Čím blíže je zánik říše, tím hloupější jsou její zákony

Zaznělo přesně v polovině září z úst argentinského prezidenta Javiera Milei.

Výběr, překlad, mezititulky autor.

Není svobody bez zdravé ekonomiky

Někteří se možná diví, proč jsem dnes večer tady, když je to obvykle ministr financí. Protože jsem ekonomem, osud národa se pro mě odehrává v ekonomických definicích, protože pouze se zdravou ekonomikou mohou lidé žít skutečně ve svobodě. První věcí, kterou se stát musí zabývat, je, jak bude nakládat s penězi daňových poplatníků. Nezapomínejme, že moderní demokracie je v jistém smyslu dítětem revoluce, která se zrodila ze rčení „není zdanění bez zastoupení”.

Druhým důvodem, proč tu dnes stojím, je, že předkládám návrh rozpočtu, který se diametrálně liší od toho, na co jsme zvyklí. Základním kamenem tohoto rozpočtu je první pravda zdravé veřejné správy: nulový deficit.

Krádež století

Deficit lze pokrýt pouze dluhem. Pokud není možné zvýšit daně, je další možností, jak jej vyřešit, dluh, tedy zatížení budoucích generací tím, co jsme dnes vyplýtvali. To není nic menšího než položení životů našich dětí, z nichž 70 % je chudých už dnes, na oltář populismu, .

Argentina, která je největším světovým neplatičem, však nemá prozatím přístup k úvěrům. Proto se deficit kryje tištěním peněz, což je okrádání všech Argentinců. Pro představu, o jak velký podvod se jedná, okradli politici občany o přibližně 25 miliard dolarů ročně tiskem nových peněz. Slovo ukradli neříkám jako eufemismus, protože čím více peněz se tiskne, tím menší hodnotu má každé peso, které má občan v kapse. Inflace, která je přímým důsledkem tištění peněz, dopadá na ty, kteří mají nejméně, 25 až 30 krát více.

Dluhová spirála chudoby

Dluh je produktem státního deficitu, tištění peněz je důsledkem deficitu, inflace je výsledkem toho, jak se deficit financuje, destrukce kapitálu je produktem zadlužování, které generuje deficit. Chudoba a bída jsou z toho důvodu následkem deficitu.

Možná se ptáte, komu může tento model sloužit. Víte, kdo je matkou všech deficitů? Je to nevyčerpatelné nutkání politiků utrácet veřejné peníze, které nezná žádné rozpočtové omezení. Protože jen díky utrácení peněz, které nejsou jejich, mohou dělat byznys na sebe, pro své klienty nebo své přátele. Již Milton Friedman řekl, že neexistuje horší způsob utrácení peněz než státní výdaje.

Kastovní model rozdávání peněz

Dnes je třeba jednou provždy ujasnit, že nic, ale opravdu nic neochuzuje běžné Argentince více než fiskální deficit a nic, ale opravdu nic, neobohacuje politiky více než fiskální deficit. To je smutná role, kterou hrají veřejné výdaje v kastovním modelu. Politici tento model vyšperkovali dobrými úmysly a bombastickými teoretickými rámci. Po léta jsme od nich slýchali řeči o sociální spravedlnosti, která nejenže není spravedlivá, ale je extrémně násilná, protože sociální spravedlnost znamená brát jedněm, aby se dalo druhým, a to na základě nekonsistentního principu, že kde je potřeba, vzniká právo.

Překvapivě omezené zdroje

Ale problémem je, vážení, že potřeby jsou nekonečné a zdroje jsou omezené. Proto budeme vetovat všechny zákony, které ohrožují fiskální rovnováhu. Činíme tak proto, že se nebudeme podílet na podvádění argentinského lidu. Jediný případ, kdy můžeme diskutovat o navýšení výdajů, je takový, kdy je žádost doprovázena vysvětlením, jakou položku je třeba snížit.

V politice, ekonomice i v životě si člověk nevybírá, s jakými kartami bude hrát, ale hraje s kartami, které mu byly rozdány. Hlupáci realitu ignorují, blázni ji popírají, ti, kdo chtějí uspět, ji akceptují a řeší.

Abych to vyjádřil v hmatatelných číslech, úprava státního rozpočtu o 15 % HDP znamenala snížení výdajů o 90 miliard dolarů, což není nic jiného než konstatování, že tyto peníze vracíme Argentincům. To je největší úprava rozpočtu v dějinách lidstva.

