické bohyni jménem ztráta, která v soukromém sektoru ztrestá každé zbytnělé ego krachem firmy.

(3) Důležitá je suma znalostí, ne průměrná znalost

Deset nadprůměrně chytrých ví pořád méně než tisíc průměrně chytrých. Nadprůměrná chytrost je pro řízení záležitostí ostatních lidí k ničemu. Aby se výsledek blížil nějakému optimu, musí se rozhodovat lidé sami za sebe, protože jedině oni mají informace, co chtějí a co jsou ochotni pro to udělat.

Aneb i hlupák si umí obléci kabát lépe, než kdyby ho do něj oblékal moudrý muž. To si sociální inženýr nikdy neuvědomí, protože nechce. Jeho baví ta opojná moc organizovat druhé a zdůvodňovat to svým nadprůměrným vzděláním.

(4) Bohatství, které nevznikne, nelze přerozdělit

Jediná věc, kterou lze přerozdělit, je již vytvořené bohatství. Nikdo ale nespočítá, kolik bohatství nevznikne, když stát nejenže nevytvoří podmínky pro jeho tvorbu, ale navíc trestá lidi, kteří ho chtějí vytvářet.

Svrab komunistických rájů je důkazem, že objem bohatství, které nevznikne, je výrazně větší než to, co lidem v boji proti chudobě seberou a přerozdělí.

(5) Chudoba nevzniká

Chudoba je výchozí a rovnovážný stav společnosti. Chudoba nemá žádné příčiny, bohatství má.

Bohatství vzniká, pokud mají lidé možnost svobodně využívat svoje schopnosti a motivaci je v potu tváře uplatňovat.

Bez svobody a související pozitivní motivace bohatství nevzniká. Negativní motivace nestačí. Důkazem je Sovětský svaz a Čína. Bolševici měli absolutní moc nad vším, všemi lidmi a zdroji. Přesto nebyli schopni zabránit hladomoru, protože ti, kteří byli schopni potraviny vyprodukovat, neměli svobodu a motivaci. Absolutní moc byla k ničemu.

(6) Nerovnost je daň za blahobyt

Životní úroveň moderní společnosti je závislá na průmyslové výrobě. Ta se neobejde bez strojů. Bez nich většina lidí okopává motyčkou pole nebo ručně hněte těsto na chleba.

Ty stroje buď vlastní všichni, nebo jenom někdo. Když je vlastní všichni, teoreticky by to mohlo fungovat, ale prakticky to nefunguje, jak prokázala opakovaně historie.

Když ty stroje vlastní jenom někdo a dělá to dobře, lidé mu za to dobrovolně platí. Proto zbohatne. Ale jenom tehdy, když poslouží dobře svým spolubližním a něco hodnotného vytvoří. Když to dělá špatně, přijde na buben a nic hodnotného nevznikne.

Proto je majetková nerovnost daň za blahobyt pro všechny.

(7) Trh je nespravedlivý, ale nakonec nejmorálnější

Bohatství není ve společnosti rozděleno spravedlivě. Není. Ale buď bude o tom, kdo zbohatne, rozhodovat vrchnost, stát nebo do jaké rodiny se kdo narodil, nebo svobodní spoluobčané svým každodenním hlasováním, co si od koho koupí.

Každodenní hlasování občanů na trhu je nakonec ten nejmorálnější způsob, jak určit, kdo zbohatne. Přestože často zbohatne arogantní nemrava nebo někdo, kdo si to zas až tak nezaslouží.

(8) Svoboda je neslučitelná s rovností

Lidé mají stejná práva, ale ne na stejné věci. Každý je jiný a jak svých schopností využije, je jen na něm. Dejte lidem svobodu a někdo bude dřít, zatímco druhý se bude válet na pláži. Když chce společnost rovnost, musí sebrat něco dříči a dát to povaleči. K tomu musí vytvořit rozsáhlý státní aparát vybavený velkou mocí rozhodovat, komu co sebrat a komu co dát.

To je konec svobody.

(9) Kapitalismus je nejlepší zbraň proti nerovnosti

Kapitalismus opticky zvyšuje nerovnost, ale reálně ji snižuje, protože umožňuje širokým masám přístup k věcem, které mohly dříve užívat pouze privilegované vrstvy.

Bohatý pojede na výlet Rolls Roycem, chudší Dacií, ale pojede. Oba mají auto. Bohatý poletí na dovolenou na Havaj tryskáčem, chudší irským dobytčákem na Jadran. Ale oba poletí letadlem k moři.

(10) Trh nevyřeší vše

Největší obhájci svobodného trhu nikdy netvrdili, že trh vyřeší všechno. Argumentovali, že všude, kde je konkurenční prostředí nejlepším způsobem, jak koordinovat ekonomické aktivity občanů, by měl převážit svobodný trh.

Proto by se jakákoli státní intervence měla řídit heslem stokrát měř a pak to přeměř ještě jednou. A když se to nepovede, regulaci zruš.