Edvard Beneš – smlouva se SSSR




Sdílet článek:
Nic tak nebudí emoce jako smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik z 13.prosince 1943.

Beneš po zklamání ze zrady Velké Británie a Francie logicky hledal kdo bude schopen zajistit budoucnost Československa v předmnichovské podobě. S ohledem na vývoj války a zjištění, že ten kdo bude osvobozovat Československo (druhá fronta se otevřela až za šest měsíců) a i s ohledem, že Sověti začali jasně dávat najevo své úmysly s Polskem a Maďarskem, začal hledat cestu i s vědomím, že Československý armádní sbor nabýval na významu, jak se Sověty podepsat přijatelnou smlouvu.

Pravdou je, že ho od podpisu odrazovala část politiků v USA a Velké Británii. I když třeba Churchill, Roosevelt či De Gaulle s ní neměli problémy. A pravdou také je, že mohl varovat spor který propukl mezi náčelníkem československé mise mezi generálem Pikou, minstrem obrany Ingrem a velvyslancem Fierlingrem. Píka hájil československé zájmy, zatímco Fierlinger se postavil za moskevské (komunistické) vedení. Spor se týkal zejména odvolání důstojníka Stoje z Teheránu, kterou požadovali Sověti na základě pomluv. Píka a Ingr kladli zasahování do své svrchovanosti odpor, zatímco Fierlinger se stále víc přikláněl k sovětským zájmům. Nepodložené výtky proti Píkovi šířené komunisty nakonec vedly k tomu, že se v polovině října 1943 pohádal s Žukovem. (a tím si nejspíš podepsal ortel smrti) Exilová vláda musela připomenout Fierlingerovi aby i on: „Je-li třeba, ukázal a obhájil, proč v této méně důležité věci nemůžeme Sovětům vyhovět.“

Beneš přes Irán, Ázerbájdžán dorazil 11. prosince do Moskvy, kde ho přivítal Molotov a Vorošilov. Poté se setkal s delegací krajanů vedenou Klementem Gottwaldem a Zdeňkem Nejedlým. V té době taky přeběhlo k Rudé armádě 3000 vojáků z 1. slovenské pěší divize.

Je taky pravdou, že s Molotovem mluvil o odsunu Němců a Maďarů, jednalo se o odsun 2 až 2,8 milionů Němců, s čímž už před tím souhlasili i Britové a 400 000 Maďarů. Molotov vytýkal Benešovi, že český odboj není tak silný jako polský, na což Beneš přislíbil přednostní vojenskou spolupráci a zvýšení hospodářské výměny. Sporem se stal pohled na Francii. Podle Sovětů je s Francií konec, zatímco Beneš byl přesvědčen, že Francie se rychle pozvedne.

Při cestě nazpět se 2.ledna sešel v Alžíru s De Gaullem a řekl mu: „Podívejte se na mapu, Rusové se blíží ke Karpatům a západní státy dosud nejsou připraveny k vylodění ve Francii. Mou zemi tedy osvobodí Rudá armáda. Abych v ní mohl nastolit svou vládu, musím se dohodnout se Stalinem. To jsem právě udělal, a to za podmínek, které nezpochybňují nezávislost Československa. Jak jsme se dohodli, nebude se ruské vedení v ničem plést do našich politických záležitostí.“

Smlouva obsahuje šest článků:

1. Závazek vzájemné vojenské a jiné pomoci a podpory ve válce proti Německu a jeho spojencům.

2. Závazek nevstoupit do jednání s vládou Německa (anebo jinou německou vládou, která se nevzdá válečných záměrů) a bez vzájemné dohody neuzavírat příměří nebo mír s Německem ani s jeho spojenci.

3. Závazek vzájemné vojenské a jiné pomoci a podpory v případě války s Německem nebo jeho spojencem po skončení druhé světové války.

4. Dohoda o těsné a přátelské spolupráci po válce, založené na zásadách nevměšování do vnitřních záležitostí druhého státu, vzájemného respektování svrchovanosti, vyvíjení co možná nejširších hospodářských styků a vzájemného poskytování hospodářské pomoci.

5. Závazek neuzavírání spojenectví nebo neúčasti na koalici namířené proti druhé smluvní straně.

6. Platnost smlouvy určena na dobu 20 let od podpisu s prodloužením na dalších pět let, pokud jedna ze smluvních stran nevypoví smlouvu 12 měsíců před uplynutím lhůty. Smlouva podléhá ratifikaci.

Ke smlouvě byla připojena čtyři memoranda:

Memorandum československé vlády k transferu Němců a Maďarů z Československa – formulována zásada, že podle zákonů Německa jsou „všichni Němci v ČSR říšskými občany“ a že do pěti let mají opustit území ČSR, pokud o jejich československým státním občanství nerozhodne československá vláda.

Memorandum československé vlády o vojenských otázkách – otázky organizace československých jednotek na území SSSR (1. čs.) armádní sbor, 1. čs. smíšená letecká divize, 2. čs. paradesantní brigáda a další), sovětské vojenské pomoci československé armádě a poválečné spolupráce armády ČSR s Rudou armádou.

Memorandum československé vlády o poválečné československo-sovětské hospodářské spolupráci – proklamovalo, že veškerý vojenský průmysl v ČSR bude znárodněn a proběhne reorganizace bank a úvěrového systému v ČSR.

Memorandum československé vlády o požadavcích týkajících se postavení Československa a řešení otázky jeho národnostních menšin po uzavření příměří.

Smlouvu podepsal československý velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger a sovětský komisař zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov .

Podobnou smlouvu o rok dřív podepsali Britově a rok poté i Francie.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (2 votes, average: 2,50 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*