Pokrytci, kteří nám vládnou aneb Vychovej si svého “populistu”

V novinách se za posledních pár dnů objevilo hned několik zpráv, které naprosto otevřeně (a nepřekvapivě) všem ukazují, že pokrytectví se dávno stalo formou vlády. Současná politická třída se to ani nesnaží zastírat, přitom od voličů neustále vyžaduje podporuji právě kvůli své vlastní příkladnosti, demokratičnosti a liberálnosti. Netvrdím tím, že pokrytectví se netýká často i opozičních politiků, ale politici a zástupci u vlády si vždy zaslouží přísnější skrutinu.

Předsedkyně Evropské komise podle informací POLITICO zpozdila publikaci zprávy o stavu právního státu v EU, které si vedle Slovenska a dalších vzala na paškál také politiku současné italské premiérky Giorgie Meloniové. Zpráva naznačuje, že to s právním státem a například se svobodou médií od politické intervence není pod vládou rázné političky v Itálii nic moc. Komise se roky tváří jako arbiter v těchto věcech a dokonce kvůli „právnímu státu“ podnikla kroky vůči Polsku a Maďarsku. A to kroky, které v podstatě popřely dosavadní smysl evropských fondů.

Pozice Meloniové v evropské politice je ale specifická. To, co v případě jiných „vadí“, v jejím případě zase tak nevadí. Najednou jsou pryč obavy z extrémismu a z nástupu fašismu. Nestaví se kolem ní sanitární kordon a hráz proti fašismu, extrémismu, populismu, xenofobii atp. Ne, pro paní von der Leyenovou je podle všeho italská premiérka naprosto přijatelný partner. Dokonce tak, že od ní chce nebo veřejně zvažuje podporu pro svoji kandidaturu na post předsedkyně a snaží se zpozdit zprávu, která by takovou podporu problematizovala.

Pro další příklad pokrytectví se stačí podívat domů. Nejde zdaleka jenom o tom, že současná vláda se staví naprosto pokrytecky k válce proti Gaze a k válce na Ukrajině, a to tak, že všem sděluje, že pro ní existuje hierarchie lidských obětí. Vláda stále tvrdí, že stát musí šetřit a občané sice mají platit vyšší daně (které před tím strany jako ODS slibovaly nezvyšovat), ale ty nemají sloužit k tomu, aby za ně lidé něco dostali zpátky,  avšak nic podobného nelze čekat od vlády samotné. Úřad vlády totiž úspěšně navýšil nejen počet zaměstnanců, ale také náklady na mzdy. Prý za to mohou dvě nová ministerstva bez portfeje. Jak konstatovaly Novinky, „Směr, kterým se Úřad vlády vydal, je opačný od toho, který na podzim loňského roku Fialova vláda vytyčila.“  Překvapení to, žel, není příliš velké. Být u moci v Česku znamená obstarat, dokud to jde, velké klientelistické sítě a ODS v tom vždy excelovala.

Český prezident Petr Pavel do třetice všeho dobrého podepsal novelu zákona o ochraně zemědělské půdy a doplnil ho prý „výtkou“ ke způsobu jejího projednávání v parlamentu. Jednalo se o novelu, která má mimo jiné umožnit eventuální výstavbu giga faktory v Dolní Lutyni. Tu místní lidé odmítli v referendu. Prezident v dopise předsedkyni parlamentu poukázal na to, že „neproběhlo standardní připomínkové řízení“ a také „zdůraznil, že nelze pomíjet ochranu životního prostředí ani názory občanů“ (sic!). Přesto ale zákon podepsal, protože „cíle zákona považuje za správné a vyřčené výtky se týkají pouze jedné lokality.“ A ta za to, aby se jí prezident zastal nestojí. Za námahu asi ani nestojí, aby požadoval standardní institucionální mechanismy en bloc, jednu z věcí, která dělá právní stát právním. Jak to říkali jezuité „účel světí prostředky“? Pak ale stojí otázka, proč jedni mohou a druzí nikoliv.

K čemu vede systematické pokrytectví a neustále posouvání jeho hranic? Z historie i sociologie víme, že na prvním místě k fatálním ztrátám důvěry a autority. Ke společnosti, ve které vládne anomie, rozpadají se normy, které společnost drží pohromadě, roste nedůvěra v základní instituce – v demokracii a její instituce, ve vědu a v její poznatky ale i v obyčejné lidské dobro a dobrou vůli. Vede k tomu, že si političtí pokrytci a všichni ti, kteří neustále tvrdí, že císařovi sluší nové šaty, vychovávájí svoje vlastní “populisty” a “hrozby” demokracie.

Dnešní mocní se tváří jako etalony liberalismu, demokracie, morálky a správnosti a třísky vidí jenom v očích všech ostatních, ale hlavně v očích těch, kteří jim moc svěřili nebo spíš už svěřit nechtějí. Obyčejný občan už ale pro ta břevna v očích politiků nepozná rozdíl mezi von der Leyenovou, Fialou anebo Pavlem. Za to mu je neustále opakováno, že takto vypadá ta pravá liberální demokracie a ti praví demokrati…