Alexej Puškov: Západ neústupně trvá na porážce Ruska |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Bývalý diplomat a žurnalista Alexej Puškov je senátorem Státní dumy a animátorem politického týdeníku v ruské televizi. Vždy elegantní senátor patří k silným tvářím ruské horní sněmovny, jeho výstižné komenty k mezinárodní situaci se v novinách obvykle čtou jako první. Puškov je frankofonním polyglotem, v roce 2019 publikoval ve Francii knihu “Ruská hra na globální šachovnici” s prominentní předmluvou Jean-Pierre Chevenement. Puškov poskytl inteview politickému magazínu Valeurs Actuelles.

V knize “2024, rok geopolitického probuzení” ředitel ruské vnější rozvědky Sergej Naryškin předpověděl zesílení konfrontace mezi starým a novým světem. Jste pesimistou?

Domnívám se, že budoucnost je determinována minulým. Je třeba pochopit, že v našich očích válka na Ukrajině nezačala 24. února 2022, ale deset let předtím, měsíc za měsícem. V 2014 bylo Rusku zcela jasné, že Západ – chci říct anglosaský svět, NATO a Evropská unie – se rozhodly vtáhnout Ukrajinu do svých politických, vojenských a ekonomických expanzních plánů.

Co to znamená?

K čemu došlo koncem roku 2013. Ukrajinský prezident Viktor Janukovič čelil v Kyjevě výbuchu násilí, Francie, Německo a Polsko mu slíbily cestu z politické krize, pokud přistoupí do předčasných voleb v červnu na dohodu s opozicí. Obama telefonoval prezidentu Putinovi a žádal ho, aby podpořil tuto iniciativu, prezident poslal svého zástupce, který se účastnil vyjednávání v Kyjevě. Prezident Putin později řekl: “Pokud by respektovali dohody, nedošlo by k puči v Kyjevě a volby by legitimní cestou řešily problémy země a Krym by zůstal ukrajinským.” Sotva zaschl inkoust na dohodě, vypukl Maidan a opozice přinutila prezidenta, aby odešel. Šlo o politický komplot, byl konec olympiády v Soči a Putin se rozhodl, že na to odpoví. Expanze NATO na východ narazila, Ukrajina byla finálním bodem historie lásky Západu, která začala pádem berlínské zdi.

Válka byla nevyhnutelnou?

Vojenská operace znamenala konec jiných možností v situaci, která dlouho předtím pomalu degenerovala. Po bukureštském summitu v 2008 připravovaly USA integraci Ukrajiny do NATO, Obama zde hrál významnou roli. Tato agenda Trumpa osobně moc neinteresovala, ale nechal státní mašinu, aby jela dál. Bidenova administrativa posílila vojenské a politické svazky USA s Ukrajinou. Putin formuloval v září 2021 známé ultimatum, které zůstalo bez odpovědi: “NATO se musí vojensky (ne politicky) vrátit k hranici 1997 a Ukrajina musí zůstat neutrální.

Nepřípustný požadavek…

Pro Rusko není přijatelné, aby Ukrajina patřila do NATO. V situaci, kdy od počátku (2014) konfliktu na Donbase bylo zabito 12 000 lidí, se Rusko rozhodlo intervenovat, aby zastavilo proces integrace Ukrajiny do NATO. Po torpédování istambulských vyjednávání Borisem Johnsonem za vydatného amerického intrikování, původně zamýšlená limitovaná vojenská operace se stala velkým konfliktem.

Mohlo to být ještě horší…

Bohužel tomu tak je z jednoduchého důvodu: Západ neústupně trvá na porážce Ruska. Žádné prostředky, které západní aliance proti Rusku použila, nepřinesly žádaný efekt. Ekonomická válka nám přináší problémy, ale překonali jsme je, v 2023 ruská ekonomika rostla o 3,6%, pro 2024 se prognózuje růst 2,6%. Západ cílil na izolaci Ruska, 150 zemí světa se nepřidalo k 50členné koalici, kterou Západ zformoval. Všechny největší mocnosti jako Indie, Brazílie, Čína, Indonézie si přejí zachovat dobré vztahy s USA, ale nechtějí se odříznout od Ruska.

A vojensky?

Západ vyhnal ceny. Poslal do Kyjeva peníze, náboje, pak i tanky, rakety jako Himars, Storm Shadow, Scalp, protiletecké systémy Patriot. Nikam to nevedlo. Západ tuto stopu neopustil, ale spíš v ní pokračuje. V červnu mají dorazit F16, kde budou startovat, na Ukrajině nejsou dráhy? Pokud to bude v Polsku, bude to pro nás casus belli. Poškodí nás to, ale nezmění to směr války. Druhou záležitostí jsou dálkové střely (500 km) jako Taurus. K čemu asi dojde až německé rakety začnou padat na ruská města? Třetí možnost otevřel Macron, jednotky NATO na Ukrajinu. Svědčí to o tom, že tato možnost musí být už dlouho diskutována. Pomalu, ale jistě volí Západ cestu válečné eskalace. Zde je důvod, proč Naryškin předvídá degradaci.

USA se separují od Ukrajiny?

Washington se jeví slabým bodem Západu. Bidenova administrativa nepřesvědčila celou americkou elitu, že Ukrajina je národní prioritou, mnozí republikáni si nepřejí účast v konfliktu, který považují za teritoriální spor mezi Ruskem a Ukrajinou. Zdá se, že jejich kandidát Trump si nepřeje pokračování války, není to jeho válka, ale válka jeho úhlavního nepřítele Bidena. Pokud zvítězí, může změnit politiku, aniž by rezignoval na politickou podporu Ukrajině.

Proč Nariškin soudí, že globální soutěžení kulminuje v oblasti Blízkého východu?

Domnívám se, že tato oblast je prémií geopolitikého soutěžení světových mocností. Všimněte si jaký ohlas mělo čínské zprostředkování normalizace vztahů Íránu a Saúdské Arábie. Tato oblast má pro svět vitální význam z důvodů rezerv ropy, plynu a kapitálu. Na směru, kterým půjde Blízký východ, bude záviset tvářnost příštího světa, nový multipolární řád.

Vraťme se k Rusku, Evropané mu upírají status demokratické země?

Ve své poslední knize “Porážka Západu” Emmanuel Todd píše, že Rusko je autoritativní demokracií v opozici k systému liberální demokracie, ale ne již demokracie, v evropských zemích. Se vším nesouhlasím, ale svědčí to o problému s uchopením dynamiky reality, jak u vás, tak v Rusku. V Rusku existuje národní jednota a prozápadní a antiputinovské síly jsou velmi slabé. Jejich reprezentantům, kteří byli v devadesátých letech všemocní, říkáme: “Nu a co, kam jste nás vedli?”