Proč ne “liberální demokracii”

Liberální demokracie má jistě lákavý název, nicméně je svou podstatou jednoznačně prototalitní či přímo totalitní. Z tohoto důvodu je třeba si dávat velký pozor na všechny ty, kdo za ni bojují, protože jsou to buď profesionální a bezskrupulózní lháři, nebo hlupáci. Nicméně i hlupák může být nebezpečný, pokud se dostane na nějakou funkci s nekontrolovanou pravomocí.

Demokracie s přívlastkem

Demokracie buď je, nebo není. Jakýkoli přívlastek dodaný k jejímu názvu mění smysl toho prvního slova natolik, že se přestane jednat o demokracii.

Komunisté tu po únoru 1948 zavedli “lidovou demokracii”. Velmi rychle se většina obyvatel tohoto státu přesvědčila, že toto zřízení nemělo s demokracií, ani nějakou “lidovostí” nic společného. Šlo o tuhé totalitní zřízení se spoustou obětí buď zavražděných, nebo léta až desítky let týraných v kriminálech a táborech, zbudovaných podle vzoru sovětských gulagů.

Přestože existují “odborníci”, prohlašující, že to žádná totalita nebyla, a že tento režim byl “svou podstatou demokratický, protože vedl dialog s občany”, totalita to jednoznačně byla. Ostatně prvky “dialogu” bychom jimi použitými metodami našli i v koncentrácích, jejichž dozorci se sledováním nálad mezi vězni snažili předejít jejich zoufalé vzpouře, při níž mohli přijít o kejhák i někteří z nich.

Později jsme měli “socialistickou demokracii”, která rovněž žádnou demokracií nebyla. V oporách režimu zase vládl demokratický centralismus, což byl jen krycí název pro diktaturu jejich nejužšího vedení, navíc většinou členů KSČ, kteří byli na těchto postech dosazeni touto stranou a jasně i jednoznačně úkolováni. V některých těchto organizacích byli ve vedení i nějací nekomunisté na pěkné pozici pátého kola u vozu. Demokratický centralismus vládl i v komunistické straně, ze stejných důvodů.

Aktuální

Aktuálně slýcháme o “demokracii s ochranou menšin” a “liberální demokracii”.

“Demokracie s ochranou menšin” pochopitelně nemůže být žádnou demokracií, protože ta je postavena na rovných právech občanů, bez ohledu na to, k jaké skupině náležejí. Jakmile máme ve státě “ochraňovanou menšinu”, máme v něm skupinu privilegovaných “nadobčanů”, kteří mají práva, na něž ten zbytek prostě nedosáhne. Výsledkem potom pochopitelně není demokracie, ale jakýsi “stát vícera lidu”, jaký byl typický např. pro feudalismus. A pokud jsou ona “ochranná” privilegia dostatečně vysoká, blíží se výsledek někam k otrokářství.

Narazil jsem párkrát v internetových diskusích na hystericky pronášený názor: “Takto bezbřeze pojatá demokracie je nemožná a nebezpečná. Co kdyby se většina usnesla a odhlasovala, že ona menšina musí být vyhubena?”

Tento názor je, pochopitelně, zcela nesmyslný. Nenávist nevzniká k minoritě, která má stejná práva  povinnosti, jako zbytek občanů. Nenávist si vysloužili např. Němci, kteří měli za okupace daleko vyšší práva než české obyvatelstvo. Od možnosti chovat na dvorku nejen králíky (jako Češi), ale i drůbež, či možnosti vykrmovat si prase a udělat zabíjačku (která byla Čechům upřena) až po vyšší příděly prakticky všeho, co bylo “na lístky”.

A tato nenávist se jistě zúročila po pádu okupačního režimu, minimálně tím, že se Němcům ihned dostalo přídělů, které za jejich režimu dostávali Židé (a které byly ještě výrazně menší než ty české).

Osobně jsem přesvědčen, že pokud by opravdu došlo k naštvání se celé společnosti na nějakou minoritu a ke hlasování o tom, zda ji vyhnat či vyhubit (jako např., byť po jistých peripetiích, byli vyhnáni islámští okupanti ze Španělska po vítězství reconquisty; museli pod hrozbou ztráty hrdla do roka odejít nebo se dát pokřtít), patrně by došlo k nějakým neúspěšným hlasováním s narůstající tendencí hlasů pro provedení tohoto aktu (např. postupné posilování stran s touto akcí v programovém portfoliu), a ona menšina by měla spoustu času (IMHO víc než dvě volební období) se přizpůsobit natolik, aby zbytek občanů neštvala. A pokud by se opravdu nebyla ochotna / schopna chovat jako ostatní občané a vůči nim nekonfliktně, tak, je mi velice líto, by nějakou “kolektivní Darwinovu cenu” vyfasovala plným právem.

Tak tedy “liberální demokracie”

Na Wikipedii najdeme definici, že liberální demokracie sdružuje zastupitelskou demokracii a liberalismus. Problém je už zde, protože nutnou součástí demokracie je i demokracie přímá, realizovaná referendy, plebiscity a podobnými volebními akty, ale i právem petičním, které je legitimní součástí demokracie, a které se populaci, byť to mají ve své definici na Wikipedii, liberální demokraté snaží občanům nejrůznějšími způsoby omezovat či upírat.

