Volební sjezd SOCDEM? Pokus o zmrtvýchvstání, které nikoho nezajímá |

Sdílet článek:

KAROLINA STONJEKOVÁ

Vstávání z hrobu je nelehká disciplína. Ostatně není náhodou, že za dva tisíce let známe jen jediný případ, kdy se to někomu povedlo. Jana Maláčová, kterou si socialisté na víkendovém sjezdu zvolili do čela, ale není Ježíš. Navíc Ježíš na to tehdy potřeboval tři dny. SOCDEM se o totéž snaží od posledních parlamentních voleb. Zatím stále marně…

Za chyby se platí a v politice ta platba často může být velmi vysoká. Napřed se vykašlete na svůj tradiční sociálně-demokratický elektorát a na stříbrném podnosu ho naservírujete politické konkurenci v podobě hnutí ANO. Současně se zaměříte na progresivně liberální elektorát, který ale nezaujmete a pohroma je na světě – skalní voliče odradíte a nové nezískáte.

Po volbách tak skončíte mimo Sněmovnu a namísto, abyste se z chyb poučili, pokračujete v sofistikované likvidaci kdysi úspěšné značky. ČSSD přejmenujete na SOCDEM, čímž zvučnou levicovou partaj s bezmála 150letou historií pošlete do kopru úplně. Začnete také rozprodávat stranický majetek, takže se o vás začne žertovat jako o největší realitce v zemi. Aby těch radostí snad nebylo málo, tak si zkratku ČSSD necháte vyfouknout bývalými spolustraníky, no a s novým logem, evokujícím gilotinu, už zkázu jen dorazíte. Smutné to konce.

Kulturní dům Střelnice v Hradci Králové je pro sociální demokraty důležité místo. V roce 1993 tu byl za předsedu zvolen Miloš Zeman, který dokázal stranu vytáhnout až do Strakovy akademie, a to, jak sám Zeman s oblibou říkal, hlavním vchodem. Teď se tu o víkendu volilo nové vedení, kterému by stačilo, kdyby se partaj hlavním vchodem vrátila do Poslanecké sněmovny. Nelehkého úkolu se má zhostit bývalá ministryně Jana Maláčová. Ta získala od spolustraníků v předsednické volbě mimořádně silný mandát, zatímco její vyzyvatelé Jiří Dienstbier i Petr Hůla odešli z boje s dosti nedůstojným výsledkem. Na prvně zmiňovaného se dokonce během projevu i bučelo.

Maláčová má tedy jasný mandát a jasné je i to, že s jejím zvolením se pojí obrovská očekávání. Bohužel i v tomto případě platí, že kdo chvíli stál, už stojí opodál. Na levici dnes SOCDEM nemá moc co nabídnout, témata jsou rozebraná, manévrovací prostor obsazený. Potenciální volič nebude mít důvod opouštět alternativy, které si místo sociální demokracie našel. Takže jediné, co může Maláčová zkusit, je spojení s Kateřinou Konečnou a jejím Stačilo.

Otázkou ovšem je, zda Konečná dovolí, aby její vcelku zdařilý rebranding komunistické strany a solidně rozjeté tažení ohrozilo spojení se značkou, z níž je neúspěch a zoufalství cítit na sto honů. Pokud by Maláčová vytvořila jakousi „hustou dvojku“ číslo dvě tentokrát s Konečnou, hrozil by stejně řídký výsledek, jako před třemi lety s Matějem Stropnickým.

I kdyby se to nakrásně povedlo a Konečná na takové spojení přistoupila, o čemž se v kuloárech šušká, nic to nezmění na faktu, že sociální demokracie je už mrtvá. Stala se symbolickou obětí gilotiny ve svém vlastním znaku. Americký spisovatel a humorista Mark Twain kdysi řekl, že bychom se měli snažit žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby. Smrti sociální demokracie ale dnes nelituje prakticky nikdo. Ani nemůže. Nikoho to už totiž nezajímá.