Válka komunit |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V severním Irsku od nepaměti zuří válka mezi britskými loajalisty a irskými katolickými nacionalisty, občas se zdálo, že jde o omyl v cílech. A v sobotu se to potvrdilo, nemožné se stalo možným, obě strany pochopily, že jsou na jedné lodi a shodly se na společném nepříteli. V centru Belfastu, které je tradičně loajalistickou oblastí, demonstrovali proti imigraci a islamizaci společně probritští protestanti s lokálními proirskými katolíky a demonstraci posílily stovky lidí z Dublinu. V protestujícím zástupu bylo vidět po boku irské trikolory, britské vlajky, prapory svobodného Ulsteru a byla vidět i izraelská zástava. Obyvatelé Ulsteru pochopili, kdo je reálným nepřítelem. Policie dav oddělovala od protidemonstrace, kde vlály palestinské vlajky, symboly LGBT a standardy levicových organizací, k tomuto davu přiletěl z Londýna promluvit levicový odborový bos Mick Lynch, mluvil o mezinárodním socialismu a solidaritě. Protiimimigrační demonstranti se pomalu přesunuli k islámskému kulturnímu centru a mešitě, které hlídaly obrněné policejní vozy. Demonstrující vrhali kameny a dlažební kostky do budov s ubytovanými imigranti. A nevídané v ideologicky intoxikovaném západním světě, při průchodu studentskou oblastí Holylands se tančící studenti připojovali k demonstrantům, kteří mávali národními vlajkami včetně izraelské.

Británie je laboratoří eradikace bílé etnické populace. Angličanovi po staletí vtloukají elity do hlavy, že vládne demokracie a vláda závisí na jeho vůli, přitom vládnoucí třída vždy sledovala vlastní cíle zcela nezávislé na lidu. Sugesce tohoto typu není nic neobvyklého, v Česku se možná už většina lidí domnívá, že komunismus zbortil Havel, před třiceti lety by to bylo směšné i osmdesátiletým stařenkám. Na Hlaváku jsou dojemné sochy židovských dětí, které měla zachránit anglická solidarita, kde jsou sochy židovských dětí, které anglická nesolidarita poslala do plynu. Max Brod v pamětech píše, že Británie za tzv. druhé republiky poskytla československým židům pouze 2 000 víz a ani tento počet kvůli administrativním průtahům nemohl být naplněn. Anglické elity tenkrát jako dnes preferovaly muslimskou populaci, která nechtěla židy v Palestině, samozřejmě elitní preference byly a jsou velmi dobře maskovány. Dnes tyto nadstranické elity likvidují vlastní populaci.

Angličan propadá zoufalství ze stále rostoucí imigrace, minulá konzervativní vláda zradila volební slib o omezení imigrace a v důsledku toho volby vyhrál labourista Starmer, který okamžitě zrušil skromná protiimigrační opatření předchozí vlády. Vyhrál proto, že Britové už nedokázali tolerovat neschopnost a proradnost konzervativců a kromě Starmera systém nikoho dalšího nenabízel, Farage byl mediálně exkomunikován. Tato logika přece nemůže znamenat vrcholný systém vládnutí ve světě, je směšné tvrdit, že ve světě nevládne nic lepšího než tato bigotnost.

V Anglii se mluví o posledním zoufalém kroku White-Flight, ale kam prchnout, když je člověk chudý. Před pár lety pákistánský gang v Telfordu sexuálně zotročoval nezletilé, mělo být prostituováno 1 000 mladých dívek, místní policie zamhouřila oči. Autority měly obavy, že budou obviněny z rasismu, mediální sajrajt BBC školil diváky, že se nesmí provokovat rasové sváry akcentováním etnického původů kriminálníků. Podobné aféry se zaznamenaly v Rotherhamu a Rochdale. Každodenní ozbrojené násilí, jako napadení nožem, polití kyselinou atd., učinilo život prostého Angličana nesnesitelným. Když v pondělí 29. července mladý muslimský černoch z imigrace zabil v Southportu tři mladé dívky a deset dalších vážně zranil, protesty se v řadě měst proměnily v násilnou vzpouru proti režimu – střety s policií, zapalování aut, dlažební kostky do oken mešit atd. Vzpoura zoufalství pod heslem: “Angličanem až na smrt.”

Některá města mají muslimskou většinu, mnohá města řídí muslimské radnice a původní Angličané jsou numerickou menšinou. V Anglii expandují muslimské komunity a pohlcují nebo vytlačují původní Angličany. Některé oblasti jsou úplně muslimské a režimní autority vyklidily pole islámským, které jsou na svém teritoriu absolutním vládcem. Na jedné straně elitní centra vytrubují do světa své zvrhlé představy o rovnoprávnosti žen, pár kilometrů opodál žije žena v islámském středověku. Islámské komunity existují v zemi už téměř sedmdesát let, pokud by vůbec nějaká integrace byla možná, dávno by k ní došlo. Nelze integrovat nesouměřitelné rasové a religiózní skupiny, jde o boj na život a na smrt a zvítězí silnější a brutálnější skupina. Jedna z mála organizací, která má v programu obranu původního Angličana, English Defence League (EDL) je pod policejním dozorem a stojí v centru atak režimní propagandy.

Multikulturní společnost je z principu multikonfliktní – rasový, etnický nebo náboženský rozdíl obtížně ztlumí tisíciletí, pokud se o to snaží politika, jde o podvod, v tomto případě s krutými následky. Nebuďme naivní, nemůžeme se domnívat, že stav neúnosné vnitřní konfliktnosti nebo stav války mezi komunitami se objevil až v posledních letech. Celá hrůza rasových střetů byla záměrně zaseta politikou vládnoucích anglosaských elit. Nejistota a stav permanentního ohrožení, které zažívá prostý člověk, je preferovaný stav globalistické elity, lidé, kteří se bojí, drží hubu.