Překroucená historie otroctví

Málokterý z jevů lidské historie je dnes více zkreslen ideologickým nánosem a zamlžen účelovou selekcí argumentů a faktů než otroctví. Morální procitnutí západní civilizace vedoucí k zavržení a zrušení této nespravedlivé a kruté instituce přerostlo v komplex viny ‚bílého muže‘ za všechna minulá i současná příkoří, které otroctví lidstvu přineslo.

Mýtus první: Otroctví je příběh černých Afričanů zotročených bílými Evropany

Zúžení celé historie otroctví na období transatlantického obchodu s africkými otroky organizované Evropany je účelové a zavádějící. Pouhým dvěma stoletím tohoto obchodu předcházela tisíciletí, ve kterých byli zotročováni lidé po celém světě.

Bílí Evropané byli většinu své historie otroky, nikoliv otrokáři. Ve starověku byla barbarská Evropa zdrojem otroků pro antické Řecko a Řím, ve středověku pro Byzantskou říši a expandující islámský svět. Samotný výraz pro otroka v mnoha jazycích, „slave“ v angličtině nebo „sklav“ v němčině, pochází z označení východoevropských Slovanů. John Stuart Mill, anglický filozof a politický ekonom 19. století, mohl oprávněně poznamenat: „Většina lidí z civilizovaných národů současnosti byla v minulosti otroky“.

Zotročování Evropanů nepolevilo ani v době, kdy Evropané sami začali využívat otrocké práce Afričanů ve svých nově objevených zámořských državách. Současně s milióny Afričanů odvlečených na plantáže Nového světa putovaly milióny Evropanů do otroctví barbarských pirátů nebo Osmanské říše, která ovládala třetinu Evropy.

Mýtus druhý: Evropané rozšířili otroctví do celého světa

Otroctví bylo po tisíciletí běžnou součástí všech lidských společenství a civilizací. Pocházelo ze samé podstaty lidstva, které po celou historii válčilo a bojovalo o nadvládu či o přežití. Silnější si podrobil slabšího, vítěz poraženého. Poražený byl zabit nebo zotročen. Na všech světadílech a ve všech civilizacích.

V domorodé Africe otroci tvořili až třetinu obyvatelstva. Černí afričtí otroci již stovky let před příchodem Evropanů putovali přes Saharu do Egypta a Arábie. Opomíjený arabský obchod s africkými otroky vytvořil na východním pobřeží Afriky a na Zanzibaru smíšenou africkoarabskou svahilskou kulturu a otrokářskou elitu. Příchod Evropanů a nová poptávka vytvořila rozsáhlý dodavatelský řetězec domorodých afrických lovců, přepravců a obchodníků, kteří ochotně dodávali otroky z vnitrozemí do západoafrických přístavů. Bez Dahomey a řady dalších afrických otrokářských států, které Evropanům dodaly více než 95% otroků z vnitrozemí Afriky, by atlantický obchod s otroky nikdy nedosáhl tak masivních rozměrů.

Otroctví existovalo také v indiánských říších předkolumbovské Ameriky. Masové rituální oběti otroků odhadované na 2-3 milióny obětí za necelých 200 let existence říše Aztéků svým rozsahem a krutostí nemají obdoby. Otroctví je zdokumentováno i u řady kmenů severoamerických indiánů. Kmeny na severozápadním pobřeží běžně darovali nebo i zabíjeli otroky během tradičních slavností zvaných ‚potlač‘. Otroky měli Komančové, Póníové i Irokézové. Někteří rychle převzali otrokářské praktiky evropských kolonizátorů. Těsně před americkou občanskou válkou v roce 1860 kmen Čerokézů čítající 21.600 indiánů vlastnil 4.000 černých otroků¹.

Rovněž v Asii mělo otroctví velkou tradici. Nejen v oblastech ovládaných islámem, ale také v budhistické Číně a v hinduistické Indii. Na otrokářství lze narazit i ve velmi odlehlých a izolovaných částech světa. Zcela nezávisle se vyvinulo třeba v Patagonii nebo na Novém Zélandu.

Mýtus třetí: Bílý obchod s otroky se vymykal počtem zotročených

Transatlantický obchod s černými otroky nebyl výjimečný svým rozsahem. Drtivá většina z více než 12 milónů afrických otroků skončila na karibských ‚cukerných‘ ostrovech a v Latinské Americe, nejvíce na kávových plantážích Brazílie. Pouze asi 5% směřovalo do britských kolonií na území dnešních Spojených států.

Přestože se jedná o obrovské množství lidí zbavených svobody a násilím zavlečených k otrocké práci na druhou stranu světa, zdaleka se nejedná o výjimku. Počet černých Afričanů odvlečených do muslimských zemí se odhaduje na téměř 20 miliónů, nepočítaje další desítky miliónů bílých otroků převážně z Evropy a Střední Asie. V jakékoliv době historie bylo násobně více otroků v samotné Indii nebo v samotné Číně. I v současné době, kdy je otroctví zakázáno, odhaduje Global Slavery Index počet lidí žijících v otroctví po celém světě na více než 40 miliónů² .

Mýtus čtvrtý: Bílé otrokářství je příčinou všech dnešních sociálních nespravedlností

Odstranit spolu s otroctvím všechny důsledky pro bývalé otroky a jejich potomky a začlenit je do svobodné společnosti je složitý a dlouhodobý proces. Otroctví však nelze generalizovat jako univerzální příčinu všech současných sociálních a dalších problémů.

Stejně jako Evropa těžila z toho, že byla dobyta Římany, kteří se vším násilím a zotročováním přinesli také svoji civilizaci a kulturní kapitál, mají dnešní Afroameričané přes veškerý historický útlak a znevýhodnění obrovský kulturní náskok a lepší životní úroveň než současní Afričané.

Syndrom viny bílého muže vyvolaný přemrštěnou morální sebereflexí části západních intelektuálů a politiků, rozdmýchávaný nesmiřitelnou ideologií progresivistických aktivistů a podporovaný mnohými odpůrci hodnot naší civilizace vede pouze k dalšímu rozdělování společnosti a k pozitivní diskriminaci.

Historii nelze změnit, ale lze ji překroutit. Proto je nutné ji připomínat, ověřovat na doložených faktech a vyvracet ideologicky podbarvené a účelově vytvořené mýty.