Roztomilé je potom konstatování Wikipedie, že pojem “liberální demokracie” je často zneužívám silami, které demokratické a liberální nejsou.
Autoři hesla na Wikipedii opravdu dělali co mohli, nicméně z jejich popisků leze jak to šídlo z pověstného pytle skutečnost, že státy, které oni označují za “liberálně demokratické” jsou v podstatě demokratické (a žádný další přídomek k označení jejich režimu není zapotřebí). Oproti tomu se liberální demokracií stále více ohánějí státy, ale i skupiny, které rozhodně demokratické nejsou, případně mají či prosazují jakýsi režim, který kombinuje demokratické prvky s nedemokratickými, které tu demokracii ve větší nebo menší míře znehodnocují.

Z tohoto důvodu je třeba liberální demokracii označit za stejný paskvil na demokracii jako byly ty výše zmíněné paskvily. A nelze se divit Maďarům, že masívně volili “neliberální demokracii”, kterou můžeme do jisté míry ztotožnit s demokracií bez přívlastku.

“My necenzurujeme”

Pan Rakušan, etalonový liberální demokrat, se vyjádřil, že oni přece necenzurují, pouze bojují proti šíření “nesprávných názorů”.

Problém zcela jistě spočívá v tom, zda názor, který považuje pan Rakušan a lidé jemu podobní za “nesprávný”, takovým skutečně je. Už proto, že pan Rakušan ani lidé kolem něho nemohou dost dobře být nezávislými arbitry, kteří by takovou nálepku byli oprávněni přidělit. Alespoň v tom smyslu, že by s jejich hodnocením souhlasil někdo jiný než oněch cca 17 procent populace, což jsou příznivci současné vlády. A zcela jistě můžeme o vládě, v níž s výjimkou zdravotnictví nesedí na ministerském křesle jediný odborník na danou problematiku, silně pochybovat, zda může mít v oblastech své působnosti správný (=realitě se blížící) názor.

Faktem také je, že cenzura nikdy v historii nebyla zakládána na potlačování nepravdivých informací, ale vždy pro pravý opak. Od starověku až po současnost. Takže naprosto nelze věřit současné vládě, ani EU, která ji má na vodítku, ani ten sebemenší náznak pozitivních úmyslů.

Vláda i EU lžou až se jim od mluvidel práší a potřebují potlačit pravdivé informace, které by je jinak zdiskreditovaly, Za Covidu soudruzi cenzurovali i citáty ze současně používaných učebnic na lékařských fakultách, prostě proto, že jejich konání “proti epidemii” bylo v rozporu prakticky se vším, co se na toto téma budoucí lékaři učí. Nyní asi budou cenzurovány učebnice matematiky, fyziky a chemie, největších nepřátel ekologie obecně a Green Dealu zvláště. Ostatně pan muzikolog v čele ministerstva školství se už vyjádřil, že by rád nahradil na školách matematiku ekologickou výchovou.

Dovoluji si citovat názor pana G. Sitaře, který charakterizuje systém demokracie dvěma podle něj klíčovými komponentami:

1. Svoboda názoru, která zaručuje, že budou vyslechnuty všechny názory, a to i ty na první pohled stupidní, protože to snižuje riziko špatného rozhodnutí.
2. Institut ztráty. Což znamená, že ten, kdo se rozhodl špatně, to pocítí minimálně na svých příjmech, v některých případech ale půjde do mínusu i jinými cestami. To znamená, že bude maximální snaha chyby co nejrychleji napravovat, aby došlo k novému generování zisku.

Liberální demokraté ovšem prosazují jak umlčování diskuse, včetně předkládání názorů, tak i maskování ztrát tím, že různými cestami do nesmyslných a ztrátových aktivit, které jsou ovšem “politicky kladné”, převádějí peníze z jiných oblastí ekonomiky, případně pro krytí těchto ztrát peníze tisknou.

Faktem je, že pokud by např. provozovatel fotovoltaické elektrárny měl žít z jejích zisků a ještě z nich platit splátky za její postavení, neměl by sebemenší šanci, protože by to byl silně ztrátový podnik. Pouze dotace, tedy peníze ukradené z kapes všech občanů a předávané “solárním baronům”, činí z této ekonomicky naprosto nesmyslné činnosti lukrativní podnik. Podobná situace je prakticky u všech aktivit. které liberální demokraté prosazují, např. v souvislosti s Green Dealem.

V médiích hlavního proudu se, pochopitelně, o naprosto ztrátových aktivitách, hrazených na náš úkor z našich kapes, prakticky nic nedozvíte. I to je ono “potlačování šíření nesprávných informací”.

Liberální demokracie tedy představuje novodobou totalitní a prototalitní ideologii, která v současné době nahrazuje fašismus a komunismus (a jejich různé odnože). S demokracií nemá naprosto nic společného, je v podstatě jejím antagonistou.