Stačil jeden coffee-break a Unie se rozšíří

LIBOR ČÍHAL

Kancléř Scholz požádal Viktora Orbána, aby si v čase hlasování o přijetí Ukrajiny, Moldávie a Gruzie odskočil na kafe a v mezičase unifikovaný zbytek schválil zahájení přijímacího procesu. Shromážděná sešlost se podobala všemu možnému než hlavám evropských zemí, kde bychom předpokládali vysoký osobnostní profil, žoviální socialistický stréc Scholz, někteří z přítomných mají ještě drzost se vydávat za pravicové nebo za liberály, žádný viditelný rozdíl mezi nimi není. Levicový Scholz si před pár desetiletími udělal jméno ve straně, což mu otevřelo kariéru, bojem proti americkým Pershingům, které tenkrát byly oprávněným prvkem v evropské geostrategické rovnováze, dnes se proměnil ve válečného štváče a amerického vazala. Ukrajina a Gruzie vidí ve vstupu do EU samozřejmě miliardy dotací a stejně silnou přitažlivost pociťuji z protiruského šklebu, který mohou na velkého souseda ukázat. V případě Moldávie jde o evropskounijní podvod s tragickými následky, Dněsterská republika v Moldávii si reklamuje nezávislost a světě div se, většina z jejích půlmilionu obyvatel nechce evropskounijní občanství, ale požádala o ruské a už je dostala. Všechny tři přijímané země jsou historickou součástí ruského civilizačního světa a tento akt zemí Evropské unie má podobu vyhlášení války Rusku.

Episoda s hlasováním vyvolává silný dojem umaštěného podvodu. Evropská unie se musí nutně reformovat už z toho důvodu, že tento způsob umaštěných trapností je už v evropském nadstátě běžný. Pokoutní hlasování, dohoda na poslední chvíli, nedůstojné kompromisy a politické vydírání, aby se zabránilo úplné paralýze. Bylo by demokratické a tento způsob trapností by zmizel, tak významné akty, jako je přijetí další země do Unie, by měly schvalovat národní referenda nebo parlamenty ústavní většinou. Jak asi může Evropan chápat cofee-break odskok nejvýznamnějšího evropského lídra, aby mu ti slabší udělali naschvál. Někteří francouzští právníci se domnívají, že inscenovaná nepřítomnost na hlasování může vést k právnímu zpochybnění celého procesu příjímání, navíc i maďarský lid může záležitost chápat jako podvod spáchaný proti jeho právům.

Německou ekonomiku stíhá jedna černá zvěst za druhou, sociálně demokracie v průzkumech pod patnáct procent, ale kancléř nikdy nezapomena nasadit triumfální úsměv Olympana. Zcela mimo jeho představu je vědomí trapnosti, které se jako představitel nejvýznamnější evropské země ve čtvrtek svou intrikou dopustil. Počátkem prosince byl Scholz aplaudován na konferenci sociálních demokratů, když s vervou mluvil o přednostech sociálního státu. “Je tak přesvědčený o tom, co říká”, řekla jedna vysoká funkcionářka SPD. SPD je s 15% třetí za opoziční AfD, ale nezdá se, že by to kancléře vůbec zajímalo, jeho straničtí souputníci navrhují AfD zakázat, a možná na to vsází.

Scholzova kariéra je spojena s Hamburkem, který od války, až na krátkou přestávku, ovládají sociální demokraté. Tradičně bohaté konzervativní město politicky optovalo pro sociální demokracii a opozice zde nikdy neměla šanci se prosadit. Stejně jako město i sociální demokracie v průběhu času optovala čím dál víc nalevo a nezadržitelně padala do levičácké propasti. Začínal zde pravicový sociální demokrat, nejdřív starosta města a pak velký kancléř Schmidt a cestu končí slabý levičák Scholz. Scholz v sedmnácti začal u tradičních socialistických protiválečných radikálů Juso, absurdně na konci své politické trajektorie konvertoval k radikálnímu liberalismu a k válce. Z Marxe, kterého v mládí studoval se mu udělalo špatně. V osmdesátých letech navrhoval zestátnění výrobních prostředků a likvidaci buržoazních monopolů, dřív než bývá u těchto typů kariér běžné, pochopil, co je pro politickou kariéru v Německu nezbytné a rychle se napojil na osu Berlín-Washington.

(12 votes, average: 4,92 out of 5)

Loading...