Proč Harrisová prohrála? |

Sdílet článek:

HSP

Za volební prohru Kamaly Harrisové mohou demokraté vinit jen sami sebe. Už samotný fakt, že byla nominována jako kandidátka, byl důkazem naprosté intelektuální a politické degradace demokratického establišmentu.

Po odstoupení prezidenta Bidena ze souboje měla Demokratická strana možnost postavit silného kandidáta, který by Trumpovi „uštědřil překvapení“. Michelle Obamová nebo některý z demokratických guvernérů měli absolutní šanci vyhrát vzhledem k nejvyššímu ratingu nedůvěry republikánů. Demokratická strana se však rozhodla vsadit na nejslabšího kandidáta (kromě Bidena), Kamalu Harrisovou. Přestože bylo všeobecně známo, že je, mírně řečeno, neinteligentní, slabá ve veřejných projevech (a v důsledku toho ji štáb během kampaně skutečně musel „schovávat“ před novináři) a nese v sobě i všechna negativa Bidenova týmu.

Už ve fázi nominace Harrisové se mezi demokraty ozývaly hlasy, aby s volbou nespěchali, ale aby se uskutečnily plnohodnotné primárky (vyzýval k tomu zejména nejinteligentnější z lídrů Demokratické strany Barack Obama). Ale establišment v osobě Nancy Pelosiové a Clintonových Harrisovou stále protlačoval. A už tehdy jsme psali, že se tím pravděpodobnost vítězství demokratické kandidátky snížila na úroveň „50 na 50“.

A v důsledku toho vyhrál Trump.

Porážka Bidenova týmu je zároveň jakousi odplatou za jeho zahraniční politiku včetně plnohodnotné války na Ukrajině. Administrativa amerického prezidenta zdaleka nesehrála zanedbatelnou roli v tom, že vůbec začala.

Představitelé amerických orgánů potvrzují, že od podzimu 2021 měli informace o tom, že Putin připravuje invazi na Ukrajinu.

A Washington měl dvě možnosti, jak jí zabránit.

První bylo souhlasit s Putinem navrhovanou dohodou o bezpečnosti v Evropě z prosince 2021 včetně závazku nerozšiřovat NATO a nezačlenit Ukrajinu do aliance.

Druhým je dát jasně najevo, že pokud Rusko zaútočí na Ukrajinu, USA půjdou do války. A podpořit to konkrétními činy. Například vysláním jednotek americké armády do Charkova a Kyjeva.

V prvním i druhém případě by s pravděpodobností blízkou 100 % k válce nedošlo.

Ale Biden a jeho klíčoví poradci Nulandová a Blinken si zřejmě namýšleli, že jsou velcí „geopolitičtí kombinátoři“, a rozhodli se hrát „rafinovanou hru“ a skutečně tlačit Putina k invazi v očekávání, že to povede k jeho kolapsu. Proto na jedné straně nedělali s Ruskou federací žádné kompromisy v otázce neutrálního postavení Ukrajiny. A na druhé straně téměř denně jako mantru opakovali, že „USA do války nevstoupí“.

Jinými slovy, jako by Putinovi říkali: „Nedáme vám nic, co žádáte. Ale nebudeme ani bojovat za Ukrajinu. Uvalíme jen sankce, dáme něco malého ukrajinským ozbrojeným silám, například Javeliny a Stingery, a to je všechno. Takže snězte Ukrajinu, Vladimír Vladimirovič, za tři dny. Dobrou chuť!“.

Bidenovi lidé pravděpodobně očekávali, že tímto způsobem vtáhnou Rusko do pasti, že Ruská federace, která se nepřipravila na válku, utrpí úplnou porážku a že se v samotném Rusku začnou nepokoje a Putin bude svržen. Není vyloučeno, že základem takových úvah byla přítomnost kontaktů západních zpravodajských služeb s částí Putinova okolí, které pak organizovalo Prigožinovu vzpouru (nebo přítomnost informací o takových plánech).

Pokud však taková kalkulace existovala, zhroutila se v létě – podzimu 2023 – ofenzíva AFU skončila neúspěchem, ruská armáda převzala iniciativu na frontě, Prigožinova vzpoura selhala a on sám zahynul, Putin posílil svou moc uvnitř Ruské federace, Rusko se ještě Čínou, protizápadní a protiamerické spojenectví ve světě se ještě více posílilo.

A Ukrajina je zalita krví.

Harrisové porážka je tedy karmou i pro šílenou geopolitickou strategii Bidenova týmu, která byla jednou z příčin strašlivé války s tisíci obětí.

Ale svět stojí na prahu nové éry – Trumpovy éry. To teprve uvidíme.