Co znamená řízení státu

Proto mě nepřekvapuje, že nás vůdci všech barev často obviňují z toho, že neumíme řídit stát. Já jim říkám, že řízení státu není o tom, že jmenujete tisíce úředníků do všech koutů státní správy, když polovina z nich by neměla existovat. Řízení státu není o tom, že ministr utrácí miliony pesos za služby, které může soukromý sektor poskytovat levněji a lépe.

Řízení státu znamená snížit veřejné výdaje způsobem, jakým jsme to udělali bez toho, aniž bychom přestali podporovat nejzranitelnější vrstvy společnosti. Řízení znamená propustit 31 tisíc úředníků za prvních devět měsíců vlády. Řízení je o odstranění nekonečných regulací, které existují ve všech odvětvích ekonomiky, abychom usnadnili život těm, kteří podnikají a pracují.

Stručně řečeno řídit neznamená spravovat stát, řídit znamená zmenšovat stát, aby společnost mohla růst.

Zákony směšné, nebo škodlivé?

Zvykli jsme si vnímat stát jako chůvu, která se stará o vše, od výživy až pro zábavu každého občana. Když si však stát přisvojí úkoly, které mu nepřísluší, skončí to tak, že neplní svoje základní povinnosti. Mezitím byly promrhány miliardy pesos na koncerty, kterých se zúčastnilo 300 lidí, veřejnoprávní média ve službách straníků a vznikaly zákony, které byly od směšných až po zbytečné a škodlivé.

Jak řekl Cicero, čím blíže je zánik říše, tím hloupější jsou její zákony. Máme systém, kde 70 % veřejných výdajů jde na sociální dávky různého druhu. To, co bylo léta oslavováno jako úspěch, nesvědčí o ničem jiném než o humanitární tragédii, protože to znamená, že 20 milionů Argentinců se nedokáže uživit vlastními silami. Pokud si někdo myslí, že je to žádoucí, dovolte mi, abych mu řekl, že se mýlí. To nesouvisí s tím, že stát nefunguje?

Základní úloha státu

Proto je třeba se vrátit na začátek a ujasnit si definice. Základní úlohou státu je zajistit makroekonomickou stabilitu, zahraniční vztahy a vládu zákona. Tečka. Makroekonomická stabilita znamená, že neexistuje fiskální deficit, měna je stabilní a je umožněn hospodářský růst. Je usnadněný proto, že o investicích rozhoduje soukromý sektor a nikoli úředník od stolu, který se uprostřed cesty zasekne.

Je nutné si jednou provždy uvědomit, že úkolem státu není zasahovat do ekonomiky. Věříme ve svobodu, vlastnická práva a svobodné ceny. Pokud nemá ekonomický cyklus reálný základ, ale je generován státem, je to stejné, jako bychom se smířili s tím, že nám mafián zláme nohy a pak nám přijde nabídnout berle. Nechceme berle, chceme žít ve svobodě. Nechceme mít zlomené nohy.

Za vším hledej deficit

Stejně jako je deficit jádrem problému, bude jádrem řešení snížení státních výdajů. Proč? Protože to je jediná cesta, jak vrátit Argentincům produkty jejich práce, které jim dnes stát krade prostřednictvím daní.

Nulový dluh přispěje ke zvýšení investic a úspor a v důsledku toho k růstu reálných mezd, což je jediný způsob, jak snížit chudobu a bídu.

Řekl argentinský prezident tento týden v parlamentu.

Lidé, co sází vlastní peníze, to hodnotí tak, že argentinský akciový trh vzrostl za posledních 6 měsíců o zhruba 50 %.

Post scriptum

Pozn. autora:

31 tisíc lidí „out” a s největší pravděpodobností argentinský lid nic nepoznal, možná jedině, že v některých okamžicích tápe, jestli dokáže správně vyjmenovat všechny gendery, a není mu jasné, co si má myslet, když mu státní televize neříká, co je správně a co špatně, protože on by to nepochopil.

Čas ukáže, jestli domácí „ prorůstový deficitní rozpočet” vygeneruje vyšší růst než v Argentině. Možná ano, ale to by muselo platit, že úředník od stolu je schopen rozhodovat lépe o cizích penězích než soukromý občan, který investuje peníze vlastní a na úspěchu investice závisí jeho budoucnost. A ještě by muselo platit, že nikdo nic neodkloní, protože jsou všichni takoví novodobí Mirci Dušíni.

Každý si může lehce spočítat, jakou to má pravděpodobnost.