I mne trápí omílání prázdných, údajně pravicových klišé |

Sdílet článek:

VÁCLAV KLAUS

Americký profesor politických věd Stephen Baskerville (neplést si to se psem baskervillským) napsal knihu s názvem „Why Did It Happen?“ (Proč se to stalo?). Myslí tím to, co se stalo a děje v Americe, ve Spojených státech amerických, v průběhu posledních čtyř let. Vidí to jako převzetí vlády radikální levicí, což se v dosavadní historii USA – za více než dvě a půl století – ještě nestalo.

Poslal mi rukopis své knihy s prosbou, zda bych nenapsal endorsement (doporučení) na její obálku. I když hned v úvodu děkuje dvěma lidem, které znám a kterých si velmi vážím – Johnu Laughlandovi a Paulu Craigu Robertsovi – ještě jsem se nerozhodl. Mám v ruce jen její část. V Americe jsem navíc už dlouho nebyl (a ani se tam nechystám) a dívám se na ni jen z dálky. Čtu sice téměř každodenně americké texty a vím z nich, že si z tamního vývoje mnoho lidí zoufá, ale to není úplně dostačující.

V dopise, který mi autor počátkem května poslal, kritizuje – on, velmi antilevicový autor – establishmentovou (ale v textu knihu mluví i o „organizované“ nebo i o „profesionální“) pravici. A trápí ho, že je tato pravice spokojena s povrchními a nepřesvědčivými ideologickými klišé a že nebere dostatečně a důsledně v úvahu, že „levice mutovala“. Obojí považuji za naprosto klíčové nejen pro diskusi v Americe, ale i v Evropě. A v neposlední řadě i u nás v České republice.

I díky naší domácí zkušeností dobře rozumím, proč tak ostře kritizuje novou křižáckou výpravu údajné americké pravice proti komunismu. Je to od těchto lidí pokračováním boje se „včerejším nepřítelem“, čímž tato pravice „přispívá k nepochopení dynamiky dnešní levice“. (Nemá smysl z rukopisu citovat stránky, což jinak považuji za povinnost.)

Autor přesvědčivě argumentuje, že je k dispozici bohatá literatura o tom, co se v Americe v posledních čtyřech letech stalo, ale že jen velmi malý počet autorů píše o tom, proč se to stalo. Prof. Baskerville odvíjí všechno od „ukradených voleb“ v listopadu 2020, ale – zcela netradičně – klade důraz na hledání vlastních chyb americké pravice, neboť ty „ohrožují samotné základy amerického státu, globálního pořádku, a dokonce celé západní civilizace“. Připomíná mi to naše texty o „sebedestrukci Západu“.

Potěšilo mne, že autor zcela rezolutně odmítá jak konspirační teorie, tak teorie psychologické, či spíše psychologizující (označující dnešní jevy za projevy jakési masové psychózy). Nepovažuje tyto teorie za konstruktivní, pozitivní koncepty a jejich autory vtipně označuje za „pop intellectuals“. Označuje Spojené státy za „epicentrum současné krize“ a připomíná, že Alexis de Tocqueville už v první polovině 19. století psal o tom, že se všechno přenáší z Ameriky do Evropy. Jak mohl vědět, že to bude platit i o 200 let později?

Za zásadní problém autor považuje „silence from the right“ (naprosté ticho či nereakci pravice). Jako okrajovou poznámku nemohu nedodat, že jsem si hned při prvním čtení jeho textu napsal slova: „u nás pravice vůbec neexistuje, nejenom mlčí.“ Prof. Baskerville říká, že „jedna strana byla připravena na souboj, ale druhá strana zůstala doma“. Obviňuje i takové špičky americké konzervativní akademické publicistiky jako Victora Davise Hansona, že si nikdy nedovolí kritizovat americkou establishmentovou pravici a její vedení.

Je však poctivě sebekritický. Píše, že je „selhání pravice selháním nás všech“. Nemluví jen o tom, co se stalo, ale zejména o tom, proč jsme dovolili, aby se to stalo. Přesně tuto otázku si dnes a denně kladu nad naším domácím vývojem. Vinu hledejme u sebe každý z nás. Jak je možné, že naši pravici dnes reprezentují Vondra, Vrecionová, Kupka, Síkela a Válek? To jsme dovolili